Recenze: Poslední noc v Soho šikovně a zábavně podvrací žánr

Barevný podzim letošního roku kromě několika průměrných hororů fandy překvapuje hned druhou perfektní strašárnou prověřeného tvůrce, která žánr zábavně podvrací a navrch skládá i poctu italským giallo klasikám. Po Jamesi Wanovi a jeho ze řetězu urvaném Zhoubném zlu nyní svou troškou do mysteriózního mlýna přispívá i britský šikula Edgar Wright, známý především díky komediální trilogii Cornetto nebo nedávném Baby Driverovi.

Jak nedávný kousek hororové legendy Wana, tak i aktuální #MeToo horor okořeněný kulisami šedeástkového Londýna přitom u multiplexových diváků kasovně příliš nefunguje, přičemž v obou případech je to velká škoda. Poslední noc v Soho není typickým hororem, jako spíš zábavnou směsicí, která se plynule žánrově proměňuje spolu s ubíhající stopáží, poznatky ústřední hrdinky a jejími cíly. Z retro stylovky o osiřelé apirující módní návrhářce, která se za svými sny a vysokoškolským studiem stěhuje z cornwallského maloměsta do rušného Londýna, se tak postupně přes hrdinčiny snové vize o vraždě nadané tanečnice dočkáváme duchařské detektivky, rape revenge splatteru a nakonec i paranoidního psychothrilleru, u kterého nevíme, kolik z dění na plátně vzhledem k hrdinčině neveselé psychiatrické anamnéze je jen pouhou halucinací či přeludem.

Je s podivem, že takový mišmaš nepůsobí rozlétaně či tonálně nevyrovnaně. Snad s výjimkou vynuceného romantického subplotu má příběh díky této žánrové dynamice příjemný spád, zápletka i jednotlivá odhalení navíc umně dávkují divácké napětí. To vše se odehrává ve vymazlených neonových kulisách šedesátkového Londýna plného kabaretů zahalených v cigaretovém kouři, kdy po ulicích jezdila krásná auta a hudba i móda měly nezaměnitelný šmrnc, přičemž režisér jedním dechem ovšem varuje před růžovými brýli při posuzování mnohdy idealizované minulosti současnou optikou. Soundtrack i kostýmy hrají v příběhu i jeho formě velkou roli, a na Poslední noc v Soho je zkrátka radost koukat.

Cit pro audiovizuálno a poutavé vyprávění obrazem ostatně není Wrightově filmografii ani zdaleka cizí, stejně jako pečlivá práce s herci. V hlavní roli nesmělé introvertky a jejího okázalého snového alterega excelují Thomasin McKenzie z Králíčka Jojo a svůdná Anya Taylor-Joy, která se nedávno zapsala jako geniální šachistka v netflixovském Dámském gambitu. Zdatně jim sekundují ďábelský Matt Smith a dáma britského herectví Diana Rigg, která se v Soho brilantně loučí s diváky ve své poslední roli před svým předloňským odchodem.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2021