Recenze: Mortal Kombat II je ultimátní mlátička, která chybuje hlavně tehdy, když otevírá pusu

Návrat videoherní ikony Mortal Kombat na plátna v roce 2021 prakticky dekapitoval covid. Můžeme tedy jen hádat, kolik by snímek vydělal, kdyby se dočkal plnohodnotné distribuce. Hodnocení kritiků se pohybovalo přesně půl napůl co do palců vztyčených nahoru a dolu s tím, že publikum, filtrované ochotou zapnout si snímek zcela dobrovolně, bylo řádově spokojenější. Což je pro producenty jistě nejvíce směrodatná informace. Režisér Simon McQuoid s pomocí scenáristy Jeremyho Slatera, známého jako tvůrce seriálu Umbrella Academy, tedy dostal druhou šanci. Jak ji využil?

Jak zvládnout digibordel

Jednoznačným plusem návratu Mortal Kombatu byla před pěti lety překvapivě povedená akce a cit tvůrců pro digibordel. Na jedničky a nuly se často díváme spatra, a to z dobrého důvodu. U poctivé kaskadérské práce víme, že akční scény nejsou skutečné, nicméně oceňujeme, že se za nimi skrývá autentický fyzická námaha. Výkony sice jiného typu, než za jaké se vydávají, přesto stále obdivuhodné, pokud ne dokonce obdivuhodnější než prodávaná iluze. Jakmile do celého procesu vstupují virtuální dvojníci, prožitek nevyhnutelně klesá.

Ne že by za dobře realizované CGI nevyžadovalo mnoho práce a námahy (VFX týmy jsou dlouhodobě nejzatíženější a nejvíce časově náročné profese filmového průmyslu), tento typ námahy se však nedá stejným způsobem přenést na divácký prožitek. Nikdo není ohromený představou, že někdo dvanáct hodin denně sedí u počítače a kliká na myš, jakkoliv to možná není fér.

Mortal Kombat přesto našel způsob, jak digitální akci uspokojit. Jednak v základní míře využívá fyzický výkon, od nějž se odpichuje, a především jeho přístup k choreografii užití dané technologie přeci jen legitimizuje. Jde o správný mix absurdity a přehnanosti, kdy už je nadsázka zjevná, ale výkon se ještě zcela nevzdaluje představě o schopnostech konzistentního, když nadpřirozeně nadaného těla. Je jasné, že požadované kejkle už by nezvládl žádný kaskadér a dává smysl, proč tvůrci u této látky tak silnou stylizaci volí. Při sledování nás stěží napadne „tohle mohli klidně nacvičit“, na to by přístup k akci musel být úplně jiný.

Jednička také v překvapivé míře zužitkovala erkový rating, tedy přístupnost do sedmnácti let jen s rodiči, což je u adaptace herní série notorické svou groteskní brutalitou jedině na místě. V tomto jediném ohledu se mimochodem zdá, že dvojka maličko (ale jen maličko!) ubírá na intenzitě. Ve všem ostatním jde o krok dál. Nebudeme tvrdit, že tím vším se digitální akce zcela vykoupila a našla řešení – stále platí, že práce kaskadéra bude na většinu publika působit lépe, i když bud méně bombastická. Jedná se ale o slušnou alternativu nabízející dost vlastních kvalit, aby se bylo na co dívat.

Za pochodu

Dvojka tedy pokračuje tímto načrtnutým směrem a nabízí akční scény, které si jde rozhodně užít. Přinejmenším duel s létajícím kloboukem a plápolajícím plameny je velká radost sledovat. McQuoid, pro nějž jde o druhý celovečerák (ano, jednička byla první) se zjevně učí za pochodu a jde věřit tomu, že trojka, která by měla vzniknout, pokud snímek fatálně nepropadne, bude zase o kousek lepší. Nemluvíme tu o nějaké revoluci nebo nevídanosti, rozhodně ale o dobrém zvládnutí situace a naplněním potenciálu.

Hlavní výtka, která k jedničce směřovala, se týkala tónu, atmosféry a zkrátka všeho, co není akce. Když se to zrovna nefackuje, bere se to smrtelně vážně a nakládá na nás dlouhé minuty plné dialogů o osudu všehomíra. Jako by se od roku 1992, kdy videoherní série spatřila světlo světa, našel jeden jediný člověk na celé planetě, který vzal do rukou ovladač proto, aby se dozvěděl něco o lore obklopujícího důvody, proč si tyhle postavičky chtějí navzájem urvat končetiny.

Pánbůh ví, že nestojíme o další imitaci žoviálního Deadpoola, který neustále shazuje vlastní film v míře, kdy mu začínáme věřit a tápeme, proč něčemu tak malichernému věnovat pozornost. Přesto je úmorné sledovat toporné postavy, jak hledí do dály a mluví o oddanosti a osudu. Herní Mortal Kombat si může podobné okamžiky pseudoserióznosti dovolit, když doplňují čas, který hráč stráví trháním oponentů na kusy. V jedničce toho ale bylo příliš a místo, aby to tvořilo kontrast k jinak uvolnění náladě většinového zážitku, to náladu samo určovalo.

Špetka Karla vás vyléčí

Dvojka má v tomto ohledu tajnou zbraň, jíž je Johnny Cage. Arogantní vyhasínající filmová hvězda, která rozdává nejen rány, ale i cheesy one-linery. Do ikonické role se podařilo obsadit Karla Urbana, alias chlápka, kterému zavoláte, když má Pedro Pascal moc práce. Pardon, to zní trochu příkře, Karla máme rádi a jeho maniakálně mumlající Butcher z The Boys je jednou ze silných stránek seriálu. Zde, dohladka oholený a mluvící bez šíleného přízvuku, zaujímá roli nového protagonisty a vyvažuje kecy o osudových zradách a kosmických zákonech.

Pořád platí, že by filmu prospělo, kdyby se v něm méně mluvilo a ještě se šláplo na plyn – nejde se zbavit pocitu, že by se jí vešlo víc. Nedávno jsme chválili druhého Maria za to, že zcela odhazuje okovy „příběhu“ a nabízí nepřetržitou sérii kinetické akce, která má jen malou potřebu se zastavovat a vysvětlovat, co se děje. To je upřímně řečeno i nejlepší možná cesta pro Mortal Kombat, během kterého vždy, když nikdo nikoho nemlátí do obličeje, mysl maličko prchá mimo kinosál a je těžké věnovat pozornost slovům, která padají. Protože proč.

Přesto je dvojka jednoznačný krok správným směrem, s čímž ostatně souhlasí i recenzenti. Podle metakritického serveru Rotten Tomatoes udělují nadprůměrné hodnocení ve třech čtvrtinách případů, přičemž jednička kritickou obec rozetnula takřka přesně ve dví. I pro nás je nyní snadnější říct, že Mortal Kombat je zážitek, na jaký se vyplatí vyrazit do kina. Vděčíme za to jistější ruce štábu, který se spolu postupně sžívá, a Karlu Urbanovi, jenž poněkud unylému vyprávění dodává svůj osobní šarm. Pokud se komerčně zadaří a trojka vznikne, jde věřit tomu, že bude zase o krok lepší a my se na ni budeme nepokrytě těšit.

foto/video: © Vertical Entertainment2026

Mortal Kombat II
USA 2026 116 min
Česká premiéra: 7. 5. 2026, Vertical Entertainment
Režie: Simon McQuoid
Scénář: Jeremy Slater
Kamera: Stephen F. Windon
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Karl Urban, Adeline Rudolph, Hirojuki Sanada, Damon Herriman, Martyn Ford, Mehcad Brooks, Joel McHale, Jessica McNamee, Lewis Tan, Tadanobu Asano, Joe Taslim
Produkce: Todd Garner, James Wan, Toby Emmerich, Simon McQuoid
Střih: Stuart Levy
Scénografie: Jóhei Taneda, Loretta Cosgrove, Mark Dawson
Masky: Nikki Gooley, Cora Montalban, Chrissy Zemura
Kostýmy: Cappi Ireland
Casting: Rich Delia