Recenze | Naprostí cizinci – svižná konverzačka o vztahových krutostech

Římský rodák Paolo Genovese původně vystudoval ekonomii. Jako filmař začínal s reklamou a později se začal věnovat i hranému filmu. Rád své hrdiny nechává obnažovat jejich citové životy a žánrově se nejlépe cítí v komedii. Naprostí cizinci je oceňovaný snímek, který český divák mohl vidět už loni na Mittel Cinema Festu a letos tenhle příběh vyprodal své projekce i v rámci Febiofestu. Snímek získal cenu na Tribeca film festivalu za nejlepší scénář a doma v Itálii také cenu Donatellova Davida v kategorii nejlepší film a scénář. Celkem se na něm podílelo pět scénáristů včetně režiséra.

Výtečně vygradovaná italská konverzační dramedie vypráví o společné večeři sedmi přátel a hlavně o rozhodnutí všech zúčastněných zahrát si zdánlivě nevinnou hru. Tři páry a jeden čerstvě rozvedený muž se přátelí už dlouho a mají pocit, že o sobě navzájem vědí úplně všechno. Zdá se, že není nic, co by je mohlo na druhém překvapit. Hostitelka večera, psycholožka Eva na začátku večeře tedy navrhne, aby všichni dali na stůl svoje mobily a vždy se s ostatními podělili o všechny příchozí zprávy a telefonáty. Postupně tak začínají na povrch vycházet skutečnosti, které snad raději měly dál zůstat tajemstvím. Díky tomu se z původně příjemného večera stráveného klábosením u dobrého jídla a pití stává večeře, na kterou všichni zúčastnění už nikdy nezapomenou.

Podařený scénář se skvěle napsanými dialogy dělají z Naprostých cizinců svižnou konverzačku s klidným „seznamovacím“ začátkem pro diváka, která postupně nabírá na obrátkách. Když už se pak zdá, že víc už se stát nemůže a „vztahové krutosti“ už bylo dost, ještě se něco najde! Situacemi, které leckdo z nás zná i z vlastního života a svižností vyprávění, která pramení z italského espritu, se tenhle příběh stává studnicí úvah o našich vlastních životech ukrytých v „černých skříňkách“. Neokoukaní herci, výborné herecké výkony i příjemná stopáž staví tenhle film v mém osobním žebříčku dost vysoko. Jednotlivé události toho večera jsou velmi šikovně odlehčeny scénami kuřáckých pauz na balkóně, intimními rozhovory v kuchyni, pozorováním zatmění měsíce nebo krátkou návštěvou dospívající dcery hostitelů. Konec příběhu ale vlastně celý vývoj večera zpochybní a divák společně s jednotlivými postavami žije jejich malé lži.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2017