Menu

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
Infobox ikona

ÚPLNĚ PRVNÍ OCHUTNÁVKA Z POKRAČOVÁNÍ VELEÚSPĚŠNÉHO VYŠEHRADU JE TADY. NATÁČENÍ PRÁVĚ ZAČALO.

Manželé Stodolovi: Mrazivý příběh masových vrahů a manipulací (recenze)

Nechvalně proslulá dvojice zamilovaných zabijáků si našla cestu na velká plátna. Stojí výsledný film za to, nebo by tvůrci podobné lidi měli nechat upadat v zapomnění? Na kterou část jejich příběhu se scénář zkušeného dokumentaristy výhradně zaměřuje? A jak výsledek přistupuje ke scénám samotných vražd?

Prostor pro individua

Když vloni v prosinci došlo k tragickým událostem na Filozofické fakultě, národ byl v šoku. Zaskočena situací, kterou v tuzemsku známe v podstatě jen ze zahraničních zpráv nebo filmů, byla i naše média, která se v podstatě za běhu učila, jak o takových událostech informovat. Záhy se ukázalo, že poskytovat větší než zcela nezbytný prostor pachateli a jeho pozadí a motivům je chyba, protože přesně o takovou slávu podobným individuím obvykle jde.

Pro jiný z příkladů, kdy zvěčňování masového vraha budilo kontroverze, můžeme jít i za oceán a do oboru, který je nám přeci jen o něco bližší. Netflixovské minisérii o Jeffrey Dahmerovi nelze upřít formální kvality. To vám ale jen stěží uleví, pokud jste pozůstalým jedné z jeho obětí, a sledujete žlutě nasvícenou dramatizaci večera, kdy vám psychopat sežral někoho blízkého. Čas možná léčí, podobná traumata zjevně jsou ale tak silné kafe, že občas ani dvacet nepostačí.

True crime frčí

True crime jako žánr frčí kvůli naší touze po senzaci a snaze podobně chorým mozkům porozumět, snad i popasovat se s našimi podvědomými strachy v bezpečí obýváku. Producenti žánrového obsahu ho pak točí prostě proto, že jim sype. Přesto je ale na místě i argument, že i o traumatech a tragédiích je na místě informovat. Že zlo je potřeba ukazovat, abychom ho příště snáze rozeznali.

Řešením se tak možná nabízí přístup, který zvolili tvůrci pár let starého dramatu Utoya, natočeného na jeden záběr a popisující otřesnou masovou střelbu na stejnojmenném norském ostrově. V něm vrah navzdory své všeobecné mediální známosti vystupuje v podstatě jen jako anonymní silueta v pozadí, která si nezaslouží ani vteřinu divákovy pozornosti. Namísto něj kamera tráví celičkou stopáž filmu s obětmi. Problém takového uchopení má ale ten háček, že ne každý příběh v něm bude fungovat.

Proč recenzi nového českého krimi otevírá zrovna ohraná úvaha o etických hranicích mediálního a filmového prostoru vrahounských psychopatů? Protože, jak možná nevíte, pokud vám na přelomu milénia nebylo dost let, manželé Stodolovi byli právě tím. Otázka, jak k podobné tvorbě přistupovat, je složitá, stejně jako ta, jestli film o nich neměl být třeba odložen, aby do kin nevstupoval pouhý čtvrt rok po nejšílenější masové vraždě našich novodobých dějin.

Buď jak buď, podobné omleté myšlenky se nám v budoucnu nevyhnou ještě u nespočtu tuzemských i zahraničních produkcí. Třeba za pouhých pár týdnů u premiéry Lesního vraha, a klidně vsadíme boty, že za pár let i u adaptace příběhu střelce z Filozofické fakulty. Nechme je tedy v tuto chvíli stranou a pojďme si zhodnotit film.

Bezohlednost a perverze

Slovo, které se dere na jazyk při zamýšlení nad filmovým obrazem Stodolových, je bezohlednost. Způsob, jakým se pár hodin po vraždě jejich dědečka a tatínka jsou ti schopni bavit s nic netušícími pozůstalými, případně samotný fakt, že se dokonce objeví na jeho pohřbu, je jednoduše perverzní.

