Po dlouhém čekání a několika přesunech premiéry konečně vstupuje do kin Tenet, jedenáctý snímek filmového velikána Christophera Nolana. Jako první blockbuster po kinematografické výluce způsobené světovou pandemií jsme snad ani nemohli doufat v nic lepšího. Tenet je totiž fenomenální.
Zřejmě žádný jiný režisér si nemůže dovolit to, co Christopher Nolan. Nejen že mu filmová studia dávají k dispozici obří rozpočty, ale zároveň mu i nechávají volnou ruku. Jeho filmy tak vždy nesou jeho unikátní rukopis a pyšní se kvalitami, které lze jednoduše nazývat nolanovskými. Mísí unikátní vizi (na mainstreamové poměry nadmíru komplikované příběhy podložené vědeckými fakty a fyzikálními teoriemi) s přístupností blockbusteru. Nolanova posedlost časem navíc hraničí s fetišem. Avšak v momentě, kdy si říkáte, že jeho hrátky s časem už musí nutně v jeho dalším snímku působit vyčpěle, Nolan se vytasí s něčím tak odzbrojujícím jako Tenet. Všechny vaše pochyby se rozplynou a to rovnou během několika prvních minut brilantní úvodní sekvence.
Tenet je svým způsobem špionážní akční thriller. Bezejmenného agenta CIA (v závěrečných titulcích označeného jako „protagonista“) najme tajná organizace, přičemž mu k jeho první misi dá jen dvě indicie – slovo tenet (což v angličtině znamená zásada či princip) a gesto propletených prstů. Protagonista se záhy dozví, že v budoucnosti vznikla technologie, která dokáže zvrátit tok času. Tak jako palindromická nátura slova tenet, které se může číst stejně i pozpátku, i ona tajná technologie dokáže zvrátit děj od následku k příčině. Jediným pojítkem s budoucností je ovšem ruský oligarcha Andrei Sator, jenž obraceč času hodlá využít pro zkázu celého světa.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vnímejte to![/pullquote]Takový úvod do světa Tenetu se může zdát poměrně jednoduchý, nicméně celý příběh je o poznání mnohem komplikovanější. Postavy se tu ohánějí frázemi jako reverze času či modifikace entropie. I kdyby vám jednotlivá slova dávala smysl, v záplavě odborných terminologií se nejspíš brzy ztratíte. Když se protagonista snaží pochopit, jak zvrácení času funguje, jedna z postav odvětí: „Nesnažte se to pochopit, pouze to vnímejte.“ Je to zároveň i nápověda pro publikum. Dějově je Tenet natolik komplikovaný, že je velmi obtížné, a na první zhlédnutí prakticky nemožné, přijít na kloub všem souvislostem. Největším paradoxem celého snímku však je, že to vlastně vůbec nevadí. Divák si vystačí s rámcovou představou o tom, co se tak asi zrovna odehrává a jaká část děje může být inverzní. Nepochopení detailů či celých zápletek vůbec nebrání tomu užít si tuto velkolepou zábavu.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Velkolepost[/pullquote]Tenet totiž skutečně velkolepý je. Pracuje v podobně monumentálním měřítku jako Nolanovy snímky Počátek a Interstellar. Propracované záběry lokací (ať už pobřeží Amalfi v Itálii nebo noční Bombaj) jsou úchvatné, zatímco akční sekvence jsou bez výjimky dechberoucí. Některé navíc prožijeme hned dvakrát – nejprve v našem světě s naší zažitou představou o časové posloupnosti a podruhé v převráceném pořadí, kdy začnou dávat trochu větší smysl. V Tenetu se totiž nejen střílí z pistolí, ale vystřelené kulky se občas samy vrací do hlavně a zásobníku. Ať už častou změnou lokací, závodu s časem či snahou o záchranu světa má v sobě Tenet něco z posledních Bondovek nebo Mission Impossible. Zapeklitým scénářem ovšem klasickou špionáž a přestřelky povyšuje na mnohem vyšší úroveň.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Debicki je herecky nejpřesnější[/pullquote]John David Washington v hlavní roli protagonisty a Robert Pattinson jako jeho nadřízený (či snad pomocník?) jsou naprosto vynikající a minimálně v první půlce navíc oháknutí v několika seriózně šik oblecích. Kdo však z už tak excelentního hereckého ansámblu (Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson či Michael Caine v dalším nolanovském cameu) vyčnívá, je Elizabeth Debicki. Její postava psychicky, a později i fyzicky, týrané manželky přináší do jinak chladného, odtažitého filmu emoční náboj a Debicki ji vyplňuje strachem a odhodláním, křehkostí a rezolucí.
Celkově sice Tenet postrádá obdobný citový gravitas jako třeba právě Interstellar nebo Počátek, ale to při jeho mnoha kvalitách vůbec nevadí. Jako ve většině Nolanových snímků se i Tenetem line vědomí osudovosti; ať už je to atmosférou, střihem, dunivým soundtrackem Ludwiga Göranssona, nebo snad magií samotného Nolana, nelze uniknout pocitu, že sledujeme něco zásadního. Nolan z každého svého díla dokáže vytvořit velkou událost a Tenet rozhodně není výjimkou.
Nolan si s myšlenkou na tento film údajně pohrával deset let, přičemž pět let pracoval na scénáři. Nám sice možná dekódování významu a všech vrstev tohoto snímku zabere stejně dlouhou dobu, ale je to oběť, jež se kvůli tak jedinečnému filmu vyplatí. Praví se, že čas nečeká na nikoho. Nolan je ovšem výjimkou.
-
95%
-
95%
-
90%
-
85%
-
90%
-
90%
Tenet (2020)
Christopher Nolan i ve svém jedenáctém snímku potvrzuje, že točí filmy jako nikdo jiný. Monumentální svou škálou i vizí, Tenet představuje koncept špionážního thrilleru, jaký jsme dosud neviděli. Scenáristickou spletitostí sice nemusí zprvu dávat smysl, avšak nám, divákům, dává něco mnohem důležitějšího; prvotřídní filmařinu.
foto/video: Vertical Entertainment © 2020