Nepřehlédněte

Dvě slova jako klíč: Dan Svátek ve Varech představil volné pokračování svého hitu (rozhovor)

Dan Svátek natočil v roce 2018 úspěšný snímek Úsměvy smutných mužů podle stejnojmenné knižní předlohy Josefa Formánka. Teď režisér finišuje s natáčením dalšího filmu. I ten staví na knize Josefa Formánka a ponese i její název – Dvě slova jako klíč.  Filmový štáb cestoval při natáčení mezi kontinenty, protože děj se odehrává v několika různých a kulturou odlišných zemí světa. O čem vlastně příběh vypráví a jak vypadalo natáčení jsem se dozvíte v našem rozhovoru. Zároveň se můžete podívat na exkluzivní premiéru teaseru. 

I když jde o dva různé příběhy, setká se divák ve vašem filmu s některými postavami, které zná už z Úsměvů smutných mužů?

Ano. Konkrétně to budou čtyři postavy. Je to samozřejmě role spisovatele Josefa Formánka, kterou hraje David Švehlík. Pak to je postava Tomáše, toho hraje Ivan Franěk, vrátí se i Jaroslav Dušek jako muž, který v Úsměvech záhadně zmizel z léčebny a který docela zásadně ovlivní děj filmu. A nakonec je to Marika Šopovská, která hraje spisovatelovu manželku.

Jak se vám spolupracuje s někým, kdo ve svém životě udělal otočku o sto osmdesát stupňů jako Josef Formánek? Jak vypadala vaše spolupráce na scénáři?

V podstatě obdobně jako na předchozím film, kdy jsme dali dohromady synopsi. Josef mi hodně důvěřoval. V knížce bylo ale i spousta věcí, které se natočit nedají. Tohle byla navíc první knížka, kterou napsal střízlivý. Rozhodně se v ní nebál odpoutat se od země. Zároveň chci říct, že mi jeho přítomnost na natáčení dodává klid. Teda, pokud spolu zrovna nejsme v New Yorku a já se nemusím ohlížet a kontrolovat, jestli jsme ho někde neztratili nebo jestli stihneme letadlo. On je hrozně velký pohodář (smích).

Dvě slova jako klíč – Dan Svátek režíruje na place filmu

Jak bude vypadat filmový příběh Dvě slova jako klíč?

Tenhle příběh obsahuje několik dějových linií, které se nakonec propojí. Divák bude s postavami cestovat do Japonska, Polska, USA, Indonésie a Indie.

Točit v Česku jste nechtěli a přitom „jenom“ vytvářet dojem těch všech zmíněných destinací?

To já právě nesnáším. To nacítění na prostředí dané země musí být absolutně autentické. Ve filmu budou jenom některé interiérové sekvence, které jsme natočili tady v Česku.

Jak vypadalo natáčení v newyorském Central Parku?

Sehnali jsme na výzvu třicet bezdomovců a natočili jsme tam, co bylo potřeba. Největší poprask způsobila jedna asijská slečna, která nutně potřebovala projít na jeden z výběžků parku a my jsme jí v tom překáželi. Říkali jsme jí anglicky, jestli by mohla chvilku vydržet, že to jenom dotočíme a že pak může jít. A ona na nás začala mluvit česky! Nakonec se z ní vyklubala holka, která pochází z Mostu. (smích)

Josef Formánek a Dan Svátek v New Yorku

Také jste natáčeli v Indii. Tam jste byl myslím poprvé?

Ano, byl jsem tam poprvé a náročné to bylo pro všechny. Celé jsme to museli zvládnout za deset dnů. Byli jsme ve Váránásí, pak jsme přelétávali na sever do Himálají. Mezitím jsme zažili taky dvanáctihodinové přesuny autem. My jsme už na takové věci zvyklí, ale třeba naší herečce, drobné Japonce bylo během té cesty opravdu špatně. Ani jednou si nestěžovala. Jen trpělivě trpěla pořád s úsměvem na tváři. Myslel jsem si původně, že Siberut pro nás bude největší oříšek, ale už teď si myslím, že Indie moje očekávání překonala! Tamější ministerstvo nám také schvalovalo, co budeme natáčet.

Co to znamenalo v praxi?

Museli jsme jim scénář nechat přeložit do angličtiny. Oni si ho přečetli a my pak dostali razítko, že můžeme natáčet. Některé scény nám taky vyškrtali. Třeba scéna s žebráky se jim nelíbila, protože je to podle nich klišé. Ale pak se nám tam povedlo zaznamenat nádherné věci jako třeba pohřeb nebo omývání mrtvého v Ganze. Já nevím, jestli to ve filmu bude a nevím, jestli to nebude moc. Natáčení ve vlaku byl také zážitek. Během jízdy mu totiž změnili trasu, takže jsme jeli najednou úplně někam jinam, než bylo domluveno. A povolení natáčet jsme měli pro úplně jiné nádraží. Pak byly hory úplný balzám na nervy, když se v dálce pnuly šestitisícové vrcholy. Člověk měl absolutní pocit svobody.

Dvě slova jako klíč

Pak jste měli točit také v Polsku…

Ano, ale paradoxně jsme v Polsku nenašli dům, který by odpovídal našim představám. Náš zvukař ale podniknul nějaký výlet do Dánska a našel budovu, kterou jsme přesně potřebovali. Trvalo nám dlouho, než jsme všechno nasmlouvali, ale povedlo se! Za to jsem opravdu rád, protože k tomu jsme neměli připravenou vůbec žádnou alternativu. Tenhle dům byl pro naše účely absolutně jedinečný.

A jaká jsou ta dvě slova, která „odemykají“?

To samozřejmě nemůžu prozradit. Můžu jenom říct, že souvisí s tím, že by člověk měl mít k ostatním určitý přístup. A přesně ten má dnes i Josef Formánek. Je to vlastně jeho příběh, ve kterém vypráví, jak se obrátil k Bohu.

A teď vás ještě vás čeká cesta na Siberut. Těšíte se? (rozhovor vznikal v květnu 2022)

Už jsme tam měli letět před třemi lety, ale přišel do toho covid. Nicméně jsem zvědavý, jak tu cestu zvládnou herci, protože to bude znamenat spánek ve společné chýši a na záchod se bude chodit do pralesa – nejlépe ve dvou, aby se ti dva mohli navzájem chránit před asi třiceti druhy hadů, kteří v té oblasti žijí. (smích)

Teď v červnu budete ještě dotáčet?

Čeká nás pár natáčecích dnů s francouzskou hereckou hvězdou Pierrem Richardem.

A kdy by mohl jít film do kin?

Když se bude všechno dařit podle plánu, tak bychom chtěli, aby se tak stalo v lednu příštího roku.

připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm Media, Holiday Film, IS Produkce © 2022

%d blogerům se to líbí: