Recenze: Strážci naposledy zachraňují galaxii i celé MCU v emotivní a srdečné rozlučce

Když v roce 2014 Marvel poprvé posílal do kin potrhlý tým skládající se z mluvícího mývala, chodícího stromu a trojice vesmírných zlodějíčků, ani ten největší optimista by si nevsadil, že z tak nesourodé směsice se může vyklubat jedna z nejlepších komiksových trilogií všech dob. Když ale celý projekt svěříte do rukou jednoho vizionáře namísto zástupu producentů, mohou se dít zázraky. Režisér a scenárista James Gunn se Strážci Galaxie: Volume 3 opět potvrzuje, že v rámci superhrdinského žánru nemá srdečnost jeho práce obdoby.

Po boku svých pozemských kolegů z Avengers zachránili Strážci Galaxie před několika lety polovinu vesmíru před vyhlazením. Nyní se tedy zaslouženě usadili na kosmické základně Kdovíkde a snaží se žít v rámci možností normálním životem. Ten se jim ovšem začne rozpadat pod rukama, jakmile se začne ulicemi Kdovíkde prohánět neznámý supersilný vetřelec a shánět se po Rocketovi. O své minulosti byl mýval vždycky tajnůstkářský, ta ale teď chtě nechtě vyplouvá na povrch. Rocketovi se totiž vydal po krku jeho stvořitel, který nehodlá nechat své dílo potulovat se jen tak po galaxii.

Strážci se v rámci marvelovského světa etablovali jako série plná odlehčeného humoru, vtípků a kosmických bitek. Hlavním důvodem, proč se ale tato nesourodá banda tolik uchytila, bylo její emoční jádro a divákův rychle budovaný vztah k postavám. Na pozadí ujetého sci-fi dobrodružství rozjel James Gunn už v prvním filmu celou řadu skutečně emotivních příběhů a ve Volume 3 je všechny ve velkém stylu finišuje. Závěr trilogie je o poznání vážnější i temnější než předchozí snímky; nebojí se prozkoumávat citlivé stránky svých postav a vtípky relativně šetří. Průpovídky o tom, kdo je v rámci týmu větší idiot, pro některé diváky při všem tom dramatu dokonce mohou působit i lehce navíc.

Hlášky ani klasický retro hudební podkres nebo mezihvězdné bitky s vesmírnými loděmi, které jsou se Strážci nerozlučně spjaté, samozřejmě nechybí. Středobodem celého filmu je ale Rocketova minulost za mřížemi klece vyšinutého vesmírného experimentátora. Scén zasazených do temných zákoutí laboratoře je poměrně hodně a Gunn v nich popouští uzdu nejen své mistrné scenáristice, ale i hororovým kořenům.

Na sadistickém Evolucionáři v poutavém podání maniakálního Chukwudi Iwujiho režisér bez jakéhokoliv přikrášlení prezentuje ty nejtemnější stránky lidské krutosti a posedlosti. V rámci marvelovského katalogu nejspíš nenajdete antagonistu, kterého lze tak snadno a se zápalem nenávidět. Pokud nemáte srdce z kamene a nenesete dobře zvířecí utrpení, věřte, že vás bude trojka Strážců místy dost bolet.

Velké týmovky často čelí problému dát dostatek prostoru všem svým postavám, Gunn už ale dvakrát předvedl, že podobným pastem se umí bez problému vyhnout. Přestože kolem Rocketa se točí hlavní zápletka, uspokojivé zakončení své dosavadní cesty dostane prakticky každý ze Strážců. Potěší to o to víc, že Volume 3 skrývá zvlášť v emotivních scénách jedny z nejprocítěnějších hereckých výkonů celé série.

Star-Lord a jeho milostná aféra se staronovou Gamorou je stejně sympatická jako vždy, bezelstný Drax a jeho upřímnost vždy spolehlivě vyžene úsměv na tvář a spoustě pozornosti se tentokráte dostalo i dříve vedlejším hráčům Mantis a fantastické Nebule, jejíž příběhový oblouk se po trojce zařazuje k těm nejzajímavějším, které MCU nabídlo. Na plátně se bohužel příliš neohřeje oblíbený Groot a zejména nevyužit je nováček Adam Warlock. Oba to ale naštěstí kompenzují několika nápaditými momenty.

Navzdory ponuřejší, v rámci série možná i dosud nejdrsnější atmosféře totiž třetí Strážci Galaxie nikdy nezapomínají být i bombastickým popcornovým bijákem. Kvalita efektů u Marvelu v posledních letech těžce upadává, na Strážcích to ale naštěstí není ani trochu znát. Rozhodně tomu napomáhá i fakt, že počítačoví animátoři dostali klíčové scény v předstihu. Měli navíc možnost pracovat na daleko kreativnějších a dynamičtěji natočených sekvencích, než bývá u komiksových velkofilmů zvykem.

Vesmírné kulisy jsou velkolepé, práce s barvami ukázková, a epická jednozáběrovka z finále, při které tým řeže padouchy několik dlouhých minut, se rozhodně zařadí mezi nejlepší akční momenty MCU. Gunnův režijní cit se zkrátka nikdy nenechá zazdít za hradbou CGI, a je tomu jen dobře.

Že se mu do scénáře sem tam vloudí nějaká ta příběhová zkratka a že všechno to fatalistické loučení a patos nakonec vyšumí trochu do ztracena, se tak odpouští o to snadněji. Gunn všechny své postavy očividně miluje a má v hlavě jasno, jak s nimi naložit. Mezi spletitou mozaikou příběhů to ale místy může malinko skřípat. I se štědrou stopáží se toho film snaží stihnout opravdu hodně a přechody mezi jednotlivými částmi zápletky tedy místy vyznívají uspěchaně.

Film se ale hýbe světelnou rychlostí, než se tedy dovedete nad podobnými nedostatky pozastavit, Gunn už na vás sype další akční řežbu nebo intimní moment. Na hodinky se díky tomu – a v rámci Marvelu je tomu tak poprvé od posledního Spider-Mana – nepodíváte ani jednou.

Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Disney, Marvel © 2023