Leckteré klasiky se divácky stravují snadněji, přesto se původní Vymítač ďábla z roku 1973 se pravidelně objevuje na mnoha žebříčcích nejoblíbenějších filmů všech dob. Rozhodně mu ale nelze upřít ani to, že patří mezi ty nejvlivnější. Zatímco dnes se kněží ohání krucifixy prakticky v každém druhém hororu, dávná praktika exorcismu byla v době premiéry Vymítače ďábla prakticky neznámá. Díky realistickému a nepřikrášlenému pojetí celého příběhu se z filmu stal absolutní fenomén, u pokladen se stály fronty, lidé děsem utíkali z kin a podle mnohých se zrodil „nejstrašidelnější film všech dob“. Kdo by se odhodlal na něco takového navázat?
Odpovědí je podle všeho režisér a scenárista David Gordon Green. Ve spolupráci se studiem Blumhouse se mu povedlo před pár lety úspěšně oživit sérii Halloween. Teď se o něco podobného pokouší i s Vymítačem ďábla a první film s podtitulem Znamení víry hodlá použít jako odrazový můstek pro novou trilogii. Není to ale snadný úkol. „U Vymítače ďábla je ošemetné, že 90 % diváků, kteří se zajdou podívat na Znamení víry, původní film nejspíš nikdy neviděli,“ vysvětluje producent Jason Blum. „Rozhodně o něm ale slyšeli od rodičů jako o nejstrašidelnějším filmu v historii.“
Původní film jednoduše vznikl ve správný čas a za nesmírně specifických okolností. Režisér William Friendkin na diváky vytasil nábožensky laděnou brutalitu a dechberoucí psychologický teror. Nikdo nic podobného dosud na plátnech kin nespatřil a podobnou situaci replikovat v dnešní době prostě není možné. Od sedmdesátých let navíc neustále klesají řady věřících a součástí mainstreamu se stávají i ostatní náboženství. „Všechno tohle musíte prostě přijmout,“ okomentoval situaci režisér Green. „Ve Znamení víry máme postavy s různým náboženským vyznáním, ale i takové, které na nic nevěří. Velká část světa si myslí, že exorcismus není spojený s jednou jedinou vírou, nebo že se spirituálním světem dokonce nemá nic společného. Všechny tyto perspektivy chceme znázornit.“
Tvůrci tedy slibují pohled na boj s démony ze všech možných úhlů pohledu. To ale neznamená, že na základy prvního filmu se opomnělo. První film proslul svou syrovostí, tvůrci tedy projevili maximální snahu se k němu v tomto ohledu přiblížit. Během natáčení byl kladen maximální důraz na použití praktických efektů, make-upu a kaskadérů. Na rozdíl od natáčení prvního filmu, kde režisér Friendkin na bezpečnost příliš nedbal a kvůli dobrému záběru byl ochoten herce fackovat nebo za hlavou střílet z pistole, zde bylo o všechno postaráno. Green si pro film navíc přímo vyžádal jako hlavní choreografku Ashley Rae Trister, aby v ní měli mladé představitelky hlavních rolí oporu.
Linda Blair a Ellen Burstyn v původním filmu (foto: Warner Bros. Pictures)
Zlovolné síly se totiž opět rozhodly zaměřit na dětskou nevinnost, posedlé dívky jsou ale na rozdíl od prvního filmu rovnou dvě. V jedné z hlavních rolí se proto vrací Ellen Burstyn, matka démonem sužované Regan z prvního filmu, jejíž zkušenosti s posednutí přijdou novým postavám vhod. Jako poradkyně a psychická podpora mladým herečkám se dokonce na place ukázala i představitelka Regan, Linda Blair, jíž bylo při natáčení původního Vymítače ďábla čtrnáct. „Bylo skvělé, že s námi Linda byla,“ říká Green. „Všechny strasti, kterým čelila během natáčení i po něm, na ni měly velký dopad. Pomohla nám tedy jako poradkyně.“
David Gordon Green s jednou z hereček na place (foto: CinemArt)
Určité supervize bylo na place určitě potřeba, jen málokterý film jako právě Vymítač ďábla měl totiž natolik stresující produkci. Profesionalita byla tehdy na jiné úrovni a Friedkin si mohl na place dovolit prakticky co chtěl. V dnešní době by nejspíš studia mnohé scény z původního filmu ani nepovolila. „Zatímco Friedkin vytvářel jeden z nejvíce provokativních mistrovských děl všech dob, svět se prostě nedíval. Já rád pracuji v prostředí, kde jsou herci v bezpečí,“ okomentoval situaci Green. Že by jeho pokračování bylo kvůli tomu nějak ochuzeno, to si ale nemyslí. Klíč ke skutečnému děsu totiž podle jeho názoru neleží v šokování, ale v dramatu. „Dnes by každý chtěl všechno okamžitě – nával adrenalinu, lekání,“ řekl. „Takový film jsem natočit nechtěl. Cílil jsem na zážitek, který se vám dostane pod kůži.“
Jak se mu to povedlo, zjistíme právě teď v kinech.
Petr Schön, Totalfilm.cz
zdroj: Total Film
foto/video: archiv, Warner Bros. Pictures, Universal, CinemArt © 2023
