Recenze | Rudý kapitán má skvělou atmosféru, je moderní a dynamický

Dlouho očekávaná adaptace knihy Dominika Dána Rudý kapitán vznikala v česko-slovensko-polské koprodukci přes 7 let. Na výsledku se to pozitivně odrazilo. Nález podivných kosterních ostatků na bratislavském hřbitově uvozuje příběh detektiva Richarda Krauze (Maciej Stuhr), který postupně zjišťuje, že bývalým estébákům hodně záleží na tom, aby stará tajemství okolo experta na konečné výslechy nevyplula na povrch…

Hned na začátku chci mluvit o vizuálu. Ten je na slovenské a české poměry naprosto grandiózní. To co se režiséru Michalu Kollárovi podařilo na plátně za pomoci kameramana Kacpera Fertacze vytvořit, je opravdu dechberoucí. Ve středoevropských podmínkách vznikla atmosféra, která tu (troufám si tvrdit) ještě nebyla. Vzdáleně se jí podobá vizuál Ondříčkova noir filmu Ve stínu. Ale Rudý kapitán je mnohem dál. Srovnání sedí spíš s dalším filmem stejné producentské stáje, Červeným pavoukem, který bude mít v českých kinech premiéru zanedlouho.

Divák má opravdu možnost sledovat detektivku severského střihu. Materiály distributora tentokrát výjimečně nepřehánějí. Navíc, kromě velmi složitě komponovaných kamerových záběrů film obsahuje stovky triků. Ať už se jedná o vymazání novodobých budov ze záběrů, scénu s kamionem na dálnici, který je kompletně digitální nebo už dávno neexistující původní fontánu v Bratislavě. Tvůrci si to tentokrát rozhodně neulehčovali a vyplatilo se to. Na Rudém kapitánovi je především vidět neskutečná péče. Ale vizuál není všechno.

Netypický středoevropský thriller je skvěle obsazen. Ústřední dvojice Maciej Stuhr (Richard Krauz) a Marián Geišberg (Eduard Burger) je skvělým příkladem toho, jak má chemie mezi dvěma detektivy ve filmu vypadat. Výtečná je tu především Zuzana Kronerová v roli životem unavené archivářky Mariky Kovačičové. Nádražní scéna s útěkem po kolejišti vám určitě dlouho zůstane v paměti.

Raninec v podání Michala Suchánka byl pro komediálního herce velký protiúkol – ale zvládl ho na výbornou. A nakonec je tu samozřejmě Oldřich Kaiser v titulní roli. Jako vždy výtečný a v akčních scénách i ve skvělé fyzické kondici. V poslední výrazné roli tu navíc můžete vidět slovenskou legendu Ladislava Chudíka, který vás i tady překvapí vehemencí, s jakou se pustil do ztvárnění postavy duchovního Janatky.

Díky dobrému scénáři autorské trojice Šifra – Kollár – Fifíková jsme se také po dlouhé době dočkali vysoké autenticity jednotlivých charakterů. Divák se velmi rychle s postavami identifikuje.
Jediným rušivým prvkem pro některé diváky by mohlo být rozhodnutí uvádět u nás film ve dvou verzích. Kina mají na výběr, zda si vyberou verzi nadabovanou kompletně do češtiny nebo slovenskou verzi (české postavy mluví česky). Viděl jsem obě. Samozřejmě že osobně bych dal přednost slovenské verzi, která nepůsobí rušivě.

Kollárův Rudý kapitán je velmi sebevědomou a plnokrevnou žánrovkou. Po zdařilé debutantské Polednici je to další dobrá zpráva pro slovenský a český film. Konečně důvod našim tvůrcům s klidným svědomím za lístky do kina zaplatit.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: A-Company Czech / Fog´n´Desire Films © 2016