Recenze | Do větru – vztahové drama na palubě plachetnice

Autorka scénáře a režisérka Sofie Šustková dala svému filmovému debutu přiléhavý poditul „první česká boat movie“. Drtivá většina zajímavého vztahového dramatu Do větru se odehrává na palubě plachetnice, která brázdí řecké vody. Student Honza (Vladimír Polívka) se s foťákem vydává mapovat uprchlickou krizi. Nalodí se na plachetnici s posádkou dvou sourozenců. Matyáš (Matyáš Řezníček) a Natálie (Jenovéfa Boková) mají na první pohled velmi blízký vztah. Honza je ale svou přítomností rozhodí a na povrch začínají vyplouvat podivné věci a náznaky, které staví sourozeneckou dvojici do zvláštního světla. Honza navíc začíná k Natálii cítit náklonnost, která se jejímu bratrovi vůbec nelíbí.

Třecí plochy vznikají především mezi oběma mladými muži. Vše je umocněné stísněným prostorem lodi, z níž není úniku. Sofie Šustková předkládá příběh, který rámuje zvláštní neukotvené chování sourozenců a poněkud zpátečnické a nesvobodomyslné chování mladého novináře.

Režisérka má sama k jachtařství velmi blízko a na samotném filmu, jeho obsahu, střihu a důrazu na vizuál s množstvím velmi povedených záběrů je to velmi patrné.
Scenáristicky je zajímavý zejména režisérčin záměr brát diváka jako přemýšlivého partnera. Předkládá mu několik možných linek, které ho navádí k nahlas nevyřčeným závěrům. Odpověď na některé naznačené otázky totiž zůstanou bez odpovědi. Divák, na kterého tvůrci tohoto filmu to spíše ocení než naopak.

Velmi cenné je na tomto debutu jeho filmařské a technické zpracování. Šustková se obklopila silným a kvalitním týmem. Kameraman Jan Pivoňka dokázal skoro nemožné. Na absolutně šílené a omezené ploše lodní paluby si dokázal poradit s mořskými vlnami a udržet kameru. A nejen ji udržet. Vytváří malebné záběry a výtvarně zajímavé kompozice. Silné drama tak dotváří zajímavá výtvarná stránka doplněná výraznou hudbou Mikoláše Růžičky.

Vladimír Polívka jako Honza podává skvělý civilní výkon, stejně jako autentická Jenovéfa Boková. Matyáš Řezníček je herecky asi nejvýraznější. Ale je to především proto, že jeho postava je emočně nejkřiklavější. Na hereckých kreacích je každopádně vidět režisérské vedení. To je v dnešní době rezignace na dramaturgii i pregnantní práci s herci v tuzemské kinematografii na velkou pochvalu.

Martin Staněk, Totalfilm.cz

foto/video: A-Company Czech © 2018