Recenze | Noční zvířata vám zůstanou pod kůží

Ve čtvrtek do českých kin vstoupil film amerického módního návrháře a od roku 2009 také režiséra Toma Forda (Single Man). Na jeho novinku Noční zvířata byli fanoušci jeho prvního a velmi silného filmu hodně zvědavi. Jak to dopadlo?

Tom Ford je známý svým perfekcionismem. Dokonalost a přesnost v každém záběru je absolutně zřetelná i v tomto psychologickém thrilleru, který vlastně vypráví dva příběhy v jednom a konfrontuje diváka se třemi dějovými liniemi. Do hlavních rolí Ford obsadil Amy Adams a Jakea Gyllenhaala, který se ve filmu objeví v dvojroli. Nutno podotknout, že film má alespoň pro mě šokující a zároveň vizuálně velmi krásný začátek a ti, jež milují moderní umění a video instalace si přijdou na své! Amy Adams si v jednom rozhovoru dělala legraci ze své filmové postavy a řekla, že kdo je dobře oblečený, nemůže být přece nešťastný a smutný. Ano, chápu, co tím chtěla říct… Povrchnost v tomhle filmovém příběhu je absolutně na místě a je zobrazena tak dobře, že diváky stoprocentně rozdělí na dva tábory!

Sterilní a studený svět galeristky Susan (Amy Adams) se až nepříjemně začně prolínat s příběhem knihy, kterou jí k přečtení zašle její ex-manžel Edward (Jake Gyllenhaal). Susan má v životě po hmotné stránce všechno, v práci dosáhla vrcholu, ve své branži je uznávaná, má novou rodinu… Její život je ale plný úzkosti, která se v ní schovává hluboko uvnitř a začne opět nepříjemně probublávat právě díky oživeným vzpomínkám a křivdám z dob, kdy vedle sebe měla citlivého muže, kterého milovala a stejně tak on ji. Susan se tedy začte do příběhu o spokojené rodině, která se autem vydá do Nového Mexika na dovolenou. Jenže všechno se vymkne kontrole ve chvíli, kdy při své noční cestě po texaské dálnici narazí na auto se třemi mladými psychopaty. Z poklidné cesty se stává noční můra. Otec rodiny Tony (2. role Jakea Gyllenhaala) v ní neštěstí zabránit nedokáže…Dva rozdílné světy, dva různé příběhy, které krmí jeden druhý. Susan je spojka a kniha je pro oba důkazem pocitu nenaplnění.

Ve filmu je několik velmi povedených scén a dialogů, které velmi pěkně sekundují onomu buržoaznímu světu – třeba otázka na plastického chirurga či sledování dětské postýlky přes iPhone. Za ty dávám palec nahoru! Mimořádně povedená je role Bobbyho Andese (Michael Shannon), který svým chrchláním a cynickým pojetím aspiruje na některou z cen za vedlejší herecký výkon. Matky a dcery jsou klíčové heslo filmu a mě osobně se to hodně dotklo. Možná, že nakonec tomuhle filmu budou víc rozumět ženy než muži.

Kamera není ničím překvapivá, scény jsou nasnímány klidným okem pozorovatele. Síla obrazu se skrývá v už zmiňované lásce k detailu a světelné a barevné dokonalosti jednotlivých záběrů. Hudbu stejně jako u předchozího Fordova filmu napsal Abel Korzeniowski. Je opět velmi orchestrální, plná smyčců a klavíru s tesklivým tónem. Není jistě od věci zmínit v určitých ohledech podobnost s Neon Demonem od N. W. Refna. Jsou to dva filmy, které letos nesou vizuálně velmi podobný přístup, i když v tomto případě jde spíš o noirový film.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2016