Recenze: Malé ženy – revizionistická adaptace klasiky překypuje energií

Románu Malé ženy, kanonickému dílu americké spisovatelky Louisy May Alcottové, se dostalo již nespočtu zpracování. Režisérka Greta Gerwig přichází s doposud nejradikálnější a nejmodernější verzí. V její vizi se snoubí respekt k původnímu textu se svěžím přístupem a jejím osobitým režisérským stylem. Spolu s až neuvěřitelně silným hereckým ansáblem vytváří aktualizovanou podobu Malých žen pro současnou generaci.

Notoricky známý příběh sester Marchových není potřeba zdlouhavě představovat: Saoirse Ronan je konvencemi nespoutaná Jo, naopak Emma Watson se coby Meg blíží prototypu ideálu ženy z poloviny 19. století, Florence Pugh pak hraje popudlivou a rozmazlenou Amy a Eliza Scanlen se představuje jako tichá Beth. Příběh sestává ze scén každodenního života sester Marchových včetně jejich milostných zalíbení a útrap. Klíčovou mužskou roli tu sehraje Timothée Chalamet à la nejednoznačný Laurie.

Malé ženy jsou filmem Grety Gerwig skrz naskrz. Její rukopis se line každým slovem, záběrem i všemi změnami oproti předloze, které se rozhodla začlenit. Z chronologicky vyprávěného románu Gerwig vykřesala mnohovrstevnatý příběh, který díky flashbackům vedle sebe akumuluje minulost i přítomnost. Gerwig exceluje ve vykreslení domácího života, kdy sestry mluví jedna přes druhou, bez ustání se handrkují, poštuchují a dělají si ze sebe šprťouchlata. Každý záběr odehrávající se v rodinném domě je vyplněn aktivitami všech čtyř sester a pulzuje tak uvěřitelnou sourozeneckou energií.

Snímek je mimo jiné nominován na Oscara za nejlepší film a adaptovaný scénář, avšak Gerwig se nominace za režii nedočkala. Vzhledem k tomu, jak silně film uchopila po režijní stránce, je to lehce matoucí, ale ve světle dlouhotrvající neochoty Akademie řádně oceňovat ženské režisérky to bohužel zas tak překvapivé není. Existuje tu tak nepřehlédnutelná korelace mezi hrdinkou Jo, která se snaží prosadit coby spisovatelka ve vydavatelství vedeném muži, a Gerwig, jenž o 150 let později stále není automaticky přijímána mezi své mužské protějšky.

Krom hereček, které se zhostily rolí sester Marchových, film čítá další zvučná jména jako Meryl Streep (tetička Marchová) či Laura Dern (matka všech sester). Kolektivně všichni odvádí prvotřídní práci a je radost je sledovat. Pokud lze někoho vyzdvihnout, pak Saoirse Ronan a Florence Pugh. Za roli Jo je Ronan nominována na Oscara, ve svých 25 letech se dokonce jedná už o její čtvrtou nominaci. Její výkon vibruje životem a neskutečnou dávkou energie, aniž by ždibeček z ní působil nuceně. Pugh se podařilo najít dokonalý balanc mezi rozmazlenou Amy a jejím dospělejším a racionálnějším já, a vysloužila si tak svou první nominaci na Oscara.

Film Malé ženy roste s každou minutou – začátek může působit místy nekoherentně, avšak čím dál se příběh posouvá, tím je ucelenější a jednoduše lepší. Nejzdařilejší částí je pak finále, jež je velmi chytrou a aktualizovanou revizí originálního závěru. Konec zde nabírá až metafikčního charakteru a je naráz rozkošně rozverný i jímavý; ostatně jako i celý film.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Sony © 2020