Martin Hofmann: Já jsem určitě míň milej, než moje postava ve filmu Střídavka

Do kin vstoupila komedie Petr Nikolaeva Střídavka o zmatcích v rodině a v partnerských vztazích, ve které se mohou diváci těšit na první hereckou ligu. Martin Hofmann, Jitka Čvančarová, Anna Polívková, Jiří Vyorálek a Kristina Svarinská v hlavních rolích představují ve filmu bývalé nebo současné partnery. Musí se společně postarat o všechny děti, které spolu coby minulé nebo nové páry mají, a také o ztřeštěnou babičku jedné z postav v podání Evy Holubové. Dalším z úkolů pro všechny je pak najít nového chlapa postavě Anny Polívkové, která během partnerského střídání zůstala na ocet. Na otázky k filmu odpovídá Martin Hofmann. 

Střídavka – Martin Hofmann a Kristina Svarinská

Proč jste přijal roli v tomto filmu?

Scénář byl umně napsaný. Bylo to svižné, chytré, ironické, ten humor nebyl zlý. Roli jsem přijal, protože jsem si myslel, že se budeme umět na place dohodnout, důvěřoval jsem bohatým zkušenostem Petra jako režiséra, který mi nad to imponoval svojí slušností a inteligencí. A těšil jsem se na kolegy – ti v mém rozhodování také hráli dost podstatnou roli.

Na place se sešli herci, co se mají skutečně v oblibě. Myslím, že to bude na plátně vidět. A k tomu režisér jako Petr Nikolaev. A Petr Nikolaev jako skvělý člověk. Je to jeho film. My jsme ingredience v hrnci, on je šéfkuchař.

O čem Střídavka vlastně je?

Film Střídavka by měl být zábavný, břitký, chytrý v dialozích, občas dojemný. Na lehkých nohách. Vůbec by pak neměl být blbý. Doufám, že takový bude. Věřím, že ze střižny vyleze komedie, za kterou se nikdo nebudeme muset ani omlouvat, ani stydět.

Jak se vám natáčelo s Petrem Nikolaevem?

Během natáčení jsem si Petra Nikolaeva oblíbil. Je jasné, že je velice zkušený a schopný. Ale dojem na mne prostě udělalo jeho chování k lidem. Bylo mi s ním dobře a řekl mi jednu docela skvělou větu o tom, kdo komu kryje prdel. Myslím, že je to režisér, který má docela srovnaného sebe i tu práci. Rád budu vzpomínat na každého jednoho ze štábu, tahle skvadra byla moc fajna (krátké “a” je zde záměrně).

Řekněte nám něco o vaší postavě.

Postava trenéra ženského sedmičkového ragby, který má čím dál tím víc dětí, ale především ho tankuje ragby. On má zřejmě nějak pocit, že se to v té rodině tak jako udělá samo. Nemyslí to zle, má dobré srdce, ale dost ho vystihuje věta, když matce svého dítěte, kterou si asi zapomněl vzít, řekne, že jí to dítě teda pohlídá. Je prostě milej.

Takže shodu nemáme prakticky žádnou. Já jsem určitě milej o něco míň. Zas na druhou stranu asi vím, co mám dělat, když nedokážu dítěti srazit teplotu.

Ta moje postava je milující a má dobré srdce. S tím nemusíte vystačit, jistě. Ale v podstatě se jedná o postavu kladnou, ne zápornou. Že je trochu víc zaměřen na svou vášeň, na ragby, to ano. Až uvidíte ragby, bude vám to jasné:-)! Mně to přijde v tom komediálním žánru docela milé. Ta jeho urputnost je úsměvná. S jakou zarputilostí to prožívá. Alespoň není vlažný. Určitě také není otcem, ani partnerem, který nevnímá svoje blízké a je fundamentálně sobecký. Ne. On má v sobě kluka – to se někomu může velmi líbit.

A věci, které mu nedochází, nakonec nahlédne. Je schopen sebereflexe a posunu. A umí se omluvit.

Je možné, aby partneři po rozchodu či rozvodu zůstali přátelé?

Je to často věc nadhledu a dobré vůle. Času. Schopnosti odpustit tomu druhému a také sobě. Mít špatné vztahy s lidmi, se kterými jste prožili kus života, říkali si “miluju tě,” s lidmi, se kterými jste třeba fotili první kroky vašich dětí, báli se o ně, když byly nemocné, společně se radovali z jejich prvních úspěchů…, to je jednoduše smutné. Únavné, vyčerpávající. Často pro všechny zúčastněné. A někdy to dost dobře nejde. Prostě to jeden z partnerů hrozně posere. Nebo v lepším případě oba. Pak můžou být ty rány tak hluboké, že dobré vztahy nejsou a nebudou. Potom je i příměří dobrá cesta.

Moc bych přál všem dětem, aby se jejich rodiče po rozchodu či rozvodu nechovali jako naprostá hovada a našli v sobě to lepší.

Jak to vy osobně máte s plánováním?

Myslím, že rozplánovat život a vztahy obecně nelze a že může podobné snažení působit dost směšně. Nicméně organizace těch praktických věcí je docela nutná, protože eliminuje zmatek, po kterém následuje zoufalá a často špatná improvizace. Organizace může být velmi úlevná, funkční a časově úsporná. Tedy jestli nevíte, co od rána do večera dělat pro větší slávu boží, zasloužíte samozřejmě bičem a nutno vám zakusit moje centrální plánování!

Dělám si legraci. Možná.

A co to zmiňované ragby?

Ragby se mi líbí ohromně! Pamatuju si, když jsme chodili na Letnou do restauránu koukat na Mistrovství světa. Je to úžasný sport. Vtipy, které srovnávají ragby a fotbal, jistě znáte. Fotbal z toho nevychází nejlíp!

Recenze filmu v pátek 5. srpna.

-red-
zdroj: Lukáš Vedral
foto/video: Bontonfilm, Totalfilm Media © 2022