„Já nechci žádný pozitivní porno,“ říká v dokumentu Postiženi muzikou jedna z protagonistek a členek kapely The Tap Tap, která se skládá z lidí žijících s různými fyzickými i duševními hendikepy. Tato věta hezky popisuje i celý film – v podobném příběhu lze čekat častou inklinaci k patosu a slzopudnému kalkulu, režisér Radovan Síbrt si ale pohlídal, aby se tak nedělo.
Překvapivě hladce fungují i komediální momenty, kdy se divák směje bez provinilého pocitu z toho, že zdrojem jeho pobavení je hendikep druhého člověka. Přitom tyto scény nejsou nijak návodné ani prvoplánové, jejich vtip tkví totiž právě v úžasném nadhledu a pozitivitě členů kapely, které sledujeme v nejrůznějších každodenních situacích – jak zpívají, hrají, milují, cestují a baví se.
Postiženi muzikou (foto: Aerofilms)
V řadě obrazů, které ale málokdy popíší zobrazovanou situaci do hloubky, vyčnívá dějová linka o klávesistovi Péťovi a jeho neovladatelných záchvatech, bránících mu zprvu zazpívat svou písničku před publikem, která se vlastně jako jediná dočká zakončení a určitého uzavřeného oblouku. Největším showmanem a nejvýraznější postavou je pak kromě přísného, ale férového zakladatele kapely Šimona Ornesta i mluvčí Láďa, který během kampaně Jiřího Drahoše koketoval s politikou a který filmového štábu nechal nakouknout i pod pokličku svého vztahu.
Postiženi muzikou (2020) Pochvalu si dokument zaslouží hlavně za invenci, se kterou eliminoval syndrom „mluvících hlav“ a pro film potřebné promluvy zakomponoval do dialogů postav. Ty tak občas působí trochu inscenačně, netlačí ale na pilu.
foto/video: Aerofilms, Bet Orten © 2020
Two Roads
Dokumentární
Česko, 2019, 80 min
Premiéra: 24. 9. 2020 Aerofilms
Režie: Radovan Síbrt
Scénář: Radovan Síbrt
Kamera: Šimon Dvořáček, Radovan Síbrt, Lukáš Milota
Producenti: Alžběta Karásková, Tereza Polachová (HBO)
Střih: Tomáš Elšík, Jorge Sánchez Calderón
Zvuk: Dominik Dolejší
