Království Planeta opic: Trikově dokonalý blockbuster s duší (recenze)

Když Disney podědil Planetu opic po 20th Century studiu, měli jsme trochu obavy, jak a jestli noví majitelé na perfektní trilogii o Ceasarovi navážou. Oznámení nového pokračování v nás pak velké naděje nevyvolalo. Po šikovném Mattu Reevesovi nás do světa navždy proměněného opičí evolucí a revolucí měl vzít nevýrazný Wes Ball, který má na kontě akorát zapomenutí hodnou trilogii Labyrint. Hlavní role pak inkasovali Owen Teague, kterého si pamatujete maximálně jako potravu pro démonického klauna Pennywise, a Freya Allan, která jako Ciri v Zaklínačovi díru do světa taky úplně neudělala. Nakonec ale všechno dobře dopadlo.

Plané obavy

Už první concept art opičáka na koni s orlem na rameni obavy rozptýlil, a první ukázky o to víc. Máme tedy radost, že po projekci můžeme prohlásit nejen to, že se Království Planeta opic povedlo, ale i že všichni jmenovaní na filmu odvedli dobrou práci. Série si i po sedmileté pauze drží svou kvalitu a zdařile otevírá dveře své potenciální další kapitole.

Je pravda, že novinka na první dobrou postrádá hloubku trilogie o Ceasarovi, která nenásilně vyprávěla třeba o tom, že síla je v jednotě, že násilí plodí jen násilí nebo že cestu do pekla dláždí dobré úmysly. Jsou to archetypální, jednoduchá poselství, ale Zrození, Úsvit i Válka díky nim dodnes vybočují ze záplavy blockbusterů, které možná zabaví, mnoho vám toho ale neřeknou.

Království je oproti svým předchůdcům v tomto ohledu o něco přímočařejší dobrodružství. Přesto podědilo jistou poetiku, díky které se po bok hezkých, ale vyprázdněných atrakcí konkurence nezařadí. Stejně jako starší filmy se jí totiž daří být efektní a zábavnou blockbusterovou podívanou, která přitom ale nepostrádá duši.

O mnoho generací později

V prvních vteřinách filmu se ještě na letmou chvíli ohlédneme za koncem sedm let staré Války o planetu opic, tohle je ale nový příběh, záhy tedy poskočíme o asi tři sta let v čase kupředu. Důležité je podotknout, že pokud starší filmy série neznáte, nic se neděje. Povědomí o Ceasarově příběhu samozřejmě pomůže docenit nejrůznější odkazy a nuance; Království vám ale vše zásadní vysvětlí a zároveň jde o příběh s uspokojivým začátkem, prostředkem a koncem, takže si ho bez problémů můžete užít i samostatně.

V době, kdy zákeřný virus většinu lidstva vyhubil nebo poslal mentálně zpět do pravěku, opice vládnou světu. Naším novým hrdinou je Noe, mladý šimpanz, který shodou nešťastných okolností přivede do vísky svého kmene otrokářské nájezdníky. Vydává se tedy na cestu za záchranou přeživších. Sympatické je, že zdaleka nejde o žádného sebejistého hrdinu. Noe je mladý, nezkušený, vyjukaný a herec mu navzdory vrstvě digitálního make-upu propůjčuje velkou zranitelnost.

Vrchol trikové evoluce

Na dokonalé zpracování opičáků jsme u téhle série ostatně zvyklí. Kouzelné byly už masky z dekády starých původních filmů i Burtonova remaku. Jedenáct let staré Zrození se ale stalo jedním z etalonů digitálních triků, když pomocí motion capture herci v tečkovaných pyžamech spolu s kouzelníky z novozélandského studia Weta přivedli na svět dokonale fotorealistické lidoopy, kterým divák věřil každý pohyb srsti i jemnou mimiku a emoci. Ceasar je dodnes jedním z nejpůsobivějších hrdinů z jedniček a nul, je tedy skvělá zpráva, že Království tenhle standard drží a nechává za sebou drtivou většinu blockbusterové konkurence.

