Recenze: Zátopek je precizní historický velkofilm, jaký tu dlouho nebyl

Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu.

Zátopek – Václav Neužil

Největší tuzemská festivalová událost byla zahájena řemeslně zcela precizním snímkem, který na piedestal staví národního sportovního hrdinu, jakých se moc v historii nevidí. Jak snímek běží a jeho hlavní hrdina s ním, sledujeme Zátopka při prvních tréninzích, vítězstvích i prohrách, peripetiích při snaze vyjít s komunistickým režimem, a zejména pak v jeho vztahu s manželkou Danou.

Životopisné drama o našem nejslavnějším běžci je pochopitelně po okraj plné běhacích scén, vůbec to ale nevadí, protože vizuální stránka filmu nemá chybu. Bezchybné kamerové jízdy Štěpána Kučery krouží s běžcem po oválu a ohromují svou precizností, zatímco v pozadí se díky CGI díváme na narvaný stadion v Helsinkách roku 1952, kde Zátopek získal hned tři zlaté medaile. A i když to každý divák se základním všeobecným přehledem dobře ví, stejně bezelstnému běžci před protržením cílové pásky vždy napjatě drží palce.

Zátopek

Souměřitelné s Hollywoodem

Film Zátopka ztvárněného geniálně namaskovaným Václavem Neužilem, který si perfektně osvojil řeč těla, grimasy i dikci svého předobrazu, vykresluje jako bezelstného, veselého joudu, který nad ničím příliš nedumá a pro kterého je běhání vším. Morálně diskutabilní rozhodnutí pod tlakem komunistického režimu, hrozícího předčasným ukončením jeho sportovní kariéry, snímek příliš nepitvá, stejně jako žádný jiný ze zběžně načrtnutých konfliktů či potenciálně stinnějších stránek Zátopkova života, jako by se bál piedestal české sportovní legendy jakkoli ohrozit. Spolu s několika málo momenty balancu na hraně kýče je to ale asi jedinou větší vadou na kráse jinak velice zručně vyvedeného velkofilmu, který se sebevědomě může měřit s klasickými sportovními dramaty, vznikajícími za oceánem.

Vhodné i na vývoz

Zátopek je viditelně pro cizí publikum i vystavěn; významnou postavu našich dějin mu představuje podobně, jako nedávný Havel. Prostředkem pro zahraniční optiku se umně stává postava australského běžce Rona Clarka, jehož pražská návštěva celý příběh rámuje a je i záminkou pro retrospektivní vyprávění, ke kterému film sahá. Paralelně tak sledujeme jak dějovou linku po vrcholu Zátopkovy kariéry, tak její samý začátek a postup až na slavnou helsinskou olympiádu. Řada přechodů mezi scén pak pobaví svou hravostí, stejně jako ironické využití nejznámější a očekávané Zátopkovy hlášky „když nemůžeš, přidej.“

Zátopek (foto: Falcon)

Alfou a omegou celého snímku se ovšem stává kromě sportovní linie vztah „Ťopka“ s jeho manželkou Danou. Václav Neužil s Marthou Issovou tvoří naprosto uvěřitelnou dvojici, která herecky zcela autenticky utáhne nejen moravský přízvuk a vzájemné láskyplné špičkování, ale i vážnější momenty, jako je debata o založení rodiny nebo Danina snaha vymanit se alespoň na moment z Emilova stínu. Chemie mezi nimi je příjemným motorem celé zápletky a dvojici nelze než upřímně fandit navzdory mnoha karambolům, přes které musí jejich vztah klopýtat.

  • Režie - 80%
    80
  • Scénář - 70%
    70
  • Hudba - 80%
    80
  • Kamera - 90%
    90
  • Herci - 90%
    90

Zátopek (2021)

Zátopek je řemeslně precizním historickým velkofilmem a klasickým sportovním životopisem. Sice by mohl o něco odvážněji brousit hrany některých naznačených Zátopkových kontroverznějších poloh, přijme-li ovšem divák snímek jako umně vystavěný loveletter naší sportovní legendě, který se stejně jako titulní hrdina zkrátka zajímá pouze o běhání, není filmu Davida Ondříčka co vytknout.

85 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Lucky Man Films, Totalfilm Media, Falcon © 2021

%d blogerům se to líbí: