Nepřehlédněte

Moonfall: Jak Roland Emmerich natočil další apokalypsu (video)

Když přijde řeč na katastrofické filmy, kde světové památky padají jako dominové kostky a lidé umírají po milionech, je dost pravděpodobné, že vám přijde na mysl jeden z filmů režiséra Rolanda Emmericha. Režisér s německými kořeny se proslavil typicky americkými apokalyptickými výplachy, u kterých buď rádi vypnete mozek a relaxujete, nebo je ze srdce nesnášíte. Už ve svých začátcích ale Emmerich prokázal, že navzdory těžké kritice dovede svou prací s revolučními efekty přitáhnout do kin davy. Jeho Den nezávislosti ve své době dokonce trhal kasovní rekordy. Producenti se tedy nebojí poslat jeho směrem tučné rozpočty a o práci nemá režisér nouzi. To prokazuje i jeho nejnovější snímek s názvem Moonfall, který je i u nás k vidění od 3. února.

Moonfall
Místo obřím monstrem nebo globálním oteplováním se Emmerich tentokrát rozhodl pokusit se vyhladit lidskou populaci srážkou s našim vlastním Měsícem. Neznámá, dost možná mimozemská síla jej vychýlila z oběžné dráhy a poslala přímo proti Zemi. Katastrofa tedy ťuká na dveře, jak tomu ale ve filmech bývá, trojici hlavních hrdinů v podání Patricka Wilsona, Halle Berry a Johna Bradleyho ohledně blížícího se nebezpečí nikdo nevěří. Záchranu celé planety tedy musejí vzít do vlastních rukou. Film se začal natáčet necelý rok po začátku pandemie, lidská nedůvěřivost a skepticismus vůči nenadálým hrozbám tedy určitě při psaní scénáře sehrály roli. Nehledě na to, jestli tedy máte skutečných katastrof už dost, můžete si jít odfrknout do kina k jedné fiktivní a užít si unikátní mix vzrušení a úzkosti, kterým katastrofické filmy prospěly.

S masivním rozpočtem přesahujícím 140 milionů dolarů si Moonfall může nárokovat místo mezi vůbec nejdražšími nezávisle produkovanými filmy všech dob. Snímek totiž nefinancovalo žádné z velkých hollywoodských studií. Díky dostatku peněz si Emmerich mohl dovolit i hvězdné obsazení. To sice mělo původně vypadat trochu jinak, nečekané komplikace a covidové restrikce si s ním ale pohrály jako pohyby měsíce s hladinou moří. Role bláznivého astronoma, který vědeckou komunitu baví možná ne úplně tak bláznivými teoriemi o umělém původu Měsíce, byla původně určena pro Joshe Gada. Ten ale musel od filmu odstoupit kvůli jiným závazkům, načež ho nahradil mistr Citadely Sam ze Hry o trůny. Jednu z vedlejších postav si pak měl střihnout Stanley Tucci, zákazy cestování mu ale účast také znemožnily, proto ho nahradil Michael Peña.

Sám Emmerich se před deseti lety po premiéře 2012 dušoval, že katastrofy už hodlá nechat za sebou, s Moonfallem se ale k žánru přesto vrátil. Doufejme tedy, že k tomu má pádný důvod. I když si spousta diváků na jeho opulentní práci s vizuálními efekty a megalomanské měřítko potrpí, v posledních letech se režisérovi dařilo poměrně… katastrofálně. Válečné drama Midway nedopadlo zrovna slavně a pokračování Dne nezávislosti s podtitulem Nový útok si bohužel užil málokdo. Hit, ve kterém by využil to nejlepší ze své bohaté zkušenosti, by Emmerich potřeboval jako sůl.

moonfall

New York dostane zase na frak (foto: Bioscop)

Každopádně, jestli vás koncept blížícího se Měsíce děsí, není se čeho bát. Vědecká konzultantka filmu pro média uvedla, že skutečně pohnout našim Měsícem by v reálných podmínkách vyžadovalo nepředstavitelnou sílu a pravděpodobnost takové události je opravdu mikroskopická. Pro představu, jak by něco takového vypadalo, si ale dojděte třeba na jednu ze 4DX projekcí, kde se můžete přílivovými vlnami a zemětřesením bavit na vlastní kůži. Vyrušování od soustředění se na postavy a dialogy v tomhle případě koneckonců nehrozí.

Petr Schön a redakce
foto/video: Bioscop ©2022

moonfall-plakat

%d blogerům se to líbí: