První Mario je s více než 1,3 miliardou dolarů přesně dvacátým nejvýdělečnějším filmem všech dob (bez započtení inflace). Jedná se o další úspěch studia Illumination, které narazilo na zlatou žílu v podobě Mimoňů a svůj recept úspěšně uplatnilo i při adaptaci ikonické videoherní série o dobrodružství italského instalatéra a jeho přátel. Peníze ale nejsou vše a vzhledem k fixaci na nejmladší publikum a neinfantilnější vtípky není divu, že ne každému jsou takové snímky po chuti. Má dvojka Maria s titulem Super Mario galaktický film naději je trochu usmířit? A má to za potřebí?
Konec trápení?
První Mario byl hlasitý, šablonovitý, v originále poměrně líně nadabovaný. Ve skutečnosti se dost namluvilo o tom, že trend obsazování hlavních rolí animáků celebritami jako Chris Pratt, které jsou zvyklé na fyzické herectví a nikoliv na nutnou expresivitu dabingu animace, táhne výsledné filmy výrazně dolů. (Tím víc prostoru mají lokální dabingy na zlepšení zážitku.)
Ale co naplat, studio stojící za Mimoni tím opět zužitkovalo svůj komerčně nechybující postup. Kašle na komplexní animaci, kašle na propracované vyprávění. Stará se jen o to, aby byl film echt barevný a zaplněný bezpočtem postaviček, jejichž plyšáky bude dítko okamžitě po zhlédnutí chtít ve své krabici s hračkami.
Je těžké stavět se k takovému produktu kriticky, protože je jasné, že se ani nepokouší splňovat typické nároky, jaké klademe na kinematografii. Přesto i zde platí, že to jde dělat líp a hůř. A druhý díl s názvem Super Mario galaktický film možná našel způsob, jak neustoupit ani o píď ohledně snahy dodat hyperaktivní vyprázdněnou zábavu, a přesto dojít k výsledku, který má něco do sebe.
Bez okovů příběhu
Už jednička byla co do infantility (velmi) relativně umírněnější oproti takovým Mimoňům. Tvůrci věděli, že krom samotných děcek tentokrát obsluhují i generaci odrostlých hráčů videoher, kteří budou chtít vedle svých potomků zavzpomínat na dobu, kdy se proháněli videoherními levely. Vyřešilo se to hlavně tak, že byl film zaplněný audiovizuálními odkazy na hry. A jakkoliv se to v houbovém království pišišvory jen hemží, nikdo z nich si nenárokuje tolik pozornosti jako žlutá monstra.
Mezi největší problémy jedničky nakonec patřilo, že tvůrci museli následovat základní expoziční pravidla, představit postavy a dát jim alespoň náznak konfliktu, aby bylo okolo čeho vystavět scény. Dvojka jednoznačně těží z toho, že hrdiny a jejich svět už známe a balvan povinných představovaček ji netíží. Když se začteme do jiných tuzemských i zahraničních recenzí, dozvíme se, že mnohým autorům vadí odsunutí příběhu Galaktického filmu na úplné pozadí. Výsledek se skutečně stává už jen změtí akčních scén, motivovaných těmi nejvíce chabými záminkami.
Zbláznili jste se? Tohle je za nás jednoznačné a největší plus! Musíme být realističtí a chápat, co lze od Illuminace očekávat. A to vážně není hluboký, empatický příběh plný přesvědčivých emocí. Je mnohem lepší, když se na myšlenku příběhu úplně vykašleme a přesuneme pozornost na to, v čem lze nalézat kvalitu vymezenou jasnými mantinely dobrovolných limitací.
Není ostatně žádná povinnost, aby filmy „vyprávěly příběhy“, natož hluboké příběhy. V dobách, když byla kinematografie ještě malá, ostatně její pionýři sváděli souboj o to, čím nové médium bude. Zastánci příběhu jako středobodu zážitku tehdy jednoznačně vyhráli, protože jejich přístup byl z principu konzervativnější a pochopitelnější pro širokou veřejnost. Jednalo se o vítězství motivované komerčními a masovými důvody – bylo snadnější nalákat publikum na konkrétní story namísto vágního příslibu vizuálního zážitku.
Je jistě paradoxní, že tu tenhle dávný spor vytahujeme zrovna ve spojitosti se Super Mario galaktickým filmem, který většina dnešních cinefilů nejspíš označí za nejnižší možnou formu zábavy. Přitom jeho základní princip má blíž k tomu, co bylo před sto lety považováno naopak za ten vyšší přístup k médiu, tedy oproštění se od přízemnosti vyprávění.
Tak co už…
Touhle poněkud šroubovanou cestou se snažíme dát najevo, že není žádná ostuda propadnout se do sedačky kina a nechat se strhnout nekonečnou sérií pestrobarevných akčních scén, které mají nečekaně přesvědčivou dynamiku. Pořád tu na pozadí máme základní dějovou kostru u únosu nové princezny a cestě za její záchranou, filmaři nad ní ale tráví absolutní minimum času. A dobře dělají.
Přestože animace v režii Illuminace je vždy technicky na nižší úrovni než v případě Disneyho, Pixaru i Dreamworks, dravý pohyb kamery a cit pro silné kompozice a obrazy vynahrazuje to, co produkce ztrácí v počtu vyrenderovaných chlupů. Někteří jsou tak upnutí na povrchní příběh, až přehlédnou, že v přístupu k akci Mario vlastně nemá moc ekvivalentů. Je to jakýsi Michael Bay animace, jen v příjemných 90 minutách a bez sexismu a hloupých stereotypů.
Ve filmu se toho nepřekvapivě mnoho nenamluví – Chris Pratt měl tedy méně práce než minule a méně příležitosti publikum nudit. Někdy se od Maria během deseti minut dočkáme zhruba jednoho „Uf“ a dvou „Utíkej!“ My jsme film viděli s českým dabingem, který funguje určitě přinejmenším stejně dobře, pokud ne lépe než originál.
I když bychom pořád byli opatrní ohledně doporučení filmu k samostatné návštěvě kina pro dospělého člověka, jedná se o dost možná nejlepší film Illuminace, na který vyrazit se svým potomkem a vydržet u něj bez většího problému. Ty nejlepší akční scény mohou neironicky zaujmout a zabavit. Kde se jednička teprve rozkoukávala a hledala způsob, jak zužitkovat kouzelné království plné levitujících platforem, tam už je dvojka dost sebejistá.
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Český dabing
-
Hudba
Super Mario galaktický film (2026)
Druhý Mario je ještě dravější a utrženější ze řetězu, protože se ale Illuminace soustředí na nezastavující kinetickou akci a trochu ubírá s infantilními pišišvory, výsledek je mnohem příjemnější na sledování. Děcka samozřejmě jako vždy dostanou vše, co chtějí, a zůstávají primárním zákazníkem. Tak je to správné. Ale sedět v kině vedle nich nejenže není utrpení, dokonce to je docela fajn zážitek.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © CinemArt 2026
Super Mario galaktický film
The Super Mario Galaxy Movie
USA / Japonsko 2026 98 min
Režie: Aaron Horvath, Michael Jelenic
Scénář: Matthew Fogel
Hudba: Brian Tyler
Hrají: Chris Pratt, Anya Taylor-Joy, Charlie Day, Jack Black, Keegan-Michael Key, Kevin Michael Richardson, Brie Larson, Benny Safdie, Donald Glover, Luis Guzmán
Produkce: Christopher Meledandri, Šigeru Mijamoto
Střih: Eric Osmond
Zvuk: Jeremy Bowker, Daniel Laurie, Scott R. Lewis, Michael Semanick
