Marvelovky vidí jako první a stále to prožívá – ředitel Falconu Jan Bradáč (rozhovor)

Jeden z největších českých distributorů Falcon slaví 25 let na trhu. Společnost je jednou z nejdéle fungujících a nejvýznamnějších firem v českém filmovém byznysu. V tuzemsku uvádí zejména tituly společností Disney a Sony. Je také významným distributorem českých filmů. Za dobu svého působení lze přičíst na konto Falconu více než 700 uvedených filmů a přes 77 milionů diváků. Společnost je držitelem i několika rekordů v historických tabulkách tržeb a návštěvnosti. Nejnověji Falcon zabodoval především nejúspěšnějším premiérovým víkendem v českých kinech všech dob s filmem Avengers: Endgame. S ředitelem distribuční společnosti Janem Bradáčem nabízíme následující rozhovor.

Očekávaným titulem společnosti Falcon je letos mimo jiné IX. epizoda Star Wars nazvaná Vzestup Skywalkera (foto: Disney, Lucasfilm)

Jak moc náročná či potěšující je spolupráce s takovými giganty jako jsou společnosti Disney nebo Sony?

Je to náročné i potěšující zároveň. Práce je o mnoho rozdílnější než třeba při realizaci českých distribučních projektů. Museli jsme se naučit řadu procedur, které takové korporace přirozeně vyžadují. Ale vzhledem k délce naší spolupráce lze říct, že jak s Disneym tak i se Sony nás to pořád baví, jinak bychom to dělat asi nedokázali.

Diváci pod trailery na našem kanále často kritizují český dabing či titulky napříč distributory a filmovými tituly. Často se také pozastavují nad zvolenými českými distribučními názvy. Jakou péči věnujete výrobě dabingu a českých překladů?

Tak nejdříve k tomu dabingu a k českým překladům filmů vůbec. Kritiku českého dabingu vnímám zvláště od doby, kdy si divák zvykl používat sociální sítě. Změřit to na těchto kanálech však neumím. Co ale vidíme jasně a změřit umíme, je divácká odezva na nabídku verzí, které kinům dnes běžně dodáváme. Rodinné a dětské filmy jsou bez dabingu odsouzeny k neúspěchu, takže u nich otázku preference neřešíme, protože tady je to jasné – dabing u animáků jasně vede a verze s titulky je jen pro fajnšmekry nebo v Česku žijící expaty. Jakmile sčítáme návštěvnost velkých filmových hitů pro široké publikum, tak u centrálních kin v Praze nebo možná ještě tak v Brně má originální znění s titulky svou jasnou pozitivní odezvu. Když se však vydáme nejen na periferii těchto měst, ale i dále do regionů, tak preference verzí s dabingem dramaticky roste a verze filmů s titulky v programech vydrží jen omezenou dobu. Nadále budeme do kin šířit a nabízet všechny dostupné varianty – pokud k filmu budeme uvádět dabovanou verzi, bude k dispozici i originál s titulky a platí to pro formáty 2D i 3D. Za samotnou kvalitou realizovaných dabingů jak u Sony tak u Disneyho si stojíme. Obě společnosti na celý proces od překladu až po dabing samotný intenzívně dohlížejí a nepustí nic, co by neodpovídalo jejich požadavkům. Proces je to strašlivě náročný a komplikovaný – přes celou řadu voice testů, které musí herci absolvovat, až po to, kdy se dabingová studia musí trefit do hlasového ale i marketingového zadání k zásadním postavám filmu.

Jak vznikají české distribuční názvy?

