Na pultech knihkupectví nedávno přistála kniha Terezy Brodské o herecké ikoně – legendární filmové, televizní a divadelní herečce Janě Brejchové, o které její herecký kolega Jan Werich prohlásil, že byla naší jedinou filmovou hvězdou. Na základě rozhovorů matky s dcerou, které spolu vedly několik let, vzniklo strhující vyprávění o filmech slavné české nové vlny, o známých tvůrcích, o životních partnerech Jany Brejchové, která v 60. letech patřila mezi evropské hvězdy.
Jana Brejchová (foto: archiv)
Peripetie a aférky jejích čtyř manželství s režisérem Milošem Formanem, německým hercem Ulrichem Theinem, o dvacet let starším hercem Vlastimilem Brodským (natočili spolu deset snímků a dva seriály) včetně posledního manželství s hercem Jiřím Zahajským, to vše je líčeno s nadsázkou i humorem a především zcela otevřeně. Je zde probírán i dlouholetý vztah s hercem Jaromírem Hanzlíkem, který byl naopak o osm let mladší oproti Janě Brejchové. Emotivní vyprávění prokládané krásnými fotkami, plakáty a portréty umělců osvětluje i pozoruhodné podmínky natáčení filmů v čase totality, zachycuje fascinující příběhy ze zákulisí filmového světa, z filmových festivalů včetně historek z Azurového pobřeží ze slunného Cannes.
Moje máma Jana Brejchová
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]První filmová dobrodružství[/pullquote]Kniha začíná na pražském Žižkově, kde se Jana Brejchová 20. ledna 1940 narodila. Poté se rodina v jejích dvou letech přestěhovala na Střížkov v Praze, kde mezi loukami a zemědělskými usedlostmi dospívala v chudých poměrech společně s pěti dalšími sourozenci. Pro film Janu objevil režisér Ladislav Helge v jejích třinácti letech. Šlo o film Olověný chleba, kde hrála roli Píďalky. Nebyl to film o přírodě a housenkách, jak se malá Jana původně v čase konkurzu domnívala, ale byl to dobově poplatný děj o dětské partě z pražské periferie. Po natáčení už bylo zřejmé, že Jana je opravdu nevídaný talent, zřejmě se v Janě ozvaly rodinné geny, její děda Vojtěch Lorenz hrál kdysi divadlo v Malostranské besedě. Sen o konzervatoři si musela nechat zdát, doma ji čekala péče o mladší sourozence. Ve čtrnácti letech nastoupila hned po škole do práce na místo písařky do mlékárenského podniku Laktos, kde působila dva roky a ve stejné době v tzv. neplaceném volnu už natočila další dva filmy. S kariérou písařky byl konec. V šestnácti letech Jana definitivně opustila domov, začala si sama vydělávat a přicházely další role (Štěňata, Vlčí jáma), první cesty a úspěchy na festivalech v zahraničí. Jak píše v životopise: Od třinácti jsem se nezastavila, točila jsem několik filmů ročně. Nedívala se dopředu, žila tady a teď.
Moje máma Jana Brejchová
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Osudoví režiséři[/pullquote]V osmnácti letech potkává režiséra Jiřího Krejčíka, se kterým natočila celkem čtyři filmy (zásadní bylo Probuzení a Vyšší princip) a pod jeho vedením se naučila základy řemesla. Následovala práce pro Bavaria Film v Mnichově, kde dostala velkorysou nabídku v podobě finančně atraktivní smlouvy na sedm let, tu ale přerušila kvůli spolupráci s Evaldem Schormem a zůstala v Čechách. Evald Schorm jí dal pocit herecké jistoty a ukázal jí, nakolik je důležitá herecká svoboda. Spolu v zlatých šedesátých realizovali: Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna a Farářův konec. Evald Schorm z ní udělal skutečnou herečku, silnou, intelektuální bytost, jak poznamenala dobová kritika: Známe Brejchovou od jejích tvůrčích začátků, vždy to byla nadaná, příjemná mladá herečka, ale nyní se stalo něco jako se Sophií Lorenovou v Horalce, kde se z krásné dámy proměnila v herečku. V roce 1967 poprvé točila s Karlem Kachyňou drama Noc nevěsty a její soustředěný výraz, obličej, zejména nádherné oči opět uchvátily kritiku. Posledním osudovým režisérem byl Jiří Svoboda, který měl cit pro kvalitní předlohy a hereckou improvizaci, vrcholem jejich práce bylo psychologické drama podle předlohy a scénáře Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof.
Jana Brejchová se slovenským hercem Ivanem Mistríkem ve filmu Vyšší princip (1960)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Neuvěřitelné historky[/pullquote]V knize se dočteme o konci roku 1979, který Jana Brejchová v doprovodu herecké kolegyně Jiřiny Jiráskové strávila v New Yorku u svého bývalého manžela a kamaráda Miloše Formana. Ten byl již respektovaný oscarový režisér za Přelet nad kukaččím hnízdem a obě dámy ve snovém městě rozmazloval. Silvestrovskou party zažili u oscarového režiséra Woodyho Allena, který prý byl rozkošný, měl na sobě frak a na nohou tenisky a oslava probíhala za přítomnosti dalších hvězd jako Gene Hackman či Dustin Hoffman. Z knihy se také dozvíme půvabnou historku spojenou s Janem Werichem, který byl za svědka na svatbě Brejchové s Brodským, o Janině šarmu a přednostech prohlásil: Brejchová, vy máte tak dlouhé ruce, že i kdybyste stála nahoře na Václaváku, můžete si s klidem dát dole v Koruně chlebíček.
S Jiřím Schmitzerem v Krásce v nesnázích
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Kráska v nesnázích[/pullquote]Poslední výraznou filmovou rolí byla postava stárnoucí obětující se ženy v tragikomedii Kráska v nesnázích, opak zářící hvězdy, kterou diváci znali pod jménem Jana Brejchová. Režisér Jan Hřebejk o ní řekl: Před našima očima se proměnila z krásky a idolu do obyčejné, křehké ženy. Zahrála ji nenápadně, ale naprosto moderně, pravdivě a podle mého dojemně. Za svůj výkon získala svého prvního Českého lva 2006 za vedlejší roli. V roce 2009 následovala druhá prestižní soška za dlouholetý umělecký přínos české kinematografii.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Život očima dcery[/pullquote]Životní příběh Jany Brejchové zachytila její dcera Tereza Brodská, která do čtivého a zábavného, občas i smutného povídání matky s dcerou reflektovala svůj život, kdy ji matka z důvodu kariéry, nepřetržitého natáčení doma i v cizině, hned po narození svěřila do péče starší sestry Blanky. U ní zůstala až do svých sedmi let. Jana Brejchová platila své dceři za jídlo, oblečení i za dovolené v Bulharsku, kam příbuzní brali Terezku sebou. Svou tetu Blanku Tereza až do konce života oslovovala Máma Blanka.
připravila: Alice Aronová
foto/video: WWA, archiv, Česká televize, NFA © 2022
Literární zpracování Jana Podskalská
Kniha obsahuje bohatou fotografickou přílohu, filmové plakáty, dobové články, úryvky z deníků a korespondence. V závěru publikace najdeme i výčet filmových a divadelních rolí: filmy od roku 1953 až do roku 2007.
Vydalo WWA photo 2022, 407 stran.
Moje máma Jana Brejchová
