Recenze | Tiché místo vítězí originalitou a atmosférou

Málokterý thriller byl letos tak očekáván jako projekt Johna Krasinskyho. Herec, scenárista a režisér v jedné osobě navíc obsadil svou skutečnou ženu Emily Blunt a udělal z toho v mnoha aspektech rodinnou záležitost. Celé to působí jako nezávislý film a ani si možná nevšimnete, že je to docela velkorysá studiovka od Paramountu, na kterém spolupracoval i Michael Bay. Tak trochu mi to atmosférou připomnělo mé oblíbené Znamení od M. Night Shalamana. Tiché místo má ale oproti Znamení jednu zásadní výhodu – skvělý originální nápad na začátku.

Řeč je o výchozí pozici scénáře. Nic konkrétního se na začátku nedozvíme, jen nám docvakne, že Zemi napadla mimozemská civilizace. Smrtonosní predátoři, kteří jsou slepí, ale extrémně citliví na sluch. A tak ve chvíli, kdy váš hluk přehluší okolní hlasité zvuky, jste rázem ve smrtelném nebezpečí.
Lee (John Krasinski) a jeho žena Evelyn (Emily Blunt) mají tři děti. Záhy ale o jedno z nich přijdou za velmi neočekávaných a tragických okolností. Lee doma vytvořil obrovské množství bezpečnostních opatření, aby svou rodinou před mimozemskými predátory ochránil. Jejich rodinný život ale připomíná nevyzpytatelnou ruskou ruletu, kdy sebemenší chyba může znamenat okamžitou smrt. Evelyn je navíc těhotná a porod se velmi rychle blíží. To je samozřejmě ve světě, kde musíte být v naprostém tichu dost zásadní problém.

Tiché místo především není klasickým hororem. Kombinuje thriller se sci-fi s hororovými prvky. Nečekejte tedy prvoplánové jump scare lekačky, i když bát se budete hodně.
Ani samotný skvělý nápad a námět by nestačil, kdyby to Krasinski nezvládl režijně pohlídat. A to se mu nakonec podařilo bravurně. 90 minut uteče jako voda a film udržuje od začátku do konce divákovo napětí v naprosté permanenci.

Ústřední herecká dvojice je herecky výtečná a za povšimnutí rozhodně stojí i mladá Millicent Simmonds, která ztvárnila nejstarší neslyšící dceru Regan (neslyšící je i ve skutečnosti).

Sám Krasinski v rozhovorech několikrát zdůraznil, že klasické horory ho nechávají chladným. Na výsledku je to vidět, na plátna kin totiž posílá plnohodnotné drama, které je víc než hororem povedenou hrou s nesnesitelným napětím, následnou úlevou či neočekávaných děsivým překvapením.
Jak jsem naznačil na začátku, film působí na diváka docela subtilním dojmem v tom nejlepším slova smyslu. Mluvím ale spíš o celkovém vyznění a atmosféře. Rozhodně to neznamená, že by došlo k nějakým vizuálním nebo trikovým kompromisům.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt