Recenze | Julietou se Almodóvar vrátil do formy

Silné emoce. Ty především charakterizují Almodóvarovu Julietu. Novinka španělského kouzelníka s herci a obrazem nabízí především silný příběh a vizuální orgie. Tak jako vždycky. Věci pro Almodóvara typické naštěstí zůstávají. Vášnivý španěl nabízí další film do sbírky povedených ženských studií. Tentokrát s novými herečkami.

Emma Suaréz (Julieta) a Adriana Ugarte (Julieta) hrají obě jednu a tutéž postavu. Prvně jmenovaná současnou verzi, druhá její mladší verzi. Podstatně větší prostor má mladší Julieta. Už proto, že poznáváme její velkou lásku a postupně přicházíme na kloub jejímu odcizení s vlastní dcerou. A není to obyčejné odcizení. Jde o fatální zmizení vlastního dítěte. Ze dne na den a bez jakéhokoliv varování. Tedy, abych to uvedl na pravou míru – Julietina dospělá dcera nezmizí, prostě se jednoho dne rozhodne s matkou přerušit veškerý kontakt.

To co tuhle největší bolest pro každou milující matku způsobilo, se postupně dovídáme v retrospektivním scénáři. Almodóvar buduje umně kopu velkých emocí. Za pomoci skvělých titulních hereček, promyšleného scénáře a hrátkami s kamerou, detaily a barvami, které má režisér tak rád. Nechybí ani oblíbená režisérova ikona Rossy De Palma. Pedro jí dal záměrně protiúkol a uvidíte, že se vám její výkon bude opět líbit.

Julietou si Pedro Almodóvar spravil poněkud pošramocenou reputaci po poslední komedii, která byla až příliš crazy a vyprázdněná (Rozkoš v oblacích). Výrazný tvůrce je zpátky v plné síle a i když má Julieta pár drobných chyb a místy drhne, je to plnokrevný návrat k osvědčenému rukopisu.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2016