Recenze: Překombinovaná Amnestie zaujme slušnou filmařinou

U příležitosti 30. výročí sametové revoluce do kin míří snímek Amnestie režiséra Jonáše Karáska, který vznikl v česko-slovenské koprodukci. Za předlohu posloužila kniha Radovana Dunaja s názvem Amnestia, ktorá rozpútala peklo. Film mapuje politické a společenské změny let 1989 a 1990.

Karásek je mimo jiné také autorem snímku Kandidát z roku 2013, ve kterých ho zajímalo propojení médií s politikou a moc, kterou mohou disponovat ve veřejném prostředí. V Amnestii se pustil do zobrazení těsně porevoluční doby prostřednictvím propletence příběhů tří rozličných párů, které spojují Havlovy amnestie a následná vzpoura ve leopoldovské věznici.  Není to oslavná óda na sametovou revoluci, ale spíš nástřel doby a jejích následků, která nenabízí hrdiny, ale nakonec ani lůzry, což může diváka může vést k trošku lhostejnému pocitu.

Z českých herců má nejvýraznější roli Aňa Geislerová, která se ve snímku představila jako povahově tuhá a zkušenostmi obitou a poučená Miriam Kelemenová, jež snáší milostné aféry svého muže a playboye Richarda (Marek Majeský). Vedle této dvojice je tu pak postava JUDr. Čierneho, kterého si zahrál Marek Vašut. Z nějakého, a ne zcela pochopitelného důvodu ve snímku hovoří slovensky, což výslednému dojmu z jeho klidné a myslitelské role bohužel neprospívá. Důležitou postavou příběhu je mladá maskérka Karin (Natália Germani), jejíž muž (Juraj Bača) si odpykává trest právě v leopoldovské věznici. V činech i myšlenkách roztříštěnou ženu Drahomír stále miluje a bezelstně v ni věří.

Jestli se něco tvůrcům Amnestie skutečně podařilo, tak práce s lokacemi, rekvizitami a celkově vizuální stránkou snímku. Natáčení probíhalo v autentickém prostředí leopoldovské a v mladoboleslavské věznici, ale také v pražském Národním divadle, bytě Václava Havla nebo na Slovensku.

Ve snímku diváci uslyší hudbu kapely Depeche Mode, která průlomově v socialistickém Československu koncertovala na jaře 1988. Další významnou skladbou je píseň Pasážová revolta od Karla Kryla, kterou přezpíval Richard Müller společně s Davidem Kollerem a Viky Olejárovou.

Podařená je kamera snímku, ale zorientovat se v chaotickém propletenci činů a charakterů divákovi zdařilá technická stránka filmu moc nepomůže. Úsilí o překotné sdělení mnoha myšlenek a ambice zprostředkovat divákovi signifikantní situace těsně porevoluční doby by muselo mít základ ve srozumitelnějším scénáři.

Divákovi tak po dlouhém vztahovém propletenci, ve kterém se tvůrci snaží vykreslit nejednoznačnost a zároveň nikdy se nevytrácející touhu ukousnout si z koláče odměn, v hlavě utkví asi ponejvíce samotné obrázky leopoldovské vzpoury. Ty mají charakter amerických akčních scén, a i když chápu potřebu gradace příběhu, nedokázala jsem si je charakterově spojit se zbytkem snímku. Navíc se mi zdá, že hlavní hrdina by se svým vzezřením hodil spíš do hollywoodských bijáků než do příběhu ze zašedlé doby.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2019