Recenze: Pasažér vás učí bát se jízdy po setmění. Svůj námět si hravá žánrovka užívá

Žijeme během renesance hororů, tím spíš z pohledu českého diváka. Ne že by jich vznikalo víc než dřív, častěji jsou na ně ale vynakládané vyšší prostředky, chápou se jich prestižní filmaři a konečně o nich začínají uvažovat festivaloví dramaturgové i poroty filmových cen. Pasažér se vedle plejády velkých a zhusta diskutovaných projektů může jevit jako chudý příbuzný, ale realitou zůstává, že podobné malé snímky plné filmařského nadšenectví vždy tvořily páteř celého žánru a jeho subkultury.

Hlavně nezastavuj!

Původem norský režisér André Øvredal se již stihl zapsat svým zájmem o hru s žánrovými šablonami, nejčastěji těmi hororovými. Vybírá si „high concepty“, tedy výrazné náměty, jež jde shrnout jednou atraktivní větou, a realizuje je se značným citem pro řemeslo. Jeho u nás nejznámějším a nejlépe hodnoceným počinem je komorní Tajemství smrti slečny Neznámé, v němž dva koroneři odhalují okolnosti obklopující anonymní zemřelou, jež skončila na jejich stole.

Novinka Pasažér má co do měřítka s tímto počinem docela dost společného – opět sledujeme herecký duet odehrávající se v jasně vymezeném prostoru, i když to v něm profukuje podstatně víc než v uzavřené pitevně. Mladý pár Maddie (Lou Llobell) a Tyler (Jacob Scipio) se rozhodl splnit si sen, vzdát se předraženého bytu, koupit si karavan a vyrazit na cestu. Oba mladí lidé se hypoteticky pohodlně uživí na dálku, oba se těší na nově nabytou svobodu.

Tyler se ale přeci jen těší nejprve o kousek víc. Brzy o pořádný kus. A když po pár týdnech nabízí Maddie zásnubní prsten, tak už se na život na kolech těší jediný. Partnerka ho sice miluje, ne však způsob života, který ho tak nadchnul. Tyler naznačuje, že je ochotný se karavanu vzdát a vrátit se k normálnímu životu, Maddie je ale toho názoru, že by pro ni tuhle oběť podstupovat neměl. Možná by bylo lepší, kdyby si každý sbalil milé vzpomínky a vyrazil vlastním směrem.

Jo a jen tak mimochodem, abychom nezapomněli, k tomu všemu je začíná pronásledovat strašidlo. Oživlá černá historka, před níž varují místní trampové: Nejezdi v noci. A když už v noci jedeš, nezastavuj! Naši hrdinové se ale po setmění připletli k autonehodě, při níž chtěli pomoct obětem. Právě v tomto okamžiku zamýšlené dobroty se k nim přisál démon, který nechce nic jiného než utýrat své oběti k smrti.

Prostě horor

Pasažér je ten typ hororu, který před vším ostatním hledá záminky ke scénám, během nichž někdo jde tmou a v blikajícím světle se snaží mezi siluetami stromů rozeznat monstrum. Odhodlání, s nímž se scénář vyhýbá tomu „o něčem být“, je tak hmatatelné, že jde spekulovat o jeho záměrnosti. Pokud jsme se před pár dny u Hokum bavili o tom, že mnohé motivy od sebenaplnění po dětské trauma se navzájem přebíjejí a nemají dost prostoru, Pasažér je zcela opačný případ tematické čistoty tak velké, že hraničí s prázdnotou.

RECENZE

Recenze: Horor Hokum vás zamkne v líbánkovém apartmánu s čarodějnicí. A to je jen začátek!

Recenzi na tuhle hororovou novinku vám přinášíme s menším zpožděním týden pro premiéře. A jak jste možná už na Totalfilmu stihli zaznamenat, když takovýmto způsobem doháníme resty, tak jedině proto, že si daný snímek zaslouží pozitivní pozornost. Neudělejte tedy stejnou …

V hororech se obvykle nadpřirozeně manifestují strach, komplexy a vnitřní démoni, s jejichž pomocí filmaři budují podobenství, nebo alespoň paralelu k nějaké univerzální otázce. Pasažér to velmi ostentativně nedělá. Zlo tu není trestem za neochotu pomoct člověku v nouzi – právě naopak se náš pár nabouranému nešťastníkovi okamžitě pokoušel asistovat. Stejně tak by se mohlo jednat o ztělesnění vlastní agrese během partnerské krize – nicméně Maddie i Tyler se navzájem zcela zjevně milují a přes nekompatibilitu svých aktuálních preferenci si neprokazují nic než vzájemný ohled.