České distribuční názvy jsou specifickou disciplínou. Tvoříme si je sami, občas požádáme o konzultace externí lidi z řad překladatelů nebo i lidi z fanklubů, ale nikoho si na to profesionálně nenajímáme. Je to naše týmová tvůrčí práce, často jde i dlouhé diskuze o detailech. Naše interní tvorba se samozřejmě odvíjí od zadání našeho partnera, čeho se máme a nemáme držet. Vzpomínám namátkou na film Snatch od Guye Ritchieho. Zjistili jsme, že v angličtině má to slovo dvojí smysl – něco ukrást a zároveň jde o slovní označení dámského přirození. A tak jsme došli k českému titulu Podfu(c)k. Občas prostě musíme ten původní význam úplně opustit, a přitom přenést do českého titulu původní tvůrčí záměr ve vazbě na konkrétní film. Asi největší negativní křik od českého fanouškového jádra jsme schytali za český název Captain America: Winter Soldier od Marvelu. Řada fanoušků nám nemohla odpustit, proč jsme ten překlad vedli přes Návrat prvního Avengera. Ale dodnes tvrdím, že to bylo správně. Jednak by nám to Marvel neschválil, kdyby to nebyla jedna z nabízených možností, které jsme mohli použít a za druhé jsme stáli před agresivním zadáním, na jakou návštěvnost jsme měli dosáhnout. Marvel začal rozšiřovat svou diváckou základnu a nám aspekt Avengers v podtitulu velmi pomohl, což by se nám se zimním vojákem prostě nepovedlo. Nicméně od té doby u filmů od Marvelu – pokud k tomu neexistuje nějaký specifický důvod – používáme téměř striktně originál názvy a již je nepřekládáme.

Jan Bradáč – ředitel distribuční společnosti Falcon

Vy jste jeden z prvních lidí na světě, kteří vidí novinkové tituly společnosti MARVEL. Prožíváte před promítáním filmových titulů MARVELU klasické vzrušení filmového fanouška nebo do kina přicházíte už jen pouze jako filmový profesionál?

Když se mě takhle zeptáte, tak mi dochází, že mezi těch pár lidí na světě skutečně patřím – a nijak zvláštní mi ten časový fakt už nepřijde, protože je to součást naší práce. Zvykl jsem si i na ty šílené pokuty, které podepisuji jako případnou sankci za to, kdybych o takových projekcích konkrétně někde mluvil, psal o nich něco na sociální sítě dříve, než je to oficiálně povoleno. Ale to fanouškovské chvění přitom rozhodně prožívám – to se ani za ty roky nezměnilo. Mám ty filmy velmi rád a celý Marvel Cinematic Universe mě neskutečně fascinuje. Myslím, že je to tak správně. Až to prožívat přestanu, měl bych tu práci asi přestat dělat a přenechat ji jiným.

Marvel – výroční fotografie k 10 letům MCU

Jakým způsobem vybíráte české tituly k distribuci? Co je pro vás v tomto případě důležité?

Nejčastějším faktorem k výběru je naše vazba na partnera, se kterým na tom projektu děláme. Pokud jde o americké filmy Sony nebo od Disneyho, je to hodně o finanční dohodě a především o nabídce jejich aktuální knihovny, k níž držíme licenci pro český trh. U českých projektů je to více otevřené. U řady z nich máme vliv na to, jak do projektu vstupujeme, jak jej můžeme ovlivnit jako celek i jeho marketingový obal a distribuční strategii. Obecně se dá říci, že hlavní slovo při realizaci mají samozřejmě naše odhady příjmů a příslušné finanční rozpočty na marketing a technické zajištění distribuce.

Jeden z nejúspěšnějších českých titulů Falconu (a českých titulů vůbec) Anděl Páně 2

Jak moc se změnil způsob propagace v závislosti na nástupu online médií?

On-line marketing obecně je skutečně novým faktorem než tomu bylo před 10 lety a dnes je již standardní a důležitou součástí celé marketingové mozaiky. Na druhou stranu bych jej ale tolik nepřeceňoval – pro mě je stále diskutabilní ta reálná odezva on-line marketingu a jeho tvrdá konverze do čísla prodaných lístků v kinech, na které pak dosáhneme. Stále jsou důležitou součástí marketingových procedur i tradiční média – outdoor, radio a další. Co se nezměnilo je aspekt word-of-mouth, čemuž česky jinak než šuškanda neumíme říkat. Jde pořád o jeden z nejkritičtějších faktorů úspěchu daného titulu, jakmile se nám jej podaří správně otevřít. Při pozitivní šuškandě lze dosáhnout na velmi zajímavá čísla.

