Recenze | Absence blízkosti servíruje intimní drama rámované kvalitní filmařinou

Nestává se často, aby se v kinematografii naší provenience objevil titul, který se věnuje tématu, kterému by ostatní tvůrci už dříve nevěnovali pozornost nebo se mu možná i vyhýbali. Absolvent FAMU Josef Tuka se ve filmu Absence blízkosti do takového tématu pouští. Jana Plodková hraje čerstvou matku Hedviku. Ta si ještě nedokázala přes značné osobní vztahové a existenční peripetie najít vztah ke své vlastní dceři Adélce.

Vlastně nemá dobré vztahy skoro s nikým. Se svojí matkou, otcem dítěte i exmilencem. Jedinou dobrou duší kolem ní je, zdá se, přítel její matky a kamarádka z práce. Hedvika se nachází v obtížné životní situaci, přijde o bydlení, existenční jistotu a na čas se musí přestěhovat k matce, ke které zrovna blízko nemá. Možná ale nastává čas smíření, především ale se sebou samou. Hedvika nachází deníky svého zesnulého otce a začíná chápat, co je vlastně skutečná rodina a co znamená rodičovská láska.

Velmi intimní a syrové osobní drama rámované silnou vizuální stránkou. Tak by se dal stručně charakterizovat Tukův film. Už u svého absolventského snímku s Miroslavem Krobotem (Malý okruh pozornosti) režisér ukázal svůj cit pro budování silné atmosféry s akcentem na drobné nuance hereckého výkonu.
Pro takovou filmařinu a soustředěnou práci si ale musí vybírat velmi schopné herce, kteří jeho nároky dokáží utáhnout. To platí samozřejmě u Absence blízkosti dvojnásob.
Jana Plodková dokázala na plátno přenést hmotnou představu utrápeného člověka, který občas přirozeně kope kolem sebe. Je to herečka, která umí uvěřitelně zahrát cokoliv. Ať už je oraženou ředitelkou televize (seriál Single Lady) socialistickou zpěvačkou (Svět pod hlavou) nebo právě nesympatickou matkou v tomto intimním dramatu. Její přerody jsou obdivuhodné a Plodková umí se svou rolí dokonale srůst. Zdatně jí sekunduje ostřílená divadelní herečka Anna Cónová, která představuje prototyp otravné a studené matky. I Luboš Veselý v roli matčina přítele a Pavla Beretová jako kamarádka plní své herecké úkoly nadmíru skvěle.

Na Tukově práci jsou nejzajímavější jeho inscenační schopnosti. Dokáže dokonale postavit scénu, vystavět situaci a dát tomu všemu nadstandardní filmařské oko – velmi kvalitní filmařské řemeslo. To je zásadní ingredience, která českým filmům v posledních letech znatelně chybí. Je pozitivní, že na startu kariéry v posledních letech stojí několik slibných domácích filmařů, kteří vědí, co to znamená režie, kamera a scénář. A že je třeba, aby tyto složky tvořily funkční soukolí. Takovou vzácnou vlaštovkou je i debutant Josef Tuka.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Cinema Belongs To Us, A-Company, Totalfilm.cz © 2017