Ze všech výtek, s nimiž se Andy Serkis po uvedení své Farmy zvířat setkává, je ta nejméně férová, že se jedná o komerční tah vypočítavého parazita, který chce vydělat na známé předloze. Je přitom zcela jasné, že se jednalo o srdcový projekt, od nějž ho odrazoval každý svéprávný producent. Andy si nedal říct, protože správě věřil, že Orwell má co říct i dnes. Pustil se ale do maratonu plného podmínek a kompromisů, na jehož konci je dílo, s nímž bude mít hodně lidí problémy. A to přestože mnohé z nich si tak úplně nezaslouží.
Farma mimoňů?
Andy Serkis si ukousl nesmírně odvážné sousto – rozhodl se adaptovat Farmu zvířat jako rodinný animák za desítky milionů dolarů, který závdavkem slibuje investorům tržby ve stovkách milionů. Veřejnost nebyla tomuhle nápadu příliš otevřená od prvního okamžiku a s každým dalším kusem marketingu se propadala do o kus větší skepse. Nepomohlo, když ztratil důvěru Netflix a projekt opustil. Serkise se chopilo studio Angel, jež proslulo distribucí konzervativních křesťanských fláků. Nyní, když už má snímek několik týdnů světové distribuce za sebou a vstupuje do českých kin, víme, že půjde o jeden z nejhůře hodnocených a komerčně nejméně úspěšných počinů roku.
Nechystáme šokující odhalení, že jeden z největších průšvihů mainstreamové animace všech dob je ve skutečnosti veledílo, které bude za dvacet let přehodnoceno a všichni se půjdou někdejšímu Glumovi omluvit za křivdu. Farma zvířat má problémy, a nemá jich málo. Některé výtky vůči ní jsou ale nefér, některé jsou přehnané, některé jsou mylné a co je možná nejdůležitější – většina problémů jde poněkud stranou „filmu pro nejmenší“, kterým tato adaptace v jádru je.
Výsledek je posměšně přirovnáván k práci studia Illumination, jež má na svědomí Já, padouch, Mimoně a Maria. Proč ale tyto filmy vydělávají stamiliony, zatímco Farma je fiasko? Souhlasíme s tím, že Serkis nabídl film, který odpovídá těmto standardům. Z toho ale také vyplývá, že funguje celkem obstojně jako chrastítko, k němuž můžete posadit dítě a mít od něj klid. Pokud máte pocit, že adaptace George Orwella by z principu měla být „něco víc“, možná máte trochu pravdu, na druhou stranu železné pravidlo kritiky je: suď dílo, které máš před sebou, a ne dílo, které tu hypoteticky mohlo být.
George by (ne)chtěl hodně věcí
Zůstaňme chvíli u toho, čím vším Farma zvířat je, může být a má být, protože jde o fascinující ilustraci dějin 20. století. Největší vliv na život této krátké novely má jistě její animovaná adaptace z roku 1954, štědře spolufinancovaná a důsledně distribuovaná pod dohledem CIA. Zpravodajská služba se Orwellovu novelu i samotného autora rozhodla využít jako maskoty protikomunistického boje, jemuž byla americká společnost 50. let plně odevzdaná. Jednalo se o skoro vtipný posun, vždyť ještě před deseti lety měl Orwell problém své dílo publikovat, protože Stalin byl oficiálně jedním ze Spojenců a urážet ho bylo považované za nerozumné.
Farma zvířat tedy přepla z nuly na sto – z díla takřka zakazovaného v dílo, které muselo povinně znát každé anglicky mluvící dítě. I když ne nutně v kontextu, jaký Orwell zamýšlel. Jak nedávno připomněl haitský dokumentarista Raoul Peck ve svém dokumentu Orwell: 2+2=5, jenž se dokonce dočkal distribuce v českých kinech, Eric Arthur Blair, alias George Orwell, byl celoživotním demokratickým socialistou. Jakkoliv byl kritikem kolektivismu a stalinismu, jež si vzal ve své zvířecí alegorii na paškál, jednalo se stále o kritiku z levicové pozice. Kdyby se dožil premiéry CIA posvěcené adaptace, byl by už tou dobou dost možná sám terčem represí, které Spojenými státy hýbaly. Ikonou antikomunismu se mohl stát proto, že zemřel již v roce 1950 v 42 letech a nemohl se k tomu, jak je s jeho odkazem zacházeno, vyjadřovat.
Z toho, že se woke Orwell stal milovaným autorem konzervativců, však nejde vinit jen americké špiony, George si za to může trochu sám. Vždy čelil kritice, že jeho silnou stránkou je celek, ale jeho slabinou je detail. Jakožto socialista se navíc pohyboval předně mezi jinými socialisty, z čehož nevyhnutelně vyplývá, že jakkoliv na ideové rovině byli jeho odpůrci konzervativci, na té osobní si prožil víc frustrujících hádek a zklamání s levičáky. A tahle frustrace se pak napříč jeho prací projevuje.
Tím spíš, jak důsledně byla z veřejného povědomí vymazaná Orwellova levicová identita, je snadné promíchat jednotlivé roviny jeho uvažování. Může projevovat zklamání z konkrétní akce a z konkrétního selhání, přičemž čtenář se domnívá, že se jedná o kritiku socialistických principů. Nejde přitom nutně o „omyl“, ale interpretaci, jíž se dílo nedokáže dostatečně ubránit. Orwell sice v předmluvě vyloženě slabikuje, že Farma zvířat nevystupuje proti socialismu, jenže když podle čtenáře jako taková kritika funguje, má právo ji tak interpretovat bez ohledu na spisovatelovy preference.
Je pak lákavé spekulovat, že kdyby Orwell věci lépe domýšlel do důsledku a měl přístup k novějším informacím, došel by k úplně jiným závěrům. Konzervativci budou předvídat jeho odklon od levice, vyhraněnější levičáci zase posun od demokratického socialismu blíž ke kontrakultuře a revoltě. Že tyto diskuze stále probíhají, dokazuje, jak důležité je pro jednotlivé tábory získat Orwellovu autoritu na svou stranu. Co do společenského kapitálu by se jistě jednalo o mocného spojence!
Farma zvířat v éře reálného kapitalismu
Po téhle improvizované hodině literární historie se můžeme vrátit k Serkisově animáku. Nejčastější výtkou, která k němu směřuje, je rozhodnutí aplikovat příběh na současnost a spíš než budovat velmi analogické podobenství stalinismu využít Farmu zvířat ke kritice kapitalismu. Zvířata se promptně zbavují svého farmáře a pouští se do budování vysněného ráje, tentokrát to ale není jen prase Napoleon, kdo celý plán unese a zneužije. Přichází ještě Glenn Close, majitelka zlého korporátu, která se rozhodně Napoleonovu provinční chamtivost využít pro vlastní účely. Mnoha lidem tato rovina vadí, za nás jde o jednu z nejvíce chvályhodnějších věcí, o něž se Serkis pokusil. A to nejen proto, že Orwell byl antikapitalista, ale protože to dává smysl.
Lidé, kteří si stěžují na to, že Serkisova Farma zvířat se vzdaluje historické paralele a hledá aplikaci na současnost, paradoxně bezděky ztělesňují omyl zvířat, která upadla pod Napoleonovu vládu. Místo aby rozpoznala podstatu jeho chování, se soustředí na povrchní revoluční hesla jako „dvě nohy špatné, čtyři nohy dobré.“ Ve chvíli, kdy jim dochází, že čtyřnohý tvor je schopný stejné tyranie jako dvojnohý, už je Napoleonova moc natolik ukotvená, že s ní nejde pohnout. To je poučení, které si je dobré z Orwellovy bajky odnést. Nikoliv „Stalin je zlý“, to nepotřebovalo osvětlovat mnoho lidí v roce 1945, tím méně dnes. Důležité je pochopit způsob, jakým charismatičtí tvůrci manipulují masami a využívají paradoxů systému k převzetí kontroly. Když jsou u moci bolševici, využije takový vůdce mechanismů bolševismu. Když kapitalisti, tak kapitalismu.
Toto uvažování jde samo o sobě vystavit kritice, až příliš se opírá o princip dějin, jimiž hýbají velcí muži. Ale nebudeme vás trápit další teoretickou odbočkou – podstatné je, že tohle je přístup Andyho Serkise, kterým nijak nestaví Farmu zvířat na hlavu. Naopak k ní přistupuje s větším pochopením než drtivá většina čtenářstva, odevzdaná duálnímu uvažování studené války.
Vysvětlení je jednoduché
Další velká výtka je infantilní humor, jímž je film prostoupený skrz naskrz. Možná ne v intenzitě trailerů, které ho křečovitě zdůrazňují, aby publikum ujistili, že se skutečně jedná o rodinnou podívanou, ale rozhodně ve větší míře, než by se mnoha lidem líbilo. Opět ale musíme připomenout, že nejde o výrazně větší zaplevelení než v případě filmů, které v kinech běžně vydělávají stamiliony. Jakkoliv nám může tento prvek vadit, není sám o sobě důvodem neúspěchu.
Důvod, proč podle nás Farma zvířat nezacvakla dohromady, není ani infantilní humor (ač pro dospělého mírně otravný), ani vztah k předloze (který jde respektovat), ale něco mnohem základnějšího: Protagonista. Dění sledujeme z pohledu Štístka, mladého prasete, které jako jedno z mála umí číst a psát a Napoleon si ho tedy hýčká. Kdyby se Štístko dočkal jen o trochu pevnější charakteristiky, například se dopouštěl více chyb, aktivněji by propadal Napoleonovu šarmu, a jeho osobní konflikt se jen trochu lépe dotáhnul, vlastně mohl celý ten konstrukt držet pohromadě. Ano, po tom všem docházíme k tomu, že kdyby scénář vymyslel lepšího hlavního hrdinu, s nímž je zajímavější dění Orwellova románu prožít, vyřešil by většinu svých problémů. Vztekali bychom se nad detaily, ale uznali, že to docela šlape. A vlastně to není zase tak daleko.
Těžko ale říct, jestli by Serkis v takovém případě uspěl u veřejnosti – výtky jeho film provázely od prvního okamžiku a mnozí byli dopředu připravení projekt nenávidět. Výsledek ale není zdaleka taková katastrofa, a rozhodně ne z důvodů, které se uvádějí. Vždycky by byl problém, že Serkis rozdával rozhovory o tom, jak „nechce Farmu zvířat pojímat politicky“, což si přeložme jako posun vyznění ke korporátnímu centrismu a produktům kritizujícím produkty. Antikapitalismus vybízející ke konzumu. Na to jsme ale od Hollywoodu zvyklí a nijak to neodporuje vzniku zábavného animáku.
Případ Farmy zvířat připomíná notorického Zvoníka u Matky boží, v němž si vzal Disney temnou předlohu plnou smrti a neštěstí a na jejím základě vyprodukoval tehdy nejdražší animák všech dob, jehož cílem bylo konečně uzmout Oscara v hlavní kategorii. Protože ale šlo pořád o produkt Disneyho mašiny, byl film také plný oživlých prdících chrličů a s přepsaným šťastným koncem, vzniklo tedy dílo plné protikladů a prvků, které k sobě zcela zjevně nepasují.
Zvoník Oscara za nejlepší film nevyhrál (a žádný film po něm, jako cenu útěchy si Disney vymohl založení samostatné kategorie), ale zůstává technickým vrcholem klasické disneyovské animace, plný nádherných obrazů a melodií. Ale také je varováním před tím, když chce filmař uspokojit všechny a dosáhnout všeho. Farma zvířat čelí podobným výzvám, neměla však Disneyho prostředky na stejný spektákl. Vznikl film, který není absolutně příšerný, není ostuda a není problém vyrazit na něj s dětmi. Ne, není to jeden z nejhorších animáků všech dob, jak si teď leckde přečtete, a nemá k tomu ani blízko. Jen je až moc vidět, s čím vším se pere. A co hůř, vybral si historicky a ideologicky natolik zatíženou látku, že vstupuje do prostoru, který ho rovnou odmítá.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Cinemart 2026
Farma zvířat
Animal Farm
Velká Británie / USA / Kanada 2025 94 min
Česká premiéra: 14. 5. 2026, CinemArt
Režie: Andy Serkis
Předloha: George Orwell
Scénář: Nicholas Stoller
Hudba: Heitor Pereira
Hrají: Seth Rogen, Kieran Culkin, Woody Harrelson, Andy Serkis, Steve Buscemi, Glenn Close, Kathleen Turner, Jim Parsons, Gaten Matarazzo, Laverne Cox, Iman Vellani
Produkce: Jonathan Cavendish, Andy Serkis
Střih: Kevin Pavlovic
Zvuk: Thom O’Neil
Scénografie: Amos Sussigan
Casting: Margery Simkin
