Recenze: Le Mans ´66 – přátelství na plný plyn

Je úplně jedno, jestli se zajímáte o automobilové závody, vrtáte se o víkendech s láskou v motorech, kocháte se rádi designem šelem na čtyř kolech nebo máte prostě jenom rádi dobře natočené snímky. Ať už je vaše motivace jakákoliv, vyrazíte-li na Le Mans ´66, užijete si tohle všechno ve vysoké kvalitě.

Zaručuje ji nejenom americký režisér tohoto životopisného snímku James Mangold, který má za sebou snímky jako Walk the Line nebo třeba Logan: Wolverine. Šťastnou volbou je i úžasné herecké obsazení filmu. A nemluvím teď jen o dvou hlavních představitelích snímku Christianu Baleovi jako Kenu Milesovi a Mattu Damonovi v roli Carrola Shelbyho. Svou práci dobře odvedl třeba i Jon Bernthal v roli Lee Iacoccca, Caitriona Balfe jako Mollie Miles či Tracy Lets, který si zahrál Henryho Forda II.

James Mangold zrežíroval příběh o přátelství, naříkajících motorech závodních aut, ale také o ješitnosti, která se o svou pozici dělí s vášní k technické dokonalosti, designu a touze posouvat hranice. Film by svým českým názvem možná mohl vzbuzovat větší zájem mezi mužskou částí diváků, ale byla by podle mě škoda, kdyby ho divačky chtěly v programech kin ignorovat. Mluvím tak z vlastní zkušenosti.  Příběh je vystavěn tak, aby potěšil i ženské publikum, už třeba tím, jak je v něm vykreslena atmosféra a napojení mezi Milesem a Shelbym. A doslova hřejivý je v příběhu obraz Milesovy manželky, která mu dokáže rozumět a je mu opravdovým partnerem, ať se děje cokoliv.
Miles miluje závodní auta, ale když přijde na diskuzi, dovede snadno ztratit trpělivost a ve svém projevu pak rozhodně není žádný diplomat. Bale, který ho výtečně zahrál také mimo jiné pro tuto roli zhubnul více jak třicet kilo (pikantnější je to ještě o to víc, že pro předcházející roli ve snímku Vice naopak zásadně na váze přibral).

O Milesově prchlivosti, která je ale opodstatněná vášní, schopnostmi, logikou věci a nadáním, si věčně dobře naladěný a klidný Shelby, který jako jeden z mála amerických závodníků vyhrál legendární dvaceti čtyřhodinový závod Le Mans, si to dobře uvědomuje. Podstatou snímku je ale třenice mezi americkým Fordem, která byla vždy značkou spolehlivosti, a italským Ferrari, jež platilo za synonymum vítězství a krásného designu mezi závodními automobily. Na začátku šedesátých let chtěl Ford udělat zásadní změnu ve vnímání své značky a chtěl koupit italského vzpínajícího se hřebce. Zakladatel Enzo Ferrarri ale věrný hrdé italské nátuře zvládl Forda během vyjednávání tak dokonale urazit, že ten se rozhodl k odvetě – najal si Shelbyho, který měl skvělou reputaci, aby mu pomohl postavit závodní žihadlo, které by na legendárním non-stop závodu dokázalo trumfnout italskou stáj. Shelby si přizve ke spolupráci Milese, který mu pomáhá testovat nové závodní auto a Milese chce na závod dostat i za volant…

Samotný závod Le Mans ´66 přijde na řadu až přibližně v poslední půlhodině filmové stopáže. Ale tím rozhodně nechci tvrdit, že by předtím nebylo na co koukat. Naopak! Bohatý příběh za více než dvě hodiny času neztratí na tempu a diváka neustále udržuje v pozornosti, dvě a půl hodiny čistého času se mi tak pocitově jevily jako půlka z něj. Za takový výsledek může kromě jiného také skvělá kamera Phedona Papamichaela a střih Michaela McCuskera, kteří se už při spolupráci s Mangoldem několikrát setkali, a vymazlený zvuk. Jediné, co si musí divák domyslet, je pach spálených pneumatik a upocených mužských těl ponořených do soustředění za volantem. Skvěle sedí i soundtrack ke snímku, kde je použito mnoho skladeb kapely Rolling Stones.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2019