Romulus je nejlepší Vetřelec od Cameronovy dvojky (recenze)

Vesele vyhrávající foxovská famfára znenadání utne a vidíme obrovskou loď plující dusivou prázdnotou a ohlušujícím tichem kosmu. Ve vesmíru vás, ostatně, neuslyší nikdo křičet, jak praví legendární moto původního Vetřelce, který bezprecedentně vyděsil diváky už před neskutečnými 45 lety. Nyní se dokonalý stroj na zabíjení a výplod nejhorších nočních můr na plátna vrací ve filmu, který je originálu z celé série svým pojetím a atmosférou dosud nejvěrnější… a zároveň jde o její nejlepší přírůstek od osmdesátých let.

Na porážku

Už první vteřiny nového Vetřelce o přístupu tvůrců odhalí dvě věci. Jednak tenhle svět berou velmi vážně a hodlají to dokázat pořádně hutnou a depresivní atmosférou, jednak hodlají originálu vzdát hold retro patinou a analogovou stylizací celého filmu.

Leckomu možná nesedne, jak Romulus k vetřelčím jatkám nespěchá, a první třetina může působit kapku utahaně. Fede Alvarez, režisér remaku Evil Dead nebo Smrti ve tmě, si ale možnost hrát si v tomhle světě evidentně užívá, a chce diváky se svými postavami a jejich situací pořádně seznámit, než jim nechá popraskat hrudníky nebo je rozleptat kyselinou.

Seznamujeme se tak s hlavní hrdinkou Rain a jejím nerozlučným parťákem, androidem Andym. Stejně jako tisíce dalších ti dva živoří v odporných, nelidských podmínkách jedné z kolonií staré dobré korporace kolonizující vesmír. Když se tedy naskytne šance se z těhle okovů vymanit a utéct s partičkou přátel za lepším životem na nedalekou planetu, příliš neváhají.

Vycházející šikula Cailee Spaeny i její kolega David Johnson v hlavních rolích jsou oba naprosto perfektní. Film si sice pomůže několika jednoduchými triky, jako jsou jeho psí oči, záliba v přiblblých kameňácích a pevné pouto a společná historie mezi nimi, účinně to ale pomůže, aby vám oba protagonisté nebývale přirostli k srdci. Ostatní postavy tu pochopitelně fungují spíš jako stafáž, v rámci žánru jde ale o překvapivě sympatické i inteligentní figury, nikoli pouze idioty čekající na porážku. Jednoduché, ale funkční a hezky prokreslené jsou i jejich motivace utéct z okovů korporace, aby alespoň jednou za život viděli slunce.

Vetřelec je sexy

Když se ti všichni konečně dostanou titulním monstrům do spárů a akce se rozjede, s výjimkou jednoho digitálně nehezkého návratu povědomé postavy je na výsledek radost koukat a je správně, že se studio rozhodlo film původně točený pro stream poslat na velká plátna.

Povědomé tóny původního soundtracku zdařile oprášil a doplnil podobně jako u nedávných Twisters šikovný skladatel Benjamin Wallfish, kombinace praktických a počítačových efektů vypadá skvěle, efektně se tu pracuje se znepokojivým sexuálním symbolismem Vetřelce, prostředí titulní lodě má parádní atmosféru a tvůrci našli i v rámci skoro půl století staré série nové situační a vizuální nápady, jak se svým monstrem a jeho smrtonosností pracovat. Ať už jde o klubání pod rentgenem, nervy šponující průchod skladištěm zamořeným facehuggery nebo hrátky s gravitací, nápadů je tu dost.

Disneyfikace se nekoná

Kromě toho, že funguje herecky a formálně, se ale nový Vetřelec bez debat může chlubit i skvělým scénářem. Nenásilně se příběhově propojuje hned s několika díly série včetně Promethea a stihne i pomrkat na fandy her, přitom ale stojí na vlastních nohách a lore i příjemně rozšiřuje. Fandy obávaná disneyfikace značky se tu neděje, film rozhodně nevyměknul a zvysoka kašle na snahu poučovat nebo kázat.

Je prostě jen hororovým, přímočarým dobrodružstvím, které od začátku do konce parádně baví, šponuje i šlape a diváka uspokojuje způsobem, jakým věci dotahuje do konce. Že někdo čeká dítě, že se generátor gravitace jednou za čas potřebuje vyresetovat nebo že má Andy zálibu v blbých doslovných vtipech, to všechno scénář nezapomene naplno zužitkovat. Něco takového bývalo i v mainstreamu samozřejmostí, poslední dobou scenáristé na tak základní koncepty, jako je set-up a pay-off, ale bohužel často zapomínají. Tady se to nestalo.

Snad jen ten zvrat a staronový typ Vetřelce z konce, který podtitulu Romulus dodává dost znepokojivou novou konotaci, asi nesedne všem. Je pravda, že významově přichází tak trochu odnikud a že na rozdíl od rvačky Ripleyové s královnou ve finále dvojky postrádá i jakýkoli hlubší význam, než že je to děsivé a cool. Po přespříliš symbolicky ambiciózním Prometheovi a Covenantovi ale rozhodnutí motivované čistě jeho efektivitou a snahou scénář vygradovat tvůrcům rádi odpustíme.  

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon; audio: Totafilm Media © 2024

Alien: Romulus
Vetřelec: Romulus
Sci-Fi / Horor
USA, 2024, 118 min
Premiéra: 15. srpna 2024 Falcon
Režie: Fede Alvarez
Scénář: Fede Alvarez, Rodo Sayagues
Kamera: Galo Olivares
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Cailee Spaeny, David Jonsson, Archie Renaux, Isabela Merced, Spike Fearn, Aileen Wu, Robert Bobroczkyi)