Den díkůvzdání podává k slavnostní večeři krev a vnitřnosti shopaholiků (recenze)

Zdá se, že každý větší svátek má svůj hororový film. Na Halloween ve stejnojmenném filmu vraždí Michael Myers a během vánočních svátků si vezme do parády vysokoškolskou dívčí kolej vraždící stalker z Černých Vánoc. Už chyběl jen Den díkůvzdání.

Na rozdíl od Halloweenu, který se i v českých končinách stal populární, u nás tento svátek logicky neslavíme, zato se nám ale nevyhnul Black Friday, svátek všech shopaholiků. Tradičně den po Díkůvzdání obchody ovládnou slevami posedlí zákazníci a jinak tomu není ani v novém hororu režiséra Eli Rotha. Ten začíná právě v den slevového šílenství v městečku Plymouth, kde se tradice slavného amerického svátku zrodila. V místním obchodním centru vypukne opravdový masakr, kdy v boji o zlevněné produkty přijdou lidé i o své životy… a o rok později přichází vrah v převleku poutníka, aby se za tento tragický den mstil. Během slavnostní večeře se nebude podávat pečený krocan a mačkané brambory, ale krev a vnitřnosti kohokoliv, kdo má s tragédií cokoliv společného.

Den díkůvzdání divákům nadělí pořádnou dávku násilí už v prvních minutách filmu. Když do místního nákupního centra vrazí dav netrpělivých zákazníků, chovajících se spíše jako stádo zvířat, vypukne naprosté šílenství hodné eRkového ratingu. Grafické násilí ale není zdaleka tak děsivé jako zfanatizované chování slevových maniaků. Českému divákovi budou tyto scény připadat nejspíš groteskní a přemrštěné, faktem ale je, že připomínají skutečné záběry pořízené v USA během Black Friday, kdy i k mnohým úmrtím během let došlo.

Už na začátku tak Eli Roth předvede své největší eso v rukávu, a to výsměch konzumeristické společnosti. Právě v něm tkvěl z velké části potenciál celého filmu, protože jde o téma, které není v hororovém žánru příliš prozkoumáno a nabízí nevšední způsob, jak společnost šokovat a vyděsit tím, že jí nastaví zrcadlo. Bohužel se Den díkůvzdání odebere jiným směrem hned poté, co maskovaný vrah zavěsí na vchod zmiňovaného nákupního centra tělo své první oběti.

Naděje ale umírá poslední. Tady umře přesně ve chvíli, kdy v poslední třetině filmu vrah odhalí svůj motiv; v tu chvíli je veškerý potenciál k originalitě zatlučen do rakve a zaživa pohřben. K tomuto momentu naštěstí vede celá řada brutálních vražd, které už originalitu nepostrádají. Eli Roth se s kameramanem Milanem Chladimou vrací ke svým kořenům z filmu Hostel, který otřásl světem slasherových hororů. Kam se na tuhle dvojku hrabe Jeníček s Mařenkou, když je jedna z obětí během příprav na slavnostní večeři namarinována, okořeněna a upečena dozlatova.

Scénář je nejsilnější ve způsobu, jakým jednotlivosti, které se nejprve mohou zdát nepodstatné, při vyvrcholení děje spojí ve smysluplný a uspokojivý celek… a ztrácí naopak v momentech, kdy by se vrah nejspíš musel rozdvojit, aby stihl to, co stihl.

To samé platí o některých postavách, které hlavně v poslední třetině zdánlivě získají schopnost teleportace a také je chrání značný plot armour. Chyba by byla i čekat tu kohokoli nad rámec žánrových archetypů, jako je hloupá kráska, fotbalista a šprt. Naštěstí nejsou tyto stereotypy vyhnány do takových extrémů, aby působily groteskně a nerealisticky, jak to občas bývá zvykem. Nedostává se jim ale ani příliš prostoru být něčím jiným než oběťmi, tudíž pro ně divák nejspíš slzu neuroní.

Nová tvář v branži Nell Verlaque chvíle teroru prodává dostatečně autenticky, stejně jako její mladí herečtí kolegové Addison Rae, Gabriel Davenport, Tomaso Sanelli nebo Jenna Warren. Chyba nastala spíše na straně scénáristů, jelikož vztahy mezi nimi nedostanou žádnou hloubku ani menší backstory, takže když se někteří z nich navzájem vidí umírat, nezanechá to na divákovi hlubší šrám. Ne ovšem vinou jejich hereckých výkonů.

Den díkůvzdání je vymazlenou žánrovkou, která své postavy trápí dostatečně kreativně a dokáže vylekat tak, že divákovi ztuhne krev v žilách. Na druhou stranu by se ale výsledek mohl snadno ztratit mezi ostatními slashery, které nabízí jen bezduchou přehlídku násilí bez hlubšího smyslu, ačkoliv pro něj příležitost v tomto případě byla. Ve finále tkví největší výhoda filmu právě v tom, kdy se odehrává. Pro mnohé hororové fanoušky se totiž může stát sezónní tradicí, která je do svátečné nálady dostane poněkud nevšedním způsobem.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci

Den díkůvzdání (2023)

Den díkůvzdání vás pocitově přenese do kultovních klasik jako Texaský masakr motorovou pilou nebo Halloween. Své postavy nešetří, nebojí se ukázat všelijaké ošklivosti a nechutnosti, a dokáže potrápit tak kreativně, že na to divák dlouho nezapomene. Pro bezduchou přehlídku násilí není mezi dalšími slashery Den díkůvzdání zas tak výjimečný, pomáhá mu ale doba, během které se odehrává. Díky té by se pro hororové fanoušky mohl stát sezónní tradicí, která jim navodí sváteční náladu poněkud nevšedně, a doposud nemá konkurenci.

Tereza Mažáriová, spolupracovnice redakce
foto/video: Forum Film © 2023 

Den díkůvzdání
Thanksgiving
Den ďakyvzdania
Horor / Mysteriózní / Thriller
USA, 2023, 107 min
Premiéra: 23.11.2023 Forum Film CZ
Režie: Eli Roth
Scénář: Jeff Rendell
Kamera: Milan Chadima
Hudba: Brandon Roberts
Hrají: Nell Verlaque, Patrick Dempsey, Addison Rae, Jalen Thomas Brooks, Milo Manheim, Rick Hoffman, Gina Gershon, Tomaso Sanelli, Gabriel Davenport, Jenna Warren
Produkce: Roger Birnbaum, Eli Roth, Jeff Rendell
Střih: Michele Conroy, Michel Aller
Zvuk: Mathew Waters
Scénografie: Peter Mihaichuk, Kari Measham
Kostýmy: Leslie Kavanagh