Nikdo: Z postaršího páprdy v Johna Wicka (recenze)

Hutch je unavený chlap středního věku, jehož život se smrsknul na otravné každodenní rituály prokládané manželčiným pohrdáním a pubertálními výlevy vlastních dětí. Když do jejich domu vniknou dva lupiči, nechá je beztrestně loupit a praštit svého syna, aby zbytečně nehrotil nebezpečnou situaci. Když se ale stane svědkem násilností v nočním autobuse páchaným bandou grázlů, bouchnou mu saze. A že jich je. Než se usadil, Hutch se živil násilným řešením problémů. Lavina událostí po potyčce v autobuse Hutche prověří víc, než cokoliv dosud prožil. Tenhle pan Nikdo má ale pořádně tuhý kořínek. A tajný sejf plný zbraní.

Moskevský režisér Ilja Najšuller po lehce nauzeálním diváckém zážitku v šest let staré střílečce Hardcore Henry odložil GoPro a experimenty s první perspektivou, aby natočil prvokrevný, osmdesátkově přímočarý akčňák. Bere si k tomu to nejlepší z redefinice žánru Johnem Wickem a přidává mu trochu šťávy absurdní mírou stylizace a mnohdy ironického, tarantinovsky výrazného soundtracku. A taky Boba Odenkirka.

Hvězda seriálu Volejte Saulovi připomene časy, kdy hrdinové z osmdesátkových akčňáků s Johnem McClainem konečně naučili krvácet a z nezničitelných gerojů se stali obyčejnými chlapy z masa a kostí, které každá rána do zubů pořádně zabolí a zavrtanou kulku v rameni taky zlehka nerozchodí. Odenkrikův Hutch je prostě chlápek od vedle, který jen tak mimoděk v mládí likvidoval zástupy parchantů, než se rozhodl pohodlně fotrovatět a užívat si každodenní šichty v otřesně nezajímavém zaměstnání.

Bohužel někde po konfrontaci v autobusu jako by scénář nevěděl, jak vlastně chce svého titulního otlounkánka stylizovat, a z uvěřitelného stárnoucího borce se místy stává superhrdina. To by samo o sobě v podobně přepálené akční řežbě s vraždícím dědečkem v důchoďáku ani nevadilo, bohužel nevyvážené pojetí celého snímku ale v konečném důsledku působí velmi schizofrenně.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2021