Recenze: Nový Batman je přesně tím, co slibují trailery – temnější a realističtější

Nový Batman je přesně tím, co slibují trailery. Jde o zase o něco temnější a realističtější pojetí Temného rytíře, které klade silný důraz na detektivní stránku předlohy. Dva roky slídění v temných uličkách Gothamu samozvance v netopýřím kostýmu dovedou až k maskovanému psychopatovi, který rád se svými obětmi hraje smrtící hry, míří na nejvyšší možné cíle z řad městské smetánky a zřejmě ho s Batmanem poutá něco osobního, soudě podle vzkazů, které mu nechává na svých obětech. Během pátrání po tajemném Riddlerovi Bruce Wayne zjišťuje, že být symbolem strachu v srdcích zločinců možná nebude stačit.

Batman nikdy nebyl rolí vyžadující shakespearovské herectví, nicméně Bruce Wayne si věrohodné vyobrazení duševně rozervaného masochisty vyžaduje. Někdejší krvesaj a nedávný strážce majáku ale dle očekávání znovu ukázal, že hrát umí. Navzdory prvotním hejtům si roli skvěle dává.

Komiksová předloha proslula mimo jiné i zástupem zajímavých vedlejších postav, které titulnímu hrdinovi pomáhají nebo jdou po krku. Zoë Kravitz je bezpochyby nejlepší filmovou Catwoman, stejně tak komisař Gordona Jeffreyho Wrighta je trefou do černého. Věrný Alfred Andyho Serkise je fajn, ale překvapivě nemá v příběhu tentokrát tolik prostoru, možná i proto, kolik prostoru tomuto vztahu věnovala Nolanova trilogie.

V paměti ale dost možná nejvíc utkví mafián Penguin ztvárněný k nepoznání namaskovaným Colinem Farrellem. Byť pod tunou make-upu herec podobně jako nedávno Jared Leto v Klanu Gucci má trochu tendence povolovat své herecké uzdy, k parodickému přehrávání naštěstí nedochází a Farrell si viditelně řádění v kůži zjizveného tlustého gangstera užívá.

Doporučujeme najít v okolí co největší pláno, ideálně Imax, abyste si audiovizuál filmu plně užili. V souladu s pravidly žánru noir je ve filmu nonstop tma. Odehrává se celý v noci, kdy Batman vyráží lovit zločince, a když už jednou vystrčí nos Bruce Wayne v civilu, v Gothamu řádí hotový monzun. Atmosféře to pochopitelně pomáhá, byť v jednom případě přeskočení celého dne vede v poněkud náhlý střih a skok v ději.

Batman je navzdory nočnímu situování děje po obrazové stránce nejen velmi přehledný, ale v mnoha chvílích je jeho sledování vyloženě radost – zejména, když Pattinson v obleku řeže padouchy hlava nehlava. O žádnou bitvu na Zimohradě se tedy naštěstí nejedná, syrové akční scény jsou silnou stránkou filmu, i když světla na ně dopadá skutečně pomálu a někdy spolu se zločinci hlavního hrdinu zahlédneme pouze, rozhodne-li se vykouknout z temnoty.

Platí to i proto, že sound design celkovému zážitku opravdu silně pomáhá. Ať už jde o tišší scény, kde slyšíme kožené skřípání Batmanova koženého obleku a dunění jeho těžkých bot, nebo burájecí řev Batmobilu v parádní honičce s Penguinem. Škoda jen, že výsledek této honičky už prozradily trailery.

Z klavíru Michaela Giacchina musely pravděpodobně při skládání hudby pro film šlehat plameny, protože Riddlerův nervózní šelest, potměšilý motiv Catwoman a především samozřejmě ústřední klavírní hřmot vám hned v několika scénách urvou sedačku.
Soundtrack je skutečně perfektní, divák se nicméně místy neubrání dojmu, že režisér na něj při budování některých emocí spoléhá až příliš a že Reeves má místy trochu problém bez hudby vybudovat scénu. Některé z nich by bez geniálního skladatele mnoho ze své intenzity pozbyly.

Příkladem budiž v traileru nakousnuté vyslýchání Riddlera v policejní cele, kde je právě Giacchino, který má největší zásluhu na gradaci celé sekvence. Třískání do smějícího se Jokera z roku 2008 zůstává nepokořeno, byť právě o inspiraci hereckým koncertem z Temného rytíře zde není pochyb. On totiž Paul Dano není úplně Heath Ledger, jakkoli hloupé tohle nekonečné srovnávání různých pojetí postav různými herci v rámci filmových sérií je.

Vzhledem k tomu, kolik jejich ztvárnění komiksových padouchů mají společného (maniakální smích, vzdor establishmentu, záliba ve výbušninách a vražedných hrách) se tomu ale lze vyhnout jen těžko. Dano je pro roli záporáka nepochybně dobrou a svěží volbou, v jeho pojetí připomíná spíš hororového Jigsawa než rozpustilého hádankáře Jima Carreyho, a jeho motivace ve filmu dává smysl. Daleko víc mu ale sedí poloha tajuplného basu vycházejícího zpoza vojenské masky, spíš než jokerovské chechtání a maniakálnost, kde poněkud ztrácí přesvědčivost.

Ačkoli Reevesův Batman látce přispívá spoustou nového a svěžího a tříhodinová stopáž není ani nutně na škodu, několik scén možná přeci jen na podlaze střižny skončit mělo. Ambicióznost filmu, který se vedle Riddlera zároveň věnuje Batmanovu boji s mafiánskými rodinami propojenými s vedením města, je obdivuhodná; při své délce snímek však přeci jen párkrát zaškobrtne.

Příkladem budiž několik případů, kdy je potřeba pohnout se s řešením detektivní zápletky kupředu, což scénář neohrabaně řeší expozičními náložemi v podobě příhodně dochovaných nahrávek, videozáznamů nebo podrobných zápisů v denících. Rušivá je i Batmanova naprostá neprůstřelnost nebo občasná mírná nelogičnost děje, potřebuje-li scénář dostrkat postavy tam, kam potřebuje. Podobně neorganicky působí i záporácké cameo na konci, které působí jako vynucený požadavek studia – stejně jako komiksově rozmáchlé finále související s extrémně náhlým zatopením Gothamu.

Přitom ono komornější, detektivní pojetí převládající po většinu filmu, Batmanovi velmi sluší. Nejlepší je v momentech, kdy temný rytíř zasévá paranoiu mezi zločinci, vyděšenými už ze záře jeho symbolu na obloze, případně když mu někdo z pouličních běsů padne do rukou. Snad se pokračování, kterého se jistě v příštích letech dočkáme, přidrží v ještě větší míře právě této roviny.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entertainment, Warner Bros. © 2022