Íránský snímek Na cestě natočil režisér Panah Panahi jako svůj debut. Jeho první celovečerní film byl vybrán do sekce Quinzaine des Réalisateurs festivalu v Cannes 2021. Tento týden vstoupilo Na cestě také do české distribuce. V následujícím textu si řekneme víc o pozadí vzniku filmu i režisérovi a jeho motivacích.
Dnes osmatřicetiletý tvůrce svůj první celovečerní film natočil po dlouhém váhání. Jako syn íránského režiséra Jafara Panahího se značnou dobu srovnával s tím, jak bude jeho filmová práce vnímána. „Trvalo dlouho, než jsem se pro filmařskou dráhu rozhodl. Bylo to dáno taky tím, že jsem synem slavného otce. Všichni okolo mě – rodina, přátelé, měli ode mě určitá očekávání a mně dlouho trvalo, než jsem si to všechno srovnal v hlavě tak, abych byl sám o sobě a této profesi nějakým způsobem přesvědčený. Táta mi říkal, že jestli se chci v životě živit filmařinou, musím si vyzkoušet různé pozice u filmu. A tak se taky stalo. Nějaký čas jsem ale prožíval osobní krizi. Nakonec to ale byla moje partnerka, která mi pomohla tohle období překonat a já se konečně rozhodl natočit svůj vlastní debut,“ popisuje debutující tvůrce v jednom z videorozhovorů.
Pannah Panáhí
„Člověk se s tím vším pere proto, že příliš o věcech uvažuje a uvědomuje si, co jeho rozhodnutí znamenají. V určitý moment je ale moc důležité se tady toho všeho zbavit a začít víc důvěřovat své vlastní intuici,“ říká Panahi. I když jeho primárním cílem bylo vymanit se ze stínu svého otce a ukázat, že má talent a schopnosti natočit vlastní film, je nutno také poznamenat, že se svým otcem má velmi dobrý vztah. Ten scénář k filmu svého syna četl, ale až v konečné fázi, kdy už s ním byl Panah spokojen, a jak sám říká, zejména v postprodukční fázi snímku mu otec hodně pomohl.
Na cestě (foto: Artcam)
Film vypráví o íránské rodině vydávající se na cestu. Rodiče, jeden mladší neposedný synek a starší, kterému zrovna dvakrát do hovoru není. Teprve s přibývajícími kilometry cesty se divák dozvídá víc a také cíl cesty. Film Na cestě hodně balancuje mezi komičnem a tragédií, což je hodně dáno reálnými životními zkušenostmi tvůrce. Výběr tématu svého snímku režisér komentuje takto: „Tenhle příběh vznikl proto, že moje generace vidí, že jedinou perspektivou je díky poměrům v Íránu odejít ze země, což taky znamená začít někde úplně od nuly. Udělat takové rozhodnutí, ale není ani trochu jednoduché.“
Od svého otce se Panah naučil mnohému. Jednou z devíz je i minimalistické fungování v omezeném prostoru. Dává tak jasně najevo, že nepotřebuje velké rozpočty, aby dokázal natočit realistický snímek se silným politickým poselstvím, které je ale dobře schováno za mnoha metaforami. Pracuje výtečně také s perspektivou, kdy všechny nejemotivnější scény nechává diváka sledovat z co největší dálky, a přesto umí člověka zmuchlat jako papírovou kuličku a utopit ho v prožívání situace.
Panahi dokáže sledovat rodinné vazby, což je univerzální téma, se všemi nuancemi a kličkuje mezi tragédií a komičnem. I když jsou všechny postavy snímku velice svébytné a jejich charakterová stylizace vycizelovaná, nejvíce pozornosti na sebe v prvním plánu strhává Rayan Sarlak, kterému bylo v době natáčení šest let. Předtím, než se objevil v Panahiho filmu, hrál v televizním seriálovém hitu, který ale režisér neviděl. „Když jsem začal hledat představitele mladšího bratra, všichni mi říkali, abych se na seriál podíval. Hned od našeho prvního setkání jsem pak věděl, že právě on je pro tu roli stvořený. Na natáčení byl velmi profesionální a měl obrovskou chuť do práce, což mě vzhledem k jeho věku fascinovalo. I když mě jeho režijní vedení stálo hodně energie, práce s ním mě opravdu bavila,“ vzpomíná na natáčení s dětským hercem Panahi. Malý temperamentní představitel má být reflexí jeho nevázaného dětství, kdy sám býval velice bezprostřední.
Na cestě (foto: Artcam)
Specifický je také soundtrack filmu. Panahi si totiž vybral hudbu muzikantů, kteří emigrovali ještě před islámskou revolucí 1979 a buď v USA žijí nebo tam zemřeli. Právě tohle je jeden z důvodů, proč tento snímek nejspíš nikdy nevstoupí oficiálně do íránských kin.
Vyzdvihovanou pasáží filmu je v mnoha recenzích scéna s cyklistou, kterou si divák s velkou pravděpodobností zapamatuje. Zajímavostí je, že cyklistu si v ní zahrál Bahram Ark – významný íránský filmař, dokumentarista a přítel Panahiho, který vlastní v Íránu castingovou agenturu. Ark měl Panahimu někoho pro tuto roli najít, ale nikdo z vybraných adeptů se režisérovi nelíbil. Jako vhodného adepta viděl právě zmíněného Arka, a ten se tedy nechal pro roli přemluvit. Snímek také obsahuje snovou sekvenci, kdy se otec a syn vydávají ke hvězdám. Panahi si při jejím psaní uvědomil, že ji stylizoval podle Kubricka, a tak se ji nakonec rozhodl pojmout jako otevřenou poctu filmu 2001: Vesmírná odysea.
Snímek Na cestě do kin právě uvádí Artcam.
připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam © 2022
