Recenze | Král šmeliny Toman fascinuje ve filmu Ondřeje Trojana

Producent, režisér a scenárista Ondřej Trojan posílá do kin svůj čtvrtý film. Vybral si tentokrát neuvěřitelný, ale pravdivý příběh z tkzv. Třetí republiky. Netroufám si odhadovat, pro kolik lidí bude samotná postava Zdeňka Tomana překvapením, ale pro mě osobně byla.

Příběh uhlazeného chlapíka, muže mnoha jmen a neuvěřitelného šmelináře, který se neštítil ničeho, začíná dobovým záznamem novoročního projevu Jana Masaryka. Následují filmové záběry z vazební věznice o tři roky později, kdy je zatčený Toman vyslýchán a my se v kostce dozvídáme jeho životopis. Tomanovo sebevědomí ale očividně neklesá ani ve chvíli, kdy se stává politickým vězněm a má nakročeno ke smrti. Nakonec je to vlastně paradox, který vznikl z lačnosti jednotlivých členů strany, nad kterými se tyčil generální tajemník ÚV KSČM Rudolf Slánský a budoucí prezident Klement Gottwald. Právě Slánský Tomanovi poskytl krytí všech špinavých praktik, aby komunistům pomohl získat dostatek financí pro vítězství v nadcházejících volbách v roce 1948. Stejně tak ho i varoval, že vyjdou-li skutečnosti napovrch, pak se k němu nikdo nebude hlásit. Ale balancování na hraně tak nějak patřilo k Tomanově životnímu stylu.

Co se Tomanovy kariéry týká, stal se tenhle přesvědčený komunista po návratu z Londýna, kde přečkal válku i se svou ženou, šéfem zahraniční rozvědky. Ve filmu sledujeme Tomanovy eskapády v letech 1945-1948. Dobu, kdy se po pádu nacistů země stala živnou půdou pro komunismus a relativně svobodný stát se začal měnit díky plíživým stranickým praktikám v zemi zcela nesvobodnou.
Snímek se zaměřuje nejen na politické a veřejné působení Tomana, ale prostor tu má i jeho osobní život, do kterého patří manželka Pesla Tomanová, sestra Aurélia se svým mužem, které Toman zachránil před jistou smrtí v koncentračním táboře, a také Tomanova sekretářka a milenka Milada Třískalová. Vzhledem ke svému původu měl Toman k židům vždy blízko, a tak není ani žádné překvapení, že jim za nemalé peníze pomáhal přecházet přes naše území z východu na západ, čímž se zasloužil o vznik židovského státu.

Toman se neštítil ničeho, hladově a s notnou dávkou chytrosti a strategie se posouval během zmíněných let dál a dál. Zvládal obohacovat nejen komunistickou stranu, ale také sám sebe a nebál se kupovat si pro spolupráci ani bratra své sestry. Dokázal těžit i z imigrace polských židů, kteří se snažíli přes pohraničí přecházet do sousedních zemí. Nebylo mu proti srsti ani to, že udal svého nadřízeného generála Bartíka. Využíval všech informací, které se k němu díky jeho funkci dostávaly a na všechny své spolupracovníky a kolegy zakládal kompromitující složky. S jeho pomocí se na svobodu dostal třeba i válečný zločinec Marian Kargul, který se pak stal zástupcem těžkého průmyslu v Brazílii.
Děj filmu se nevyhne ani zvláštnímu vztahu mezi Janem Masarykem a Tomanem. Samozřejmě dojde i na dodnes neobjasněnou smrt Masaryka, který v té době pobýval ve svém bytě v Černínském paláci.

Výběr Jiřího Macháčka do role Zdeňka Tomana byla velmi šťastná volba. Nehledě na to, že si je se svým historickým předobrazem dost vizuálně podobný. Tomana divákovi servíruje přesvědčivě. Do povahy svojí postavy elegantně přimíchává kapku lehkovážnosti živenou pocitem neohrozitelnosti. Macháček přesvědčuje diváka o hereckém talentu na podstatně temnějším charakteru, než je mu obvykle ve filmech přisuzován.

Jeho ženu Peslu Tomanovou ztvárnila Kateřina Winterová. Přesto, že má méně prostoru, stihne ukázat, že její Pesla je neméně podstatnou figurkou, se kterou se nedá zase až tak snadno manipulovat. Ano, Pesla je frustrovaná, když se z určitého luxusu musí vrátit do poválečného Československa a cítí se nepochybně osamělá. Povahou je ale tvrdá i hrdá a zcela prosovětská, a tak dlouho dokáže potlačovat svoje touhy po rodině a dává Tomanovi prostor pro kariéru. Winterová hraje polskou židovku a velmi signifikantně pro svou postavu zvolila pokřivenou výslovnost českého „ř“, které působí roztomile. Herecky je výborná a s Macháčkem si vzájemně skvěle sedí.

Do svého filmu Trojan obsadil herce, se kterými měl už nějakou zkušenost. K nim připojil ty, o nichž byl přesvědčen, že se budou schopni konstantně soustředit na danou látku, protože natáčení trvalo s přestávkami skoro rok. Vedle už zmiňovaného manželského páru se na plátně objeví Kristýna Boková, která si zahrála Tomanovu sekretářku a milenku Třískalovou. Stanislav Majer hraje generálního tajemníka Rudolfa Slánského, Marek Taclík je tu v roli fanatického komunisty a přednosty obranného zpravodajství Bedřicha Reicina, Jiří Dvořák ztvárnil generála Josefa Bartíka. Slovenský herec Roman Luknár se představí jako Jan Masaryk, Lukáš Latinák jako politik Vlado Clementis a Táňa Pauhofová jako Tomanova sestra Aurélia.

Režisér ve stopáži několikrát používá i dobové filmové materiály. Některé z nich jako třeba autentické záběry z Náchoda budou v Česku k vidění úplně poprvé. Produkci se je podařilo získat až v USA. Dokreslují tak filmový děj a v lecčems mohou mladšímu divákovi pomoci, těm starším zase osvěžit paměť. A o to právě jde. Trojan vypráví o fantastickém životě Zdeňka Tomana a vlastně je to i se všemi okolnostmi metafora zdejší současné politické situace.

Proto, aby se divák neztratil v postavách, kterých je v Tomanovi hodně, zvolil Trojan vyskakující štítky se jmény a politickou funkcí. Sice právě to může filmu dodávat mírně dokumentární nádech, ale v případě takového tématu je to celkem pochopitelné. Slouží to orientaci diváka.

Hudbu k filmu složil slovenský hudební skladatel Michal Novinski. Jeho koncept spočívá v podstatě v jedné ústřední melodii, která nekompromisně a úderně doprovází všechny klíčové scény.

Toman je celkově pojat nákladně, tvůrci si dali práci s výběrem lokací, rekvizit i kostýmů, a tak všechno koresponduje s šedivějícím obdobím tzv. Třetí republiky. Snad bych se pozastavila jenom u délky filmu. Ale i tu vlastně nakonec chápu, když si uvědomím, kolik událostí a zásadních scén bylo potřeba do filmu napěchovat.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Total Help Art © 2018