Recenze: Země medu – sladký dokument, který bodá jak včela

Celovečerní debut dokumentaristů Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevské posbíral spoustu cen na nejrůznějších světových filmových festivalech; hned tři ceny si odnesl na festivalu Sundance a dočkal se i dvou nominací na Oscara – za nejlepší mezinárodní snímek a nejlepší dokument.

Země medu (fot:o Artcam)

Tento rurální dokument sleduje postarší včelařku Hatizde Muratovou, která si na základní obživu vydělává sběrem a prodejem malých dávek medu. Stará se u toho i o nemocnou matku. Její tichý život však naruší příjezd nových sousedů, již nejprve prozáří její všední dny. Otec rodiny, který se též chce začít živit včelařstvím, ovšem odmítá následovat Hatizdiny rady, což nutně eskaluje v řetězec konfliktů.

Vizuálně opojné

Vizuálně opojný dokument zaznamenává poetiku i úskalí každodenní rutiny. Zaměřuje se na zanikající tradiční řemeslo sběru medu, stejnou měrou ovšem nahlíží i do rodinných vztahů, ať již mezi dcerou a umírající matkou, nebo dětmi a neempatickým otcem. Ve svém zobrazení vesnického života a s ním spojených tradic a rituálů může být pro některé diváky až evokativní. Skrze prosté momenty jako společný poslech rádia, skotačení na houpačce nebo nahánění stáda krav navozuje bezstarostnou atmosféru dětství na venkově.

Slavnostní premiéra pro veřejnost: 30.5. v 17:30 v novém pražském kině Přítomnost.
Link na akci a vstupenky:  https://goout.net/cs/jine-akce/zeme-medu-premiera/oitqf/+dmblq/
Web kina: https://kinopritomnost.cz/
První divák, který nám napíše na premiera@totalfilm.cz, získá dvě vstupenky na slavnostní premiéru.

Země medu zobrazuje vztah člověka a přírody s láskou, sladce jako med samotný. S empatií, avšak ne s patosem. Hatizde radí, že se má včelám vždy odebrat pouze půlka pláství, přičemž rovný díl se jim má ponechat. Obdobě ohleduplně Země medu zachází i se svým ústředním tématem – film je pouhým pozorovatelem, nikoliv názorovým a emočním manipulátorem, jak se u dokumentů občas stává.

Země medu (foto: Artcam)

Přes všechen obdiv a láskyplný přístup k Hatizde a včelařskému umění, není Země medu přeslazená. Mimo jiné předkládá i nepřikrášlený komentář o životě té nejchudší vrstvě společnosti, o jejím každodenním zápase o přežití a čiré nemožnosti či neochotě vlastnímu osudu uniknout. Dokument navíc schovává i nejedno žihadlo, přičemž to největší bodnutí si nechává až na samotný závěr a bolestně připomíná, že nic netrvá věčně; ať již na profesní nebo osobní bázi.

  • Režie - 80%
    80
  • Kamera - 75%
    75
  • Střih - 80%
    80
  • Scénář - 75%
    75

Země medu (2019)

Země medu je jako plástev samotná – překypuje sladkostí, avšak podobně jako včely, které se o ni starají, se dokáže v nestřeženém okamžiku bolestivě zabodnout. Nenuceně avšak krásně nasnímaný, pomalý až hypnotický dokument o zanikajícím řemesle rozhodně není divácky snadno přístupný. Zachycuje ovšem všednost způsobu života, který možná zanedlouho zcela vymizí. Už jen proto si zhlédnutí zaslouží.

78 %
Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam, Totalfilm Media © 2020

Země medu
🇺🇸Honeyland
🇲🇰Medena Zemja
Dokumentární
Makedonie, 2019, 87 min
Režie: Tamara Kotevska, Ljubomir Stefanov
Kamera: Fejmi Daut, Samir Ljuma
Producenti: Atanas Georgiev
Střih: Atanas Georgiev

 

%d blogerům se to líbí: