Milostné trojúhelníky, čtverce a další tvary jsou v podstatě reliktem minulosti. Dneska máme polyamorii, a v situaci, kdy se ve vztahu necítíte po nějaké stránce zcela saturováni, postačí jej otevřít novým lidem, abyste byli šťastni až do smrti. A nebo taky ne, jak vypráví odlehčené finské drama Čtyři malí dospělí, které se před pár týdny skvěle zapsalo mezi diváky festivalu Scandi a nyní vstupuje i do běžných kin.
Film spatřuje světlo světa v kontextu přijetí stejnopohlavních sňatků a LGBTQ+ finskou evangelickou církví. Je proto příhodné, že jedním z hrdinů je právě kněz Matias, kterého manželka Julie jednoho dne překvapí knihou o polyamorii. Tu progresivistická politička po prvotním rozčílení přináší jako smířlivý dárek, dárek pro něj a jeho dosud utajovanou milenku. Sama se záhy otevírá románku s bisexuálním fešákem, který si po večerech vydělává jako drag queen, a do nově vzniknuvší polykuly se postupně nabalují i další duše.
Po řemeslné stránce se jen stěží najde něco, co by šlo finské produkci vytknout. Kromě tématu v hlavě utkví ale především atmosférický soundtrack a herecké výkony, z nichž nejvýraznější i nejvyváženější je nepochybně Alma Pöysti. Vývoj její Julie je srdcem i duší filmu.
S režisérkou Selmou Vilhunen a její tvorbou se tuzemští diváci s nejvyšší pravděpodobností dosud spíš nesetkali. Filmařka k tématu přistupuje sice provokativně, zároveň ale nebulvárně a civilně; ve scénáři, jehož je autorkou, k polyamorii nicméně přistupuje se zcela očividným stanoviskem: miluj a nech milovat. Čtyři malí dospělí ji prezentují jako další vývojový stupeň romantických vztahů, jako vyproštění ze sobeckých pout monogamie. Zajímavá v tomto směru je volba portrétovat věkově vyzrálé hlavní hrdiny, díky čemuž uvolněnou vztahovou morálku nelze prostě odmávnout jako společensky irelevantní nevybouřenost a nezralost tápajících mileniálů či zetek.
Oproti předloňským Hranicím lásky, které alternativní vztahové modely s jistou dávkou skepse vyobrazovaly jako experimenty, ze kterých jen s velkým štěstím nevyjdete se zlomeným srdcem, Čtyři malí dospělí problematiku vyobrazují o něco plastičtěji. Neznamená to, že by otevřené vztahy ve filmu byly vždy ideální a zalité sluncem. Selma Vilhunen naopak tne do živého ve způsobu, jakým umí zachytit a vyobrazit raněnou, zmatenou lidskou bytost. Přesvědčivě tak, minimálně tedy až do samého závěru, ukazuje obě strany mince.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Čtyři malí dospělí (2023)
Finové servírují jímavou dramedii o několika lidských duší, kteří se snaží prorazit osobní, společenské, vztahové, profesní i další mantinely, jen aby našly trochu prachobyčejného štěstí a uspokojení. Výsledek je milým a formálně kompetentním portrétem a poutavým zamyšlením o jedné z možných podob vztahů v moderní době.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © Film Europe 2024
Čtyři malí dospělí | Neljä pientä aikuista
Drama / Komedie / Romantický
Finsko, 2023, 122 min
Režie: Selma Vilhunen
Scénář: Selma Vilhunen
Kamera: Juice Huhtala
Hrají: Alma Pöysti, Eero Milonoff, Oona Airola, Pietu Wikström, Vilhelm Blomgren, Altamimi Wahab
Produkce: Venla Hellstedt, Elli Toivoniemi
Střih: Antti Reikko
Scénografie: Sattva-Hanna Toiviainen
Masky: Kaisu Hölttä
Kostýmy: Karoliina Koiso-Kanttila
