Nepřehlédněte

Jiří Konečný o Smolném pichu: Náš záměr byl komentovat obscénnost

S producentem Jiřím Konečným jsme si povídali o jeho dalším festivalovém úspěchu. Se svou produkční společností Endorfilm koprodukoval snímek Smolný pich aneb Pitomý porno, který získal Zlatého medvěda na Berlinale. Snímek Radu Judeho bude mít v září premiéru v českých kinech. Jiří Konečný, který má na kontě mnoho úspěšných a ceněných českých filmů (Rodinný film, Všechno bude, Staříci) bude v úterý 1. června ve studiu Zlín Film Festivalu hostem webináře pro studenty filmových škol spolu s kolegy Vratislavem Šlajerem a Pavlou Klimešovou.

Jiří Konečný

Na začátku vašeho nového filmu je erotická scéna, která svou explicitností je na úrovni čiré pornografie. Jaký byl tvůrčí záměr této pasáže? Chtěli jste diváky vyvést z komfortní zóny?

Je zajímavé debatovat, jestli vlastně o porno jde, nebo nejde – byť se to slovo nachází i v názvu filmu. V jeho prvních minutách vidíme dva partnery, co spolu mají sex. Nedělají nic, co by lidi normálně nedělali, jen zkrátka vidíme úplně vše. Já bych apriori řekl, že porno vzniká pro potěchu diváka s finanční motivací, což není tenhle případ. Byl jsem ale poučen, že porno je jakékoli formální zobrazení sexuálního aktu, což tedy skutečně splňujeme.

Náš záměr s režisérem Radem Judem bylo komentovat obscénnost a její různé druhy, ukázat různá překročení hranic snesitelnosti. Lidé se milují od nepaměti, pouze nejsme zvyklí, že nás u toho někdo pozoruje. Dnes již ale není tabu se u toho natáčet; technologie to umožňují, řadu lidí to baví, není na tom nic divného. To z toho dělá až kontext a problém toho, když se tak citlivý materiál dostane k někomu dalšímu.

Nebál jste se z pozice producenta třeba reakcí na tohle kreativní rozhodnutí?

Naše hrdinka, které se to stane, je renomovanou učitelkou a otázka, kterou film klade, je, jestli ji to nějak diskvalifikuje a dehonestuje ve vztahu k její profesi. Je ale takové domácí video něčím obscénním ve srovnání s jednáním lidí a verbální stokou, kterou mnohdy vypouští z úst osobně, na síti nebo třeba i skrz billboardy? Nejsou vulgárnější než akt lásky dvou lidí třeba naše ulice, kde je architektura zcela překryta gumovými plachtami a vizuálním smogem? Tyhle otázky si náš film klade.

Jeho úvodní milostná scéna funguje jako reálná zkušenost. Po celou stopáž se to domácí video řeší, tak proč se na něj nepodívat? Stojím si za tím, že má v úvodu snímku své místo, byť ho někdo může pokládat za prvoplánově šokantní. Do jisté míry jsme provokovat samozřejmě chtěli. Jde ale o součást mozaiky, pouhý její střípek. O sexu je film jen z menší části.

Smolný pich aneb pitomý porno (foto: Bioscop)

Dalším zajímavým kreativním rozhodnutím je role roušek ve filmu, který je věrně zachycuje jako nedílnou součást aktuálního folkloru a ducha doby tím, jak je postavy nosí pod nosem, mají na nich různé provokativní nápisy, sahají si na ně apod. Jaký byl váš myšlenkový proces za tím, že je hercům před kamerou necháte, a dokonce je přetvoříte v určitý narativní prvek?

Roušky ve filmu původně být neměly. Film se připravoval ještě před pandemií a měl se natáčet původně na podzim. V létě po prvním lockdownu, kdy už bylo dost pravděpodobné, že přijde i druhý, jsme se rozhodli už na nic nečekat a začít točit. Museli jsme ale zajistit bezpečnost produkce. Dneska už se natáčí běžně, všichni jsme si na opatření tak nějak zvykli, ale v létě vloni ta pravidla tak jasně definována ještě nebyla. Navíc mezi našimi herci jsou i starší lidé, bylo tedy zapotřebí stanovit jasná pravidla, abychom je ochránili… a tak najednou padlo to rozhodnutí jim roušky prostě nechat i před kamerou.