Herci přesně trefují opičácké manýry tak, aby působili věrohodně a animálně, přitom ne směšně. Srst vypadá jako živá, oči digitálních hrdinů mají duši. I post-apokalyptické prostředí plné pozůstatků civilizace, které si postupně bere zpět příroda, vypadá skvěle, a zelené pozadí z plátna neprosvitne snad ani jednou. Takhle to má sakra vypadat, protože na novou Planetu opic je slast pohledět. Výsledek je o to obdivuhodnější, že rozpočet filmu se i díky absenci velkých hvězd má pohybovat někde okolo 150 milionů dolarů, což je na aktuální hollywoodské poměry velmi rozumná, až skromná částka.

Trochu škoda je po stránce formy snad jen nepříliš výrazného soundtracku. Ten sice místy pracuje s hřmotnými, až hororovými zvuky, případně cituje starší hudební motivy série, ničím novým se ale do paměti zásadně nevryje.

„Společně opice silné“

Čím ještě Království kapku trpí, je rozkolísané tempo, zejména v první polovině. Seznamování s Noem a jeho opičími parťáky sice prokládá vzrušující šplhání ve výškách, ze kterých se i v bezpečí sedačky zatočí hlava, místy se ale trochu táhne. Svůj účel úvod přesto zjevně splní, protože když je mírumilovný klan hlavního hrdiny napaden, přistihnete se, že jemu i jeho blízkým křečovitě držíte palce navzdory tomu, že jste je poznali teprve před chvilkou.

Po napínavé, bezvadně zrežírované sekvenci plné zmaru i destrukce ale přichází další sešlápnutí brzdy, než Noemova výprava za záchranou přeživších nabere obrátky. Než se konečně dostaneme do titulního Království a na scénu konečně dorazí hlavní záporák, uplyne víc než hodina filmu. Od té chvíle scénář sice už dech neztratí, ke konci ale začne uhánět dost překotně.

Film se zkrátka občas loudá, kde by nemusel, a jinde vás nechává si domýšlet věci, které by možná mohl vysvětlit lépe. Je třeba škoda, že se šimpanzího tyrana Proxima, který pilně studuje historii lidstva a zároveň překrucuje a propagandisticky zneužívá Ceasorovy myšlenky ve snaze vybudovat mocnou opičí říši, dočkáme tak pozdě. Jeho pletichy by zasloužily prostoru více, a navíc Kevin Durand v opičím kožichu válí a všechny scény si krade pro sebe. Více prostoru dostává i jeho gorilí pohůnek, jakkoli i z něj sálá pořádný respekt.

Pach člověčiny

Zajímavý konflikt do příběhu krom jeho antagonistů vnáší i jediná zásadní lidská postava, Mae. Její motivace a chování nejsou černobílé a divákovi mnohdy její rozhodnutí hnou žlučí, paradoxně její rozervanosti ale vždy vlastně rozumíte. V každém případě Království pokračuje v tradici série, kdy opičím postavám fandíte na úkor vlastního živočišného druhu.

Kliknutím zobrazíte spoiler!

Ve filmu, kde opice vládnou světu, vám možná povytáhne obočí zřejmý fyzikální nesmysl z finále filmu. Po odpálení Proximovy přehrady voda kompletně zaplaví obrovský bunkr, jen těžko by přitom vystoupala nad úroveň hladiny venkovního moře. Ale čert to vem. Efektnost celé sekvence tuhle nelogičnost vynahrazuje.

Závěr jejím prostřednictvím pootevírá dveře případným pokračováním, tvůrci by si totiž přáli, aby Království bylo úvodem celé nové trilogie. My bychom si to přáli s nimi, protože z návratu do tohohle nádherně zpracovaného světa se i na počtvrté vyklubala radost a další půtky lidstva s lidoopy vidět chceme. Kina ale momentálně zejí prázdnotou, takže jestli by vás mrzelo čekat na další Planetu opic dalších sedm let, tak si Noemovo dobrodružství určitě nešetřete na stream, ale užijte naplno v kině.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Disney, 20th Century Studios © 2024

Království Planeta opic
Kingdom of the Planet of the Apes
USA, 2024, 144 min
Režie: Wes Ball
Scénář: Wes Ball
Kamera: Gyula Pados
Hudba: John Paesano
Hrají: Freya Allan, Peter Macon, Owen Teague, William H. Macy, Kevin Durand, Sara Wiseman, Neil Sandilands, Eka Darville, Lydia Peckham, Dichen Lachman, Karin Konoval