Prvním guatemalským filmem, který se právě promítá v českých kinech, je Chvění režiséra a scenáristy Jayra Bustamanteho. I přesto, že je kinematografie této země dost mladá, slaví od samého začátku úspěchy na elitních festivalech. Už za svůj debut Ixcanul z roku 2015 získal autor Stříbrného medvěda na Berlinale.
Chvění (foto: Artcam)
Teď je tu s rodinným dramatem, které plyne pomalu a diváka dokáže hluboce prostoupit svou niterností a vnitřním bojem hlavního hrdiny Pabla (Juan Pablo Olyslanger). Režisér hrdinův příběh založil na víc jak dvou desítkách jemu podobných, k nimž se při psaní scénáře dostal. Chvění je kritikou náboženského a hodnotového konzervatismu, který nehodlá dát prostor odlišné sexualitě.
Divák se s hlavním hrdinou Pablem setkává poprvé při jeho návratu domů. Tam na něj za deštivého podvečeru čeká celá rodina, aby mu domluvila a zároveň podpořila jeho nádhernou ženu Isu (Diane Bathen) a dvě roztomilé děti. Pablo se jako zralý muž přiznal k homosexuálnímu vztahu a opouští rodinu. Chystá se odstěhovat ke svému milenci Franciscovi (Mauricio Armas Zebadúa), který se živí jako masér. Zralý muž z vyšší třídy odchází žít do podmínek, které ani trošku nepřipomínají ty, na které je zvyklý. Jeho život se na jednu stranu bortí pod vahou odpovědnosti k rodině a možná i neschopnosti se v sobě vyznat. Na druhou stranu je hnán vášní a náklonností Francisca, který je ve svých činech i myšlenkách svobodný a snaží se toho docílit i u Pabla.
Chvění (foto: Artcam)
Kamenem úrazu je ale Pablova rodina, která je přesvědčena o tom, že by se se měl „uzdravit“ a snaží se ho přesvědčit, že to, co zažívá je jenom nějaké podivné vzplanutí, které nemůže narušit rodinný řád a jeho vlastní postavení. Činí tak prostřednictvím značně fanatické náboženské skupiny, kam Pablo tak napůl z vlastní zmatenosti dochází. Způsoby, jakými je tam zacházeno s muži, kteří se k homosexuálnímu vztahu přiznali a „pracují“ znovu na heterosexuální orientaci, připomínají středověk a s ním málem vymítání ďábla. Vše má na starost dominantní a pro davy v kostele přesvědčivá pastorka (Sabrina De La Hoz), která se v nich znovu s dalšími členy týmu snaží probudit opravdové muže.
Chvění (foto: Artcam)
Zajímavé je sledovat (bohužel trochu nedostatečně) vykreslený obraz vztahu samotného Pabla a Francisca. Z kusých momentů je jasné, že Francisco je svobodomyslný muž, který se nehodlá příliš omezovat a Pablo mu těžko vysvětluje tíhu, které čelí poté, co se na něj začnou valit následky jeho přiznání. A je tu manželka Isa, která se nevzdává a stále věří, že se Pablo vrátí. Několikrát je do snímku zakomponováno chvění – lehké zemětřesení, které má fungovat jako metafora celé události, výsledek střetů odlišných náhledů, neschopnost osvobodit se od konvencí. A ať už je snímek autentický nebo ne, dokáže v závěru překvapit.
Chvění zaujme krásnou čistou kamerou a výkony kvalitních herců, kteří ze svého času na plátně těží maximum v tom nejlepším smyslu slova. Zároveň musím vyzdvihnout zvuk snímku, jež neobsahuje žádný soundtrack. Jediná skladba zazní až při závěrečných titulcích.
Chvění (2019) Chvění vypráví o guatemalské homofobní společnosti. Ta se nehodlá smířit s ničím, co se jejímu přesvědčení příčí a na co není zvyklá. Rozpor mezi vlastní sexualitou a náboženstvím země sice není žádnou novinkou ale guatemalskému filmu nelze upřít to, že dýchá skutečnou a upřímnou potřebou se k tématu vyjádřit.
foto/video: Artcam © 2020
Temblores
Drama
Guatemala / Francie / Lucembursko, 2019, 107 min
Premiéra: 20. 2. 2020 Artcam
Režie: Jayro Bustamante
Scénář: Jayro Bustamante
Hudba: Pascual Reyes
Hrají: Juan Pablo Olyslager, María Telón, Mauricio Armas, Diane Bathen, Sabrina De La Hoz