Já byl zprvu dost proti. Bál jsem se, že film kvůli nim rychle zestárne; jako věčný optimista jsem věřil, že covid rychle odejde a z roušek se rychle stane relikt minulosti. Navíc obličeje a mimika jsou pro herecký projev dost zásadní a já tak měl obavu, že z jejich hraní moc nezbyde. Režisér ale usoudil, že to zkusit chce a ve výsledku to bylo správné rozhodnutí, díky kterému film teď funguje jako…

Určitá časová kapsle?

Přesně tak. Ty roušky násobí a katalyzují témata, která ve filmu už byla, a navíc k nim přirozeně přidává další vrstvu. Film i s nimi drží pohromadě, což je pro mě fascinující. Z producentského hlediska je možná součásti jeho úspěchu i právě tato aktuálnost. Porota na Berlinale ji ocenila jako přínos absolutní relevanci Smolného pichu a tomu, nakolik něco vypovídá o naší době. Na to jsem velmi hrdý a těší mě to.

Smolný pich nemá úplně obvyklou dějový oblouk. Po již zmíněném pornografickém videu divák nahlíží do každodenního světa bukurešťské ulice, poté se dočká jakéhosi výkladového slovníku a nakonec pak přelíčení hlavní postavy s rodiči jejich dětí. Na závěr pak film i nabízí tři alternativní konce. Nebál jste se, že taková výstavba může některé diváky odradit, mást nebo odosobnit?

Já důvěřuju v diváckou rozlišovací schopnost. Smolný pich podle mě na první signální působí přesně tak, jak má, funguje dobře, za nic se to neschovává. Věřím, že je to film pro kohokoli, alespoň v nějaké rovině ho pochopí každý, nejde to bytostně intelektuální záležitost, pro jejíž docenění musíte mít načteno nebo nastudováno.

Mě hlavně ale ta debata o tom, komu se která ta část nejvíce líbila, velmi baví. Žádné dogmaticky normativní vnímání filmů neexistuje, všechny nemusí všechny mít tu klasickou aristotelskou tříaktovou strukturu. Někdo třeba řekne, že tu první třetinu by ve filmu nepotřeboval, a někdo je zase tou observací zcela unešen. Lidi a diváci jsou různí a mě fascinuje různorodost toho, že film nejde perfektně odladit pro všechny. Je to živé komunikační médium, které je v pohybu a i když se stavba našeho vyprávění bude zdát někomu divná, zásadní pro nás je, aby z toho vznikla nějaká debata.

Smolný pich aneb pitomý porno

A co Endorfilm chystá do budoucna?

Hned několik filmů, které jsme natočili také během pandemie.

Jeden je film Olma Omerzu Atlas ptáků, příběh patriarchálního stárnoucího ředitele velké rodinné firmy, který zjistí, že mu někam utekla většina financí a celý jeho svět se tím převrátí naruby. Je to film o paranoie a podvodech na internetu, který kolem sebe má určité mystérium. Aktuálně velmi řešíme, jaké detaily si o filmu během propagace nechat pro sebe, abychom tuto auru nepokazili.

Dále je pro mě velmi zajímavý dokumentární film Eriky Hníkové Každá minuta života, který sleduje jednu rodinu, co syna už od jeho narození vychovává k co největšímu úspěchu a dokonalosti – ve všech ohledech jej neustále rozvíjí, ať už sportovně jazykově nebo hudebně. Každá minuta jeho života je vedena za tímto účelem a náš dokument tuto ambici observuje.

Ještě bych zmínil projekt Obrazy lásky, který proslul policejním zátahem na bar Cobra na Letné, kde jsme během lockdownu točili jednu ze scén a na základě podezření, že nejsme ve skutečnosti filmaři, ale chceme se prostě jen opít v baru, jsme byli velmi důkladně kontrolováni. Film tematizuje velmi aktuální a generační téma polyamorie, ptá se, jestli vztah snese vícero partnerů a jestli tahle touha zažít toho co nejvíc i ve vztahové stránce občas přerůstá nějakou mez.

Tak se budeme těšit. Díky za rozhovor.


Zlín Film Festival připravil na úterý 1. června v 16:00 přímý přenos webináře pro studenty filmových škol s trojicí úspěšných producentů. Nechte se inspirovat a zapojte se prostřednictvím živého chatu. Účastní se Jiří Konečný / koproducent vítězného filmu letošního Berlinale (Smolný pich aneb pitomý porno), Pavla Klimešová / producentka divácky nejúspěšnějšího českého dokumentu v historii (V síti) a Vratislav Šlajer / držitel Emmy 2020 za seriál #martyisdead. Sledujte zde.

připravil: Martin Mažári
foto/video: Totalfilm.cz, Aerofilms © 2021

%d blogerům se to líbí: