Recenze: Bábovky jsou melodramatická obžaloba mužů, ale dobře natočená

Těžko říct, co žene Radku Třeštíkovou k tomu, aby svoje postavy črtala ve svých knihách sice razantně, ale poněkud afektovaně. Její knížka Bábovky mne nezaujala, ale to ještě nic neznamená. Nejsem cílová skupina. Totéž platí i u filmové adaptace, která právě vstoupila do kin, s tím rozdílem, že film se mi líbil. Koncept, kdy se výrazné příběhy několika ženských i mužských postav v závěru propojí, není nijak objevný. Ale pokud má oporu v dobře napsaném scénáři, funguje. Rudolf Havlík má za sebou tři filmy s kolísavým přijetím diváků. Co mu ale nelze upřít je lehký otěr o hollywoodské postupy v tom nejlepším slova smyslu.

Je mi jako divákovi jedno, jestli jsem téma viděl na plátně už několikrát, pokud je stále nosné a správně uchopené. Havlík s Třeštíkovou předkládají komediální drama, kterému můžeme možná vyčítat předvídatelnost, ale rozhodně ne nudu. To pochopitelně znamená, že jednotlivé charaktery nemohou být napsány s precizností artových psychodramat. Náznak jakési lehkonohosti tady být musí, jinak by Bábovky nebyly dobrý mainstreamový produkt. Ale přes plochost postav se režisérovi daří dotlačit herce ke správnému výrazu a metě, která nakonec zajistí probuzení diváckých emocí. A opět nehodnotím, jestli diváka místy vydírá nebo ne.

Emocionálních momentů je v Bábovkách opravdu velká nálož. A Havlík umí pracovat nejen s kamerou a výsledným vizuálem, ale právě a především s herci. Mluvím hlavně o několika scénách bez dialogů, v nichž hrají výraznou roli herecké schopnosti. Když se takový moment podaří dobře natočit, nasvítit a ve výsledku ještě doladit výrazným soundtrackem, nemůžete šlápnout vedle. Je pravda, že Havlík si s kamerou a americkým feelingem místy pomáhá opravdu hodně. Ale je to špatně? Myslím, že ne.

Jedna věc je technická preciznost, druhá zásadní režijní schopnost. Tu Havlík jednoznačně má a díky svému vypravěčskému umu dokáže dokonale nastavit i expozici. Divák se v počáteční změti postav orientuje velmi dobře. A pomáhá tomu i smysluplný střih.
Bábovky jsou jednoznačně vítězstvím Rudolfa Havlíka nad poněkud problematickou předlohou Radky Třeštíkové. Sama spisovatelka nedostatečnost vykreslení postav v knize vykoupila spoluprací s Havlíkem a společně dali filmu ve scénáři mnohem lepší tvar a smysl, než má adaptovaná předloha.

V Česku každoročně vznikne velké množství více či méně povedených romantických komedií. Pokud se v rámci žánru objeví něco, na co se dá “normálně” koukat a ještě si z filmu odnést nějaké pozitivní pocity, je to zázrak. Bábovky navíc výrazně vybočují ze zaběhnutého žánru. O romantickou komedii v tomto případě opravdu nejde. Je to drama, které nabízí několik úsměvných scén. Jde ale o vyváženější koncept, než třeba lednový pokus z podobného ranku Příliš osobní známost.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2020