Takovými výjevy totiž novinka režiséra Petra Hátleho, šikovného dokumentaristy, pro kterého se dvacet let staré zločiny staly námětem celovečerního debutu, začíná. Scénář si vypůjčuje zásadní události z vražedné kariéry nechvalně proslulé dvojice a fabuluje okolo nich se střídavou zevrubností svůj příběh. Ji vykresluje jako otřískanou, manipulativní absolventku vysoké školy života a cynický mozek jejich zločinů; jeho jako podpantofláckého idiota a henchmana, který roboticky a servilně poslouchá její instrukce.

Ruce od krve si nicméně ochotně zamažou obě tyhle bytosti. Nejdřív kvůli penězům, v jejím případě zanedlouho i kvůli opojnému pocitu moci plynoucí z toho, když vám pod rukama z někoho vyprchává život.

Banální motivace

Co se motivací a psychologie obou antihrdinů týká, potřebu podrobněji je pitvat filmu nemá; snad proto, že jejich pohnutky v reálu byly evidentně dost banální. Nedozvíme se skoro nic ani o jejich minulosti, která z nich cynické zabijáky staříků vytvarovala.

Zásadní stránkou skutečného případu Stodolových je i zásadní systémový nezájem o celou věc, díky které jim zločiny procházely tak dlouho. Jak manželé ve filmu argumentují při snování svých plánů, důchodci mají naspořeno, jejich náhlá smrt ale nikoho příliš nepřekvapí, a proto jim policie ani nevěnovala příliš pozornosti. Při vyšetřování jednotlivých smrtí tak došlo k několika závažným a fascinujícím pochybením. Ani tomu se ale film příliš nevěnuje.

Řemeslný standard českých kriminálek

Většinu děje tak sledujeme jedinou linku, kterou je svižný kolotoč jednotlivých vražd, natočených víceméně v mantinelech řemeslného standardu českých kriminálek. Finální momenty nebohých důchodců, kteří Stodolovým padli za oběť, kamera sleduje z různé dálky, k vyložené explicitnosti a krvi film ale nesahá. Což neznamená, že by z pohledu na svázaného muže sledujícího dušení své celoživotní partnerky neběhal mráz po zádech.

Zvlášť zapamatovatelné podobné výjevy jsou především díky hereckému výkonu Lucie Žáčkové, kdy její postavě v takových chvílích oči planou vražednou horečkou a v její tváři lze nalézt sotva znatelné pobavení a sadistický rauš. Je fascinující sledovat, jak s vražednými hody její apetit a manipulátorství nabírají na intenzitě. Díky tomu si snímek zaslouží půlhvězdičku k dobru.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci
3

Manželé Stodolovi (2024)

Převyprávění dvacet let starého příběhu manželů Stodolových se vydala asi nejbezpečnější cestou, co mohlo, tedy cestou rekonstrukce jednotlivých mordů. Je to možná škoda, protože scenáristicky komplexnější a divácky zajímavé mohlo být i zachycení cesty k nim či komentář nejrůznějších systémových zanedbání při následných vyšetřování. Výsledkem je tak alespoň řemeslně obstojná kriminálka a studie manipulátorství, jejíž nejpamátnější stránkou je herecký výkon Lucie Žáčkové. Nakonec na existenci filmu stejně nejvíc vydělají banky. Jako výstražný příběh o tom, že schovávat peníze ve sklenici od majonézy je hazard, film totiž funguje ještě efektněji, než aktuální trampoty s inflací.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: © CinemArt 2024

Manželé Stodolovi
Drama
Česko / Slovensko, 2023, 107 min
Premiéra: 29.02.2024 CinemArt
Režie: Petr Hátle
Scénář: Petr Hátle, Tomáš Hrubý
Kamera: Prokop Souček
Hudba: Adam Levý
Hrají: Jan Hájek, Lucie Žáčková, Jelena Juklová, Petr Motloch, Dana Syslová, Barbara Lukešová, Martina Jindrová, Martin Wox Musil

TotalFilm YouTube logoTotalfilm kanál TotalFilm Spotify logoTotalfilm podcast