Daniel Nolasco: Náš hlavní herec se nebál sexu ani nahoty, bál se výšek (rozhovor)

Hic – tak se jmenuje jeden z nejatraktivnějších snímků letošních Mezipater. Film natočil brazilský režisér a scenárista Daniel Nolasco. Vzhledem k situaci jsme si o jeho filmu povídali alespoň prostřednictvím Zoomu. Tento nenápadný introvert natočil film o muži ve středních letech, který se na malém městě uprostřed brazilského vnitrozemí snaží vypořádat se svým sexuálním zaměřením a popouští uzdu svým fantaziím, u kterých divák těžko identifikuje hranici mezi sněním a skutečností.

Hic (foto: Mezipatra)

Pro mě je váš film takovým introvertním brazilským pornem, které je ale zároveň velice křehké a upřímné.

Ten váš popis není od věci. Obvykle se tento film definuje jako porno-erotické melodrama. Je to taková směsice žánrů.

Vizuálně mě váš snímek vedl trochu ke španělskému filmovému klasikovi Pedro Almodóvarovi a zejména díky kostýmům a určitým scénám jsem si vzpomněla na finského gay umělce Tom of Finland.

Oba, které jste jmenovala, mám rád. A pokud jde o Almodóvara, tak mám rád zejména jeho filmy z osmdesátých let jako je třeba Matador. V případě toho druhého umělce jsem si dokonce dělal takový průzkum. Film s ním má hodně společného. Když se podíváte třeba na moje předchozí krátkometrážní filmy, které vykazují i fetišistický vliv, tak i z tohoto pohledu je Tom of Finland důležitým odkazem, který úzce a dlouhodobě souvisí s mojí tvorbou.

Daniel Nolasco – režisér filmu Hic

Hic je váš první celovečerní snímek. Co bylo tím zlomem, že přišel čas na celovečerní film?

Předtím jsem se věnoval krátkým filmům a dokumentům. Spousta z nich byla hybridních. Například film, který předcházel Hicu a jmenuje se Mr. Leather je dokument, který nemá daleko k celovečernímu filmu. Důležité je, aby zaznělo, že Hic je snímek, na kterém jsem začal pracovat už v roce 2016. Je to tedy výsledek přirozeného vývoje a neuvědomuji si nějaký rozhodující moment nebo změnu.

Pojďme si ještě povědět něco k estetice milostných scén v Hicu. Jak jste o nich uvažoval?

V těch erotických scénách můžeme vidět dva takové aspekty, kterým jsme se věnovali. Ten první je vlastně způsob, jakým jsme natáčeli. Porno-vintage styl 80. let, kde mi byli velkou inspirací dva tvůrci – jedním z nich byl americký gay porno herec, režisér a producent Al Parker. Měl jsem určitou představu, jak by měly tyhle scény vypadat, byly popsané i ve scénáři, ale pak jsem spolupracoval s herci. Stavbu scény jsme přesně vytvářeli přímo na place při natáčení. Důležitou figurou je také kameraman Larry Machado, který spoluutvářel vizuální podobu a estetiku zobrazení lidského těla. Na něm záleželo, zda je výsledný záběr víc dozlatova nebo je tam víc narůžovělého světla a podobně.

Hic (foto: Mezipatra)

Pojďme si povídat o hercích vašeho filmu. Je těžké v Brazílii pro takovýto typ filmu, který otevřeně hovoří o gay mužích, najít herce? A kdo jsou vlastně herci ve vašem filmu?

Proces hledání byl relativně snadný. Tedy rozhodně snadnější, než jsme si na začátku mysleli. Od začátku jsme chtěli, aby naši herci byli součástí LGBT komunity i v běžném životě. Druhou důležitou věcí bylo, že jsme chtěli, aby měli nějakou spojitost s tím, jakou roli budou mít v mém filmu. Například protagonista hlavní role Leandro Faria Lelo hraje na divadle, kde se také zabývá gay tématikou a sexualitou. Tahle role tedy vlastně plynule navazovala na to, co znal. Podobně to bylo i s většinou dalších herců v Hicu. Důležité je také říct, že už samotný scénář byl v řadě případů psán na tělo konkrétním hercům. Jednak proto, že jsem s nimi už dříve spolupracoval nebo jsme se znali a tenhle snímek byl konečně příležitost ke spolupráci.

Jednou z nejlepších scén snímku je ta, která se odehrává na (pro mě osobně) naprosto šílené atrakci v zábavním parku. Kromě emočního vyznění jsem obdivovala také její technickou stránku a výkon už zmíněného herce Leandra Farii Lela. Nechápu, že dokázal tak dokonale zůstat v klidu…

Tahle atrakce je v Catalão, kde se film natáčel a kde se odehrává i filmový děj, tradiční, známá a oblíbená. Už po léta ale vzbuzuje spoustu diskuzí o tom, zda je z bezpečnostního hlediska v pořádku. Říká se jí „Hračka pro Kamikazeho“. Sám představitel hlavní role se svěřoval, že to pro něj na této atrakci byla naprosto nejtěžší scéna z celého filmu. Neměl problém s milostnými scénami ani s nahotou. Potíž byla v tom, že se Leandro bojí výšek. Nakonec k natočení téhle scény svolil, ale řekl, že se vše musí natočit napoprvé, že ji nemůže opakovat. A to je vždycky oříšek pro všechny na place… Měli jsme tam také technický problém, protože kamera musela při tomto záběru být v ně oné konstrukce, kde herci seděli. Bylo nutné vymyslet, jak kameru připevnit, aby se při tom houpavém pohybu nehýbala. Ale nakonec se vše povedlo!

Hic (foto: Mezipatra)

Ve filmu používáte také hodně brazilských písní. To je také jeden ze zásadních elementů Hicu…

Ano. Hudba ve filmu ale nevznikla pro jeho účely. Máte ale pravdu – hodně souvisí s postavami. Hlavní postava Sandra (Leandro Faria Lelo) je hodně mlčenlivá, takže bylo potřeba nalézt jiné vhodné prostředky, které by vyjádřily, co si myslí a co cítí. Trvalo nám dlouho, než jsme našli tu správnou muziku. Jednak kvůli melodii a potom také kvůli slovům. Ve filmu jsme použily čtyři písně, jejichž autorem je brazilský hudebník a zpěvák Thiago Pethit. Texty jeho písní jsou velmi erotické a zároveň i poetické. Začali jsme jednou písní, ale pak se nám zalíbily i další.

Váš snímek se promítal na letošním Berlinale a byl nominován na Cenu za nejlepší debut. Pomůže vám taková nominace později při natáčení nějakého dalšího snímku a je zvuk Berlinale slyšet až do Brazílie nebo je to spíš jenom evropská událost?

V brazilském kontextu je Berlinale velice důležitý festival a přítomnost brazilských filmů na něm má velkou tradici, zejména srovnáme-li ho s dalšími významnými evropskými festivaly. A určitě, taková nominace může být dobrým pomocníkem pro moje budoucí filmy.

Rozhovor vedla Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Panaceia Filmes, Mezipatra © 2020

  1. […] Daniel Nolasco: Náš hlavní herec se nebál sexu ani nahoty, bál se výšek (rozhovor) […]

Comments are closed.

%d blogerům se to líbí: