V souvislosti s negativní kampaní, která se strhla po sobotním ocenění filmu Masaryk dvanácti Českými lvy a vyjádřením Iva Mathého v médiích, jsme se rozhodli podívat se na celou věc podrobněji.
Masaryk – J. Ševčík a R. Biermann na Českých lvech 2017
Kritici producentovi Rudolfu Biermannovi vyčítají, že se film mohl účastnit nominací na Lvy za rok 2016 jen díky limitovanému uvedení v prosinci loňského roku (snímek vejde do oficiální distribuce tento čtvrtek 9. března). Za týden vánočního uvádění v pražském kině Lucerna vidělo Masaryka na vyprodaných představeních přes tři tisíce lidí. Tolik diváků se některým v minulých letech oceněným či nominovaných filmům nepodaří často nasbírat ani za první týdny oficiální distribuce. To jen pro okomentování věty, že film Masaryk zatím nikdo neviděl. Akademici mají film k dispozici v digitální podobě a je samozřejmě jen na nich samých, zda si film všichni pustí.
Česká filmová a televizní akademie se ale nečekaně rozhodla vyjádřit se k obecně diskutovanému problému kolem lvího šampióna. Její představitelé nejprve loni po konzultaci s producenty a distributorem neviděli nic špatného na limitovaném uvedení filmu Masaryk ke konci roku. Snímek tak splnil pravidla pro zařazení filmu do nominací. Nyní, zřejmě pod tlakem médií, zařazuje prezident ČFTA Ivo Mathé, zpátečku a mluví o budoucí změně pravidel a zneužití statutu cen: „Mnohým zvolená interpretace stanov zkazila náladu a dojem z jinak vydařeného ceremoniálu. Musíme si říci, zda jde o akceptovatelnou producentskou strategii, či o zneužití pravidel vyžadující jejich úpravu ve prospěch celé české filmové a televizní tvorby.“
Šéf distribuční společnosti Bioscop Robert Shaffer k tomu dodává: Akademie měla více než půl roku času na to, vyjádřit se, že s tímto způsobem nesouhlasí. Nyní ale poškozují někteří představitelé akademie svými prohlášeními samotný film a tím nepřímo znevažují práci všech filmařů, kteří se na tomto mimořádném snímku podíleli. Limitované uvedení je jednou z distribučních strategií užívaných v celém světě, nejedná se tedy o nic mimořádného, naopak se jedná se o poměrně riskantní způsob. Film je ale natolik povedený, že jsme si to mohli dovolit. Což nakonec potvrdili sami hlasující akademici, kteří mu nejprve udělili 14 nominací a po té oceněním ve 12ti kategoriích, z něj udělali jeden z nejúspěšnějších filmů v historii.“
Poněkud zvláštní kroky akademie ukázala už v minulosti. Třeba svou otřesnou nominací Menzelova špatného snímku Donšajni na Oscara, nebo úsměvnou kauzou s falešným Jimem Carreym, která spíš zase leccos vypovídá o kvalitě produkční práce výkonného týmu.
V kontextu toho všeho, i samotného faktu, jak za akademiky mluví Ivo Mathé, nelze úplně ČFTA zvenčí hodnotit jako profesionální orgán. Minimálně z produkčního a komunikačního hlediska. Bohužel už několik za sebou jdoucích let. Navíc to devalvuje i ocenění samotného Masaryka, což je snad ještě horší, než když si někdo v Los Angeles poplete dvě obálky… Otázkou ale zůstává, za koho konkrétně vlastně Ivo Mathé hovoří a zda s ním souhlasí všichni akademici (filmaři), kteří filmu rekordních dvanáct sošek udělili…
Tomáš Vrchota, spolupracovník redakce
Komentář nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko vydavatele