Na počátku tisíciletí to vypadalo, že multikina postupně vytlačí jednosálová kina, nakonec se jednosálová kina vrací. Diváci ale multikina podle čísel neopouští. Kdo chodí do jednosálových kin a kdo do multikin?

Dovoluji si nesouhlasit s tím, že by multikina někdy měla ambici jednosálovky vytlačit. Šlo spíš ve své době o hysterickou reakci na to, kolik se jich začalo najednou otevírat a jak se distribuční trh proměňoval bez jistoty, kterou jednosálovky do té doby měly. Za svou celou kariéru jsem získal řadu zkušeností jak při provozu jednosálového kina (FALCON dodnes vlastní budovu bývalého kina Hraničář v Ústí nad Labem), tak i při realizaci provozu multikin (Bradáč je zároveň ředitelem sítě multikin CineStar, pozn. redakce). Ten rozdíl tkví prostě v tom, že jde o úplně jiné dimenze a způsob filmové nabídky. Multikina se zásadně postarala o pozitivní změnu a nárůst českého kinotrhu. Nikoliv jednosálovkám navzdory, ale přinesly prostě nové rozměry návštěvnosti a především tržeb. Během posledních 15 let to řada provozovatelů jednosálovek (především těch soukromých) začínala chápat a po nástupu digitalizace po roce 2010 se ten pozitivní trend vlivu jednosálových kin ještě zintenzívnil. Nutno podotknout, že v drtivé většině případů za veřejné peníze, ale takový je současný trend. Diskuze na toto téma by zabrala nejméně jeden samostatný dlouhý rozhovor. V současné době se jednosálová kina podílí zhruba na 30 % celé české návštěvnosti a asi čtvrtině všech kinotržeb.

ilustrační foto (archiv)

Vyskytují se ve vaší práci infarktové situace? Co může řediteli distribuční společnosti udělat vrásky na čele?

Na poslední chvíli zrušená nebo drasticky posunutá premiéra mezi takového situace patří – počítáte už jen to, jak to udělat, aby to finančně bolelo co nejméně, ale prostě to bolí. Nebo když vstoupíte do projektu, o kterém tušíte, že to asi nedopadne dobře, něčím se však necháte uchlácholit (přítomností herecké hvězdy nebo příslibem režiséra, že nebude točit nic jiného než to, co je ve scénáři), zapomenete na svůj první dojem, který je častokrát velmi přesný a pak už jen čekáte, až to proběhne kiny a přejete si rychlý konec. Pozitivní na tom je, že když to nepřeženeme finančně, jsme schopni to ustát a příští víkend přijdou nové premiéry a fabrika jede dál. Za těch 25 let jsme to doposud vždycky přežili. Ale jeden konkrétní infarktový zážitek bych připojil a je trochu jiného rázu. Zpětně musím vyhodnotit, že to bylo infarktově velmi příjemné. Když se tady v Česku točil akční biják xXx s Vinem Dieselem, měli jsme původně tendenci partnerům navrhnout, ať do Prahy přijede potom i na premiéru. To se ale ukázalo v celé té evropské šňůře, kterou Diesel jezdil po velkých evropských městech a zemích, jako časově nereálné. Chystali jsme se tak s kolegyní Svatkou Peschkovou (ředitelka marketingu, pozn. redakce) na klasickou poklidnou premiéru pro pár pozvaných hostů.

xXx (foto: Columbia Pictures)

