Recenze | Ghost in the Shell – je to nadprůměr s příliš jednoduchým příběhem

Tak to máme za sebou. Jak se Rupert Sanders popasoval s adaptací jedné z nejslavnějších a nejlepších mang historie? Pro někoho to může být zklamání. To je potřeba říct hned na začátku. Zmínky o téhle slavné značce k vám doputují, i kdyby jste chodili dennodenně tunelem. Od Ghost in the Shell si zapůjčili nápady i tvůrci Matrixu, což jak všichni víme, byl neuvěřitelný hit a svůj otisk tahle slavná manga zanechala v podstatě v každém dílu, které se nějakým způsobem zaobírá cyberpunkem. Výslednému filmu moc nepomohla ani nekonečná mediální masáž, která neustále opakovala, o jak zásadní výtvor se to Sanders pokouší přivést na stříbrná plátna.

Nemít Ghost in the Shell v názvu, jednalo by se o lehce nadprůměrnou akční sci-fi. Jenomže to tak není, a není tedy od věci, čekat od tohoto filmu něco víc. To ale bohužel nepřichází. Kde je to zásadní dílo cyberpunku? To už opravdu stačil filmový svět tuhle mangu rozkrást skrz na skrz, že už nezbylo nic, čím by se dalo diváky překvapit? Nebo snad dohnat k zamyšlení? Ono samotné téma vylepšování lidských těl kybernetickými náhražkami samo o sobě vyvolává diskuzi už dnes. Dalo by se říci, že jsme na samotném počátku této doby.

Voperovávání platebních čipů do rukou se  dostává do módy, což poukazuje na fakt, jak jsou myšlenky Ghost in the shell aktuální a její filosofické myšlenky by se měly v co největší míře rozšířit do světa. To jsem od této adaptace očekával především. Škoda, že filosofování si odbudeme zhruba v první dvacetiminutovce v zhruba čtyřech větách. Jinak je příběh opravdu tak jednoduchý, že byste jej mohli zaměnit za restart Robocopa z roku 2014. Není tam opravdu nic překvapivého, nic, co by na problematiku stále se prohlubujícího vlivu informačních technologií na naše životy přineslo nějaký nový pohled. Největším problémem Ghost in the Shell je nevýrazný příběh. A to je docela pohroma.

Za to na vizuálu a tricích se samozřejmě nešetřilo. Jako kdyby si Sanders myslel, že za cyberpunkové pozlátko skryje prázdnotu, která Ghost in the Shell prostupuje. Skutečně tu chybí onen duch ve skořápce, kterého by měla zosobňovat Scarlett Johansson v roli Majora – kyborga. Místo toho jí byly do chřtánu nacpány vizuální efekty, které ze začátku leccos skryjí, ale zhruba v polovině stopáže se stanou stejně zaměnitelnými, jako všechno ostatní. Duch, představující silný příběh ale bohužel chybí.

Scarlett sice hraje kyborga, ale i na něj je dost prkená. Přeci jenom nehraje terminátora, ale bytost, která je v podstatě lidským mozkem v robotickém těle, tedy duchem ve skořápce, což se ale nijak neodráží na její mimice. Občas z jejích úst zazní zamyšlení hodný dialog, většinu svého vzdoru však postava kyborga zažívá mimo scénu. Pokaždé, kdy dochází k nějakému zlomu v jejím myšlení, na sebe totiž hodí neviditelnost a podivným, rychlým krokem odkráčí ze scény. A jede se dál.

V čem je ale Ghost in the shell navýši, je samozřejmě technická stránka. Kamerové záběry dost často citují komiksovou mangu, což i jako neznalec předlohy poznáte podle toho, že se buď záběr zpomalí nebo se nehýbe vůbec. Občas jsou to opravdu krásné obrazy, které vyloženě vybízí k nastudování si předlohy, ze které tahle hollywoodská adaptace vychází. Čekal jsem velké věci a záměrně si před projekcí moc věcí nezjišťoval. Ono velké zlomové dílo ale do kin tentokrát nepřišlo, a toto privilegium zůstává v rukou animovaného filmu.

Petr Račko, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2017