Recenze: Volej mámu! – o mateřství v salvách smíchu i slzách smutku

Hlavní postava švédského snímku Volej mámu!, Niki, by si s klidem mohla potřást rukou s Vykolejenou Amy Schumer nebo Potvorou Phoebe Waller-Bridge; stejně jako ony je třicetiletá, v životě lehce ztracená, svérázná a neoblomně svá. V žádném případě neodpovídá stereotypům, avšak v jejím chaotickém světě je většina šlápnutí spíše vedle nežli vpřed.

Niki vede jakýkoliv, jen ne spořádaný, život. Již dva roky si užívá sexuální románek s kolegou Rodrigem, se kterým neplánovaně otěhotní. Ve stejnou chvíli jí do života ovšem znovu vstupuje její stará láska Alex, a Niki tak stojí před otázkou, zdali jít na potrat. A aby toho na ní v této už tak komplikované situaci nebylo málo, její matka, s níž má až nepříjemně složitý vztah, onemocní rakovinou.

Ústředním tématem filmu je mateřství a to v nejrozličnějších podobách. Vztah Niki a její matky je zatížený nevyřčenými křivdami a potlačovanými emocemi, pro obě je ale zároveň nevyhnutelně důležitý a do značné míry definuje jejich osobnosti. Niki se musí rozhodnout, zdali se stane matkou, avšak zároveň hraje starší sestru a (nevědomky tak i) náhradní matku své neteři. Maggie, nejlepší kamarádka Niki, se svou manželkou zase čeká na dárce spermatu, aby se jim dostalo vytouženého dítěte.

Na to, s jakou přímostí a bez klišé Volej mámu! zachází se vztahy matek a dcer a potažmo i románkem s Rodrigem, ústřední milostná zápletka bije do očí svou šablonovitostí a ve finále působí až bolestně nezajímavě. I tyto slabší chvíle zachraňuje výborný herecký ansábl v čele se Sannou Sundqvist v roli Niki. Sundqvist je stejnou měrou přesvědčivá jak v tlumenějších scénách plných skrytých citů, tak i v explozivních výstupech, kde dává plně na odiv svou osobitost.

Volej mámu! se prezentuje jako čistokrevná komedie, ale ve skutečnosti hraje až na překvapivě vážnou notu. Ke konci filmu se slzy smutku několika hlavních postav mísí s nekontrolovanými salvami smíchu. Ideálně se tak snoubí teskný tón snímku s jeho humornou bizarností a vytváří tak jeden ze dvou – a nutno podotknout ten lepší – klimax.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2020