Naplánovali jsme si jeden sál v plexu na Smíchově. Když tu mi najednou zazvonil v pondělí před tou středou telefon a z něho jsem se dozvěděl, že si Vin udělal na Prahu ve svém nabitém programu čas, zrušil si jeden plánovaný volný den a mezi Berlínem a Římem si na ten jeden den a noc do Prahy odskočí. Vlastně si neskromně uvědomuji, že na něčem takovém jsme si ve FALCONu od 90. let zakládali. Nic pro nás není problém, hlavně když u toho byla legrace a takové ta vibrace kolem celého toho filmového cirkusu. Celá firma začala kmitat od zajištění nezbytného VIP servisu včetně rezervace jediného hotelu, který Diesel a jeho doprovod chtěli, po narychlo svolanou tiskovku a premiéru s osobní Dieselovou účastí. Neměli jsme na to ani 48 hodin, ale povedlo se. Sice nám po příjezdu z letiště Vin zmizel někde na Kampě, protože před hotelem stála horda fotografů, kterým se chtěl vyhnout a trochu jsme se báli, jestli jej na tu tiskovku pak dostaneme včas. Večer s námi pak spokojeně pařil v Zanzibaru na Malé straně a s celým svým doprovodem skončili někde v centru až do rána, a pak zase museli pokračovat dál a odletěli. Tak nějak mi dochází, že tohle je krásná nostalgie a zkušenosti, které nám už nikdo nesebere.

Ředitel Falconu Jan Bradáč rád odpočívá i v kokpitu při pilotování letadel

Co považujete za největší úspěch nebo přínos Falconu za jeho 25 letou existenci?

To je dost obtížná otázka. Dosáhli jsme na celou řadu rekordů, které nám už ve své době nikdo nevezme. Mraky úspěšných víkendů s filmovými premiérami. Je to přes 700 filmů, z toho více než 120 českých. To je moře čísel a zkušeností. Ale asi bych řekl, že nejvíc z toho všeho jsou ty emoce a lidi, kteří na tom pracovali a stále pracují. Naše největší deviza není nějaký široký firemní majetek, ale lidský talent, jeho potenciál a možnosti využití. Akcionář, klíčová část managementu  – jsou u toho buď od začátku nebo přišli těsně po něm (například já jsem přišel do firmy po necelém roce od založení). Když jsme přemýšleli na konci 90. let minulého století, jestli budeme jen koukat, jak se sem valí zvenku nová multiplexová vlna anebo jestli se do toho nějak aktivně nevložíme, tak vznikl ve spolupráci se zahraničním partnerem CineStar. Tím jsme si definovali naši strategii: český trh aktivně utvářet a podílet se na jeho vývoji. A to si myslím, že se nejen podařilo, ale pořád to trvá.

Jaké filmy nebo žánry máte sám rád?

Nedají se vyjmenovat. Ale baví mě velmi široký žánrový mix. Na Formana můžu koukat dokola – na kterýkoliv film od něj. Blade Runner je moje veliká slabost, jak ten od Scotta tak i od Villeneuva. A když je chvíle, vrátím se k Chaplinovi, Frigovi nebo Burianovi a Werichovi s Voskovcem, protože to jsem sjížděl už jako dítě, když teda bolševická televize nebo Ústřední půjčovna filmů dovolily. Co bych však vyjmenovat mohl, je krátký seznam filmů, které mě ovlivnily, když jsem začal film vnímat nějak jinak a začal jsem si uvědomovat, že bych se na ně už nechtěl jenom koukat: Duel od Spielberga; rusko-gruzínské Pokání z roku 1984; Amadeus a Přelet nad kukaččím hnízdem od Formana; Thelma a Louise a Blade Runner od Ridleyho Scotta; Žert od Jaromila Jireše; Dům pro dva od Miloše Zábranského; Četa od Stona – tento zážitek byl o to speciálnější, protože jsem film viděl na Silvestra 1988 na představení v letním kině po širým nebem.

Kdybyste si měl vybrat pět filmů z portfolia Falconu v letech 2019 a 2020, které tituly by to byly?

Avengers: Endgame; Tenkrát v Hollywoodu; Toy Story 4: Příběh hraček; Modelář Petra Zelenky a Na střeše Jirky Mádla.

-red-
foto/video: Totalfilm.cz, archiv, Falcon, Disney, CTMG, Sony © 2019

%d blogerům se to líbí: