Neokázalé drama je citlivě vystavěno kolem postavy ovdovělé šedesátnice Fern, nalézající životní sílu v cestování napříč Amerikou ve svém příbytku, bílé dodávce, a kolem četných setkání s podobně naladěnými novodobými „kočovníky“. Režisérka Chloé Zhao se v něm zamýšlí nad malými-velkými životními momenty, jako je prchavé ohromení přírodní krásou a vzácný pocit vnitřního klidu. A plně si zaslouží všechny nominace i ceny, které za film posbírala. Ve čtvrtek 3. června konečně zamíří do českých kin.
Země nomádů (foto: Falcon)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Bezchybná herečka[/pullquote]Zatímco pro někoho se tak Země nomádů může jevit jako šedivá depka, divák zvyklý hledat krásu v každodennosti a zdánlivě obyčejných momentech bude s řadou malých detailů ve filmu silně souznit.
Frances McDormand předvádí tradičně bezchybný, silný výkon plný autenticity, režisérka však šikovně pracuje i s vedlejšími postavami, které i na malé ploše stopáže, které se jim dostane, dostanou dostatečný prostor a šikovně vedení neznámí herci odvádí skvělé výkony v subtilních detailech, jako jsou výrazy tváře nebo emoce v jejich očích. Zároveň umně ukazuje hodnotu zdánlivě obyčejných maličkostí, které se jakoby mimochodem objevily v průběhu stopáže – a jen těžko si lze představit, že by divák mohl silněji prožívat rozbitou sadu talířů.
Snímek ukazuje tvrdou realitu amerického kapitalismu a tamního venkova, který se od idealizovaných obrázků z turistických destinací silně liší. Autor této recenze strávil na cestách vyloučenými americkými lokalitami řadu týdnů, řadu lokací z filmu osobně navštívil a slyšel i nespočet příběhů, které jako by scénáře Chloé Zhao vypadly. Je-li taková zkušenost základem pro relevantní posudek filmového zobrazení komplexních témat, je na místě konstatovat, že Země nomádů je velmi autentickou, silnou a zároveň i poetickou výpovědí o určitém výseku současné americké společnosti.
Snad jen konci filmu by slušelo zkrácení o několik minut. Celá řada záběrů, jakkoli překrásných, v poslední desetiminutovce svým pojetím zapůsobí jako poslední moment před závěrečnými titulky – jen proto, aby na něj navázal další, působící úplně stejným dojmem. U filmů podobně pomalého tempa se často stává, že postrádají výraznější tečku, která by uběhlým dvěma hodinám stráveným s postavami poskytla určitou pointu. Země nomádů tímto neduhem netrpí. Finální rozprava hlavní postavy a nomádského mentora o dočasných loučeních v průběhu cesty je velmi silnou katarzí, která spolu se zprávou před závěrečnými titulky může být v době pandemie navzdory své přímočarosti pro řadu diváků velmi silným poselstvím. Koneckonců, na životní pouti jsme všichni nomádi.
Země nomádů (2020) Země nomádů nepromluví ke všem svým divákům stejně a síla jejich zážitku bude přímo ovlivněna osobními zkušenostmi a zážitky, které do poetiky filmu promítnou. Jde o filmovou ilustraci dosažení smíření a klidu díky ztrátou vykoupenému nalezení krásy v každodennosti. Je plný soucitu, je intimní a nespěchá, a nemá potřebu ani snahu ohromovat. Tak, jako obnažená hrdinka v závěru filmu splývá po ledové vodní hladině, film v klidu ilustruje svou melancholii. A tak si odvypráví své, aniž by sahal k explicitnímu komentáři nebo divákovi vnucoval jakékoli stanovisko. Chloé Zhao si právem zaslouží obrovskou kariéru, za jejímž prahem stojí.
foto/video: Falcon, Searchlight Pictures © 2021
Nomadland
Drama / Road movie
USA / Německo, 2020, 108 min
Premiéra: 3. 6. 2021 Falcon
Režie: Chloé Zhao
Předloha: Jessica Bruder (kniha)
Scénář: Chloé Zhao
Kamera: Joshua James Richards
Hudba: Ludovico Einaudi
Hrají: Frances McDormand, David Strathairn, Linda May, Swankie, Bob Wells, Peter Spears, Cat Clifford, Tay Strathairn, Gay DeForest, Patricia Grier, Angela Reyes, Carl R. Hughes, Douglas G. Soul, Ryan Aquino, Teresa Buchanan, Karie Lynn McDermott Wilder, Brandy Wilber, Makenzie Etcheverry, Annette Webb