Pokud bychom chtěli opravdu hodně, aby bylo strašidlo Pasažéra něčemu symbolem, tak můžeme dojít snad jedině k tomu, že značí naprostou nahodilost, v jejímž důsledku se může člověk ocitnout v problémech. Naše dvojice k sobě dokonale pasuje s výjimkou toho, že Tylera to táhne na cestu, zatímco Maddie k tomuto životu cítí větší a větší odpor – ani jeden si tuto svou preferenci aktivně nevybral. Stejně jako bubáka, který se je pokusí vyděsit k smrti pokaždé, když v noci usednou za volant.

Mladá duše, zkušená ruka

Úplně stejně tak se ale na nějaké přesahy můžeme úplně vykašlat. Pasažér je v první řadě typem hororu, který má prostě radost z toho být hororem. Je skoro neuvěřitelné, že Øvredal už je padesátník, protože jeho práce si pořád uchovává svěžest projektu mladého tvůrce, který má radost z toho, že může točit. Nesnaží se nějak žánr posouvat, nachází v něm svůj bezpečný koutek pro následujících 90 minut, kde si poctivě a poslušně hraje.

Má také velké štěstí na obsazení – vzhledem k tomu, že většina filmu jsou dva lidi v kabině auta, by byla katastrofa, kdyby ansámbl nefungoval. Llobell a Scipio spolu mají celkem funkční chemii a oba dokážou svým postavám dodat život, i když rozhodně nemůžeme mluvit o velké komplexitě jejich charakterů. Na hororové postavy jde vskutku o nezvykle vyrovnané a „hodné“ lidi, které nemusí trestat karma, protože se ničím neprovinili, což je samo o sobě v žánrovém kontextu skoro subversivní.

Øvredal ale nejspíš nechce, aby cokoliv odvádělo pozornost od jeho hororových set pieces. Poctivě vystavených scén, kdy se s hrdiny chvíli bojíme a čekáme na závěrečnou lekačku. Pro publikum, které se rádo labužnicky ponoří do těchto momentů, bude Pasažér jako ulitý. Ti, kteří potřebují, aby film jako celek dával logický smysl, aby měl dějový oblouk, aby řešily postavy zajímavé konflikty pro ty to bude horší. Během vyprávění najdeme hned několik momentů, kdy se musíme chytat za hlavu, proč hrdinové, a především Maddie, která něco nekalého odhalí mnohem dřív, připouští osamocený návrat na noční silnici, když ví, že tam na ně číhá démon.

Klíč je v tom přistoupit, že Pasažér neexistuje pro analýzu děje, ale pro ponor do praktického řešení jednotlivých scén. Tento přístup často oceňují větší fajnšmekři, kteří už viděli moc hororových příběhů na to, aby u nového vyžadovali všechny náležitosti. Nebo někdo, kdo vyrazí do kina s partou kamarádů a mimo strašidelné scény se věnuje spíš kyblíku s popcornem, takže o čem si hrdinové povídají, je mu tak nějak jedno. Tyhle dvě divácké skupiny jsou pro Pasažéra ideálními spolujezdci, kteří ocení silné stránky a projeví shovívavost nad slabinami. Především nad tím, že ve chvíli, kdy jsou kina plná hororových exhibicí, patří tato k těm skromnějším.

foto/video: © CinemArt 2026

Pasažér
Passenger
Česká premiéra: 21. 5. 2026, CinemArt
Režie: André Øvredal
Scénář: Tim Burgess, Zachary Donohue
Kamera: Federico Verardi
Hudba: Christopher Young
Hrají: Melissa Leo, Lou Llobell, Jacob Scipio, Devielle Johnson, Tony Doupe, Joseph Lopez
Produkce: Gary Dauberman, Walter Hamada
Střih: Martin Bernfeld
Scénografie: Angela J. Smith
Masky: Ozzy Alvarez
Kostýmy: Kimberly Adams-Galligan