Recenze: Zelený rytíř nesedne každému, nabízí ale žánrový unikát

Příběh o siru Gawainovi a Zeleném rytíři se dá vystopovat až do 14. století, kdy byl neznámým autorem poprvé přenesen na papír a coby součást tradičních artušovských legend se dochoval dodnes. Gawain (Dev Patel) se narodil jako synovec krále Artuše (Sean Harris) a ve dvoře svého strýce si užívá zhýčkaného života. Jedna věc mu ovšem schází. Vlastní slavná minulost, kterou by se mohl mezi ostatními urozenými pány honosit. Když se tedy o Štědrém večeru objeví před branami hradu tajemný Zelený rytíř (Ralph Ineson) a všechny přítomné vyzve k potenciálně nebezpečné hře, Gawain jeho nabídku bezhlavě přijímá, aniž by přemýšlel, jaké následky by mohla hra přinést. Tím se nechtěně odsoudí k cestě plné nebezpečí a objevování sebe sama, na jejímž konci na něj Zelený rytíř čeká.

Studio A24 se tradičně zaměřuje spíše na distribuci nízkorozpočtových artových filmů, které z kin miliardové tržby nejspíš nikdy sklízet nebudou. Výpravné středověké dobrodružství Zelený rytíř založené na anglických legendách se tedy může alespoň podle trailerů zdát jako komerčnější projekt, než na jaký jsme od studia zvyklí. Jestliže ovšem zamíříte do kina na dalšího Pána prstenů, bojím se, že odejdete zklamaní. Režisér David Lowery totiž natočil minimalistické a dospělé pojetí pohádkového světa, které mnohé diváky odradí. V žánru fantasy se ale jedná o něco zcela neotřelého a zajímavého.

Většina moderních fantastických příběhů si zakládá na propracovaných světech a propletených epických příbězích. Zelený rytíř se této konvenci zcela vymyká. Gawainova cesta je totiž vyprávěna epizodně a jeho jednotlivá dobrodružství působí místy až nenávazně. Přibližně každých dvacet minut téměř cítíte Loweryho ruku otočit stránku v knize Gawainových dobrodružství a načít novou kapitolu, která na tu předchozí navazuje jen sporadicky. Film tedy od diváka rozhodně vyžaduje velkou dávku trpělivosti. S historickým žánrem se tradičně pojí bitevní scény a rytířská klání, nic podobného ale v Zeleném rytíři taktéž nenajdete. Akce zde není prakticky žádná, tempo je pomalé a veškeré fantastické elementy zůstávají zcela bez vysvětlení. To filmu přidává na snové atmosféře a navozuje pocit, jako byste ani nesledovali film, ale spíše nad ohněm naslouchali vyprávění legendy samotné.

Zelený rytíř je tím pádem velice rozporuplným zážitkem. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny nijak do hloubky a všechny strasti a nástrahy, jimiž si musí procházet, tedy sledujete spíše zpovzdálí, než abyste si skutečně připadali v centru dění. Příběh navíc nemá přílišný spád a přijdou místa, kdy se budete sami sebe ptát, zda film vůbec někam směřuje; nastaly i chvilky, kdy oči chtě nechtě odbíhaly k hodinkám. Režisér David Lowery ovšem své novodobé přepracování legendy zaobalil do nesmírně líbivého a kreativního vizuálu a navíc doplnil famózním hudebním doprovodem. Jestliže tedy budete patřit mezi ty, které děj nevtáhne, Zeleného rytíře lze tak jako tak ocenit jako prakticky dokonalý audiovizuální zážitek.

Co se kamery týče, nabízí film nádhernou paletu barev, neotřelé využití osvětlení, grandiózní putování irskými scenériemi a širokou škálu záběrů, které by se neztratily ani na umělecké výstavě v galerii. Mnohé scény vás také nutí přemýšlet, jak si obraz na plátně vůbec vykládat, nakolik jej brát doslovně a co jím Lowery skutečně zamýšlel. Originální hudební doprovod sestávající se převážně z lidských hlasů a středověkých nástrojů navíc všechny scény krásně a místy až mrazivě podkresluje. Po technické stránce tedy filmu skutečně není co vytknout. Jestli vás ovšem uchopí také příběh, to už záleží čistě na každém zvlášť.

Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: Forum Film, Totalfilm Media © 2021