Daniel Radcliffe ve fyzicky nejnáročnější roli – Ztracen v džungli

Rok 2017 v českých kinech uzavírá Daniel Radcliffe. Ztvárnil skutečnou postavu Yossiho Ghinsberga, který chtěl na cestách po světě uniknout sterotypu západoevropského života. Vyrazil do Bolívie a neprobádaného amazonského pralesa. Jenže uprostřed divočiny zůstal neplánovaně sám. Bez nože, zbraně, přístřeší. A kolem něj jen zelené peklo… Podívejte se na ukázku z nejnáročnější scény celého filmu, která se natáčela v reálu.

Nejnáročnější scény, jak pro filmový štáb, tak pro herce, byly scény na vorech. Režisér Greg McLean měl od samého začátku jasno v tom, že se nebude jednat o film, kde by se akční scény natáčely před zeleným plátnem. Vytvořit vor vypadající jako výsledek práce čtyř lidí, kteří neměli k dispozici nic kromě sekery a kusu provázku, a který by byl zároveň schopen plavby a odpovídal potřebám filmové produkce, nebylo jednoduché. První prototyp se potopil jen, co do něj kaskadéři nastoupili.

„Pro účely natáčení jsme potřebovali loď, která by byla lehká, udržela se na hladině a snadno bychom ji z řeky vytáhli a vrátili na původní stanoviště. Dřevo bylo příliš těžké a s lodí se velmi špatně manipulovalo, takže jsme vyrobili dva vory stejného designu, ale z pěnového polystyrenu a pokryté sklolaminátem. Sklolaminátové vory jsme využili pro širší záběry, zatímco ty klasické dřevěné pro zachycení detailů. Řešení, ke kterému jsme došli, nám nakonec dokonale vyhovovalo a umožnilo nám natočit skutečné herce na skutečném voru plavící se po skutečné řece,“ vysvětluje vedoucí výpravy Matt Putland.

Klíčová scéna v sérii záběrů na voru je ta, kdy vor projíždí úzkým úsekem lemovaným vysokými strmými skalami ústícím ve vodopád. Producenti se domnívali, že se tato část filmu bude natáčet v Queenslandu a skály vytvoří za pomoci vizuálních efektů. Tedy až do onoho osudného dne během natáčení v Kolumbii.

„Prozkoumávali jsme řeku Rio Negro v Kolumbii, točili jiné říční scény a zoufali si, protože jsme nemohli nalézt takové místo, jaké popisuje kniha a scénář. A v tu chvíli jsem se najednou zeptal: ‘Co je tam dole?’. Kolumbijský štáb mi vysvětlil, že tam nikdo nechodí, protože tam leží ohromná skála pokrytá vodou a je to velmi nebezpečné. A já jsem hned věděl, že je to přesně to, co potřebujeme. Na místo jsme se podívali a téměř přesně odpovídalo líčení v knize.“

Mal Paso San Pedro pro producenty představovalo obrovskou výzvu. Leželo více než dva kilometry pešky od základního tábora. Kamery musely být na místo přepraveny na oslech a veškeré vybavení spuštěno na lanech do rukou dvaceti až třiceti členů štábu usazených na kluzké mokré skále nad peřejemi. Jejich bezpečnostní lana tvořila hustou pavučinu.

Jak uvádí producent Mike Gabrawy o celkovém dopadu této scény: „Nemohl být pro příběh lepší – postavy se snaží dostat do bezpečí, ale nemohou se vymanit z proudu peřejí. A přesně to jsme dokázali natočit. Byla to úžasná zkušenost a myslím, že nebezpečí je z filmu zřejmé.“

„Produkce, která natáčení děje umístí do skutečného prostředí a nepoužívá zelené plátno…a která má lidi, kteří jsou ochotni se překonat, aby divákům umožnili skutečně a plně se do postav vcítit, to obdivuji,“ říká o opravdovosti scén na řece herec Joel Jackson.

„Myslím, že když se díváte na Kevina, jak z břehu křičí na Yossiho, kterého strhl vodopád, uvědomíte si, jak je to neuvěřitelně silné, zvuk té scény, hučení řeky, je v tom agresivní krása. Přesně to Yossiho, Kevina, Marcuse a Karla na džungli od samého začátku přitahovalo a filmový štáb si dal za cíl, že to pro publikum zachytí autenticky.“

Ztracen v džungli je právě v kinech.

-red-
foto/video: Bontonfilm © 2017