Piargy: Tíživá dobovka o hříšné vesnici smetené z povrchu země (recenze)

Je masopust, pozdní třicátá léta. Na výlohách se objevují první svastiky a po ulicích pochodují první zástupy hajlujících pomatenců. Měsíc v úplňku svítí jako lampa a sníh se sype na impozantní slovenské hory… než ticho noci prořízne hřmot a vesničku Piargy dole v údolí i s desítkami příběhů jejich obyvatel znenadání zhasnou v závěji.

[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Prašivá ovce nakazí stádo[/pullquote]Na rozdíl od sousedního Slovenska u nás dílo slovenského spisovatele Františka Švantnera ani příběh zavalené dědiny nejsou součástí většinového povědomí. Nová filmová adaptace spisovatelovy povídky História Piargu, která v těchto dnech vstupuje i do našich kin, se jako černobílé artové drama nejspíš k masám našich diváků také nedostane; za pozornost ovšem tahle novodobá Sodoma a Gomora rozhodně stojí.

Zlo se do Piargy nevkrade zvenčí, ale zevnitř. Juliša (Judit Bárdos) je sice chudá, ale krásná a veselá holka. Když se provdá za dobrosrdečného naivu Martina (Daniel Fischer), stane se snachou bohatého statkáře, který ji přijde ve svém domě. Radost z nové rodiny ale rychle vezme za své.

Zatímco tchýně žárlí na její mládí a krásu, tchán (Attila Mokos) se zanedlouho projeví jako násilnický svůdník. Jak minuty filmu ubíhají, nevinnost rozpustilé Julišky se na úkor cynické pragmatičnosti vytrácí. Bizarní milostný trojúhelník mezi ní, jejím mužem a jeho otcem samozřejmě rychle přestane být tajemstvím, a sousedství plné dalších hříšníků rychle začne vymýšlet způsoby, jak se na nepohodlné informaci obohatit. Je bílé peklo, které je pohltí i s jejich domy a zvířaty, naplněním proroctví o příchodu Antikrista a božím trestem?

[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Životy stižené hříchem[/pullquote]Syrovou, dobovou atmosféru a ústřední střet protikladných hodnot a konceptů dokresluje výrazně kontrastní vizuál, který je celkově silnou zbraní filmu. Kamera často postává v rohu a s odstupem pozoruje dění v místnosti, jindy si ale kreativně hledá průhledy v prkenné zdi či oknech, aby spolu s postavami voyeuristicky slídila.

Na přeskáčku vyprávěné drama ale stojí a padá na postavách, jejich morální nejednoznačnosti a plastičnosti. Nejvýraznější přítomností filmu je bezesporu Mokosův hospodář, jehož jmění a postavení mu ve vesnické komunitě propůjčuje jedinečnou pozici – jako třeba možnost vykoupit se ze svých hříchů penězi. Kostel ostatně potřebuje novou střechu. Tahounkami příběhu jsou ale spíš ženské postavy, z nichž každá se vyrovnává se svým postavením v patriarchální společnosti rozličně.

Aktuální černobílé drama ke svým tématům přistupuje podstatně minimalističtěji než pár měsíců starý folk-horor, Piargy ale jako příběh živelné dívky konfrontované silně tradicionalistickou, pobožnou společností slovenské dědiny připomene nedávnou Světlonoc. Oba filmy navíc sdílí obrazy folkloru a magického realismu – podobně, jako černobílou paletu Piargy občas rozbije kapka červené, se obrazy z Julišiny neveselé každodennosti občas rozbijí nepříjemnou snovou sekvencí.

Výsledkem je tíživé, syrové drama o vině, víře, předsudcích, pokrytectví, zakázané vášni a otcovství, plné výjevů, které by v moderní společnosti neměly mít místo. Bylo by ale naivní myslet si, že jsme se za těch sto let zásadně posunuli.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2023

Piargy
Drama / Historický
Premiéra: 5. ledna 2023, CinemArt
USA, 2022, 192 min
Režie: Ivo Trajkov
Předloha: František Švantner (kniha)
Scénář: Jana Skořepová
Kamera: Peter Bencsík
Hudba: Kiril Dzajkovski
Hrají: Judit Bárdos, Lucia Siposová, Attila Mokos, Daniel Fischer, Lucia Klein Svoboda, Ivan Martinka, Jana Oľhová, Jana Kvantiková, Peter Nádašdi
Produkce: Erik Panák, Silvia Panáková
Střih: Michal Reich
Zvuk: Ivo Heger, Juraj Baláž