Recenze: Cherry chybí emocionální přesah, Holland ale nezklamal

Cherry (Tom Holland) žije v malém městě v Ohiu, experimentuje s omamnými látkami a studuje vysokou školu… dokud neztratí svou lásku Emily (Ciara Bravo) a nerozhodne se místo školy narukovat do armády a odjet do Iráku. Po návratu z války a viděných hrůzách však trpí posttraumatickou stresovou poruchou a protože neví, co se životem, propadne se do nekonečné spirály drog a zločinu. Film je k dispozici na Apple TV+ s českými titulky.

Máte-li za sebou režii dvou z desíti nejvýdělečnějších filmů historie vč. samotného krále žebříčku, můžete popustit uzdu svým tvůrčím fantaziím a ambicím. Cherry, nový projekt bratrů Russoových, kteří se po čtyřech filmech z marvelovského universa opět spojili s Tomem Hollandem, nepostrádá výrazný formální rukopis tvůrců nevázaných velkým studiem, jeho poselství je však poněkud neobjevné a po stránce obsahu přináší jen pomálu toho, co bychom již tolikrát neviděli jinde.

Cherry je založený na částečně autobiografické knize amerického veterána Nico Walkera a příběh filmu je rozdělen do několika napůl uzavřených kapitol, evokujících spolu s opakovaným bořením čtvrté stěny a voiceoverem hlavní postavy knižní předlohu poměrně přesvědčivě. Každý z těchto krátkých úseků filmu s sebou nese i svébytný tón, způsob vyprávění i audiovizuální zpracování. Navzdory tomu se pocitově jedná spíš o snímek dvou polovin – lepí dohromady mozek vymývající armádní výcvik z Olověné vesty, naturalistické hrůzy války očima mladého medika ala Hacksaw Ridge, a po protagonistově návratu domů a útěku k drogám svou nadsázkou připomene Trainspotting, jen kombinovaný s válečným PTSD jak vystřiženým z Amerického snipera. Ve všech zmíněných filmech jako by jejich emoce a sdělení však rezonovaly o poznání silněji. Nejvýraznějším východiskem Cherry tak je absurdita a zmar válčení a toho, jak se mladí Američané vydávají vstříc absurdním hrůzám, které nenavratitelně zničí na padrť jejich psychiku.

Holland se přitom velmi snaží a byť jeho role už na hony daleko zavání oscarově vděčným materiálem, nikdo nemůže výkon čtyřiadvacetiletého Brita rozporovat. Že se v Hollandovi skrývá velký talent, který se s věkem bude jen a jen prohlubovat, koneckonců víme už z některých emotivnějších scén z jinak odlehčeného Spider-Mana a především netflixovského Ďábla. Se Cherry však tento mladý talent již nevratně vstupuje mezi dospělé a roste z něj skutečně pan herec. Začíná ve své tradiční poloze vyjukaného školáka, jen aby jako o několik desítek minut později strkal v irácké poušti vyhřezlá střeva zpět do břicha padlého spolubojovníka, a nakonec předváděl herecký koncert jako nevábná smažka a zlodějíček bojující s těžkým PTSD, kdy se jinak fešáckému sympaťákovi snadno daří budit v divákovi lítost i odpor. Je dobře, že Holland z obrazovky téměř nesleze, každá scéna je vyprávěna jeho očima, protože kromě něj zaujme už jenom mladinká Ciara Bravo, která mu umně sekunduje v roli těžce zkoušené partnerky.

Samostatnou kapitolou a jedním z nejvýraznějších prvků filmu je pak kamera. Russoovi se s každým záběrem viditelně mazlí a spolu s kameramanem Newtonem Thomasem Sieglem jako by si vytyčili za cíl vystřídat několik poměrů stran, způsobů záběrování, ultraširokých čoček a způsobů rozostření. Pravda, svérázný vizuál filmu působí chvílemi se všemi těmi stylovými jízdami poněkud samoúčelně, jako něco mezi kamerovým cvičením a holým předváděním se. To nicméně nemění nic na tom, že na Cherry se dívá velmi hezky a spolu s výrazným soundtrackem, tu sahajícím po operních áriích a tu po stylovém rock’n’rollu, jde o audiovizuálně unikátní, vypiplanou podívanou.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Apple TV Original, Apple Inc. © 2021