Slovensko-česká koprodukce Černák, tedy pardon, ČERNÁK, vstupuje do kin nějaký Rok po MIKIM. Nutnost kapitálek v tomhle případě dává smysl, východní gangsterka se ostatně noří do křupanského světa postvekslákovské devadesátkové mafie, která co postrádala na vkusu a úrovni, to si vyrovnávala brutalitou a lačněním po moci. Antihrdina celého vyprávění by rozhodně trval na tom, že v jeho jméně žádná „malá“ písmenka být nemůžou. MIKI se v českých kinech nedočkal zvlášť velké návštěvnosti, od té doby se však stal hitem na Netflixu. Pomůže to projekcím dvojky? A zaslouží si to?
Pevná půda pod nohama
ČERNÁK samozřejmě nemůže být stejně milým překvapením jako MIKI, stačí tedy říct, že udržuje jeho úroveň. Režisér Jakub Kroner nachází oporu ve scenáristovi Mirovi Šifrovi, jehož hvězda stoupá (má na svědomí i Studnu na Voyu), a nabízí audiovizuálně koherentní, vypravěčsky soudržný dvoudílný celek s několika skvěle sestříhanými a napínavými sekvencemi.
Tady bychom mohli skončit. S čistým svědomím říct, že tu máme funkční slovenskou gangsterku mnohem lepší, než bychom si troufali dopředu odhadnout. Aplikovat na (skoro) tuzemské prostředí žánr bez místní tradice je vždy riskantní a zatím to skoro pokaždé dopadlo katastrofálně. Ne ale nyní.
Na plátnech to filmu poměrně sluší. 107 minut rozumně uteče. Milan Ondrík v čele nahání dostatečnou hrůzu, když potřebuje, a vykreslená atmosféra světa bez hodnot, jistoty a klidu je přesvědčivá a v tom nejlepším slova smyslu vysilující.
Národní gangsterka
Problém Jakuba Kronera, pokud to budete považovat za problém, je však jeho maximální soustředěnost na efektní provedení každé jedné scény, ale absence citu pro film v nějakém vyšším „autorském“ smyslu. ČERNÁK je tedy složený z dobře realizovaných scén, které vždy vypadají nejlogičtěji tak, jak by scéna v gangsterce vypadat měla. A co je skoro neuvěřitelné, film skutečně nevypadá v nejmenším směšně.
Potíž spožívá v tom, že jakkoliv je každý okamžik filmu extrémně filmařsky ošetřený a obsahuje nějaký stupeň stylistického excesu, přesto u Kronera nemůže být řeč o „tvůrčím rukopisu“. A přestože scénář Mira Šifry drží pohromadě a v posledních deseti minutách nám přeříká i své poučení o tom, že mocichtivost se nevyplácí, MIKI ČERNÁK ani po skoro čtyřech hodinách stopáže nezískává vlastní identitu a jasný záměr. Zdá se skutečně, že snímek existuje proto, aby Slováci měli svou gangsterku. To není „nic“, ale záleží na vašich preferencích, jestli to je „dost“. Jestli to stačí jako důvod, proč natočit film.
Je to hrozně cool, ale nedělejte to
Jako nejbližší kanonické srovnání se nabízí filmy Martina Scorseseho jako Mafiáni, Casino, ale i Vlk z Wall street. V nich sledujeme amorální postavy dělat amorální věci, přičemž se občas trochu zapomínáme a začínáme si zkaženost antihrdinů užívat. Na konci se pak cítíme provinile, ale taky nasyceně. Scorsese má ale větší talent na vykreslení charismatu svých padouchů, Černák v podání Milana Ondríka není o nic větší ani menší násilnický buran než všichni okolo něj. Na jeho ne/úspěchu nám moc nezáleží a je víceméně jedno, jestli vyhraje, nebo prohraje. Což je čistě morálně správný instinkt, u hlavní postavy příběhu to ale může být problém.
Pro tvůrce je navíc prioritní, aby film vypadal dobře, takže si netroufají plně přijmout estetiku devadesátkového východoevropského mafiána, který doma chová tygry, aby si připadal víc chlapácky, ale my víme, jak absurdně směšný ve skutečnosti je. Postavy mají občas legrační účesy a v rádiu hrají kýčovité dobové šlágry, jinak se ale filmaři snaží, aby postavy vypadaly právě tak cool, jak se cítí. Nakonec je sice vyřčeno, že tahle vize života si nezaslouží žádný respekt, to ale vyznívá poněkud do prázdna, když předchozí stopáž bezvýhradně demonstrovala, jak moc dobře člověk vypadá, když střílí druhé lidi do hlavy. Kroner ale není první ani poslední filmař, který spadl do pasti protimluvu, že něco racionálně odsuzuje, ale emocionálně tomu zcela propadá.
Přijetí filmu tedy záleží na tom, nakolik respektujete základní tvůrčí motivaci „udělat slovenskou gangsterku“ podle amerických vzorů v provedení tak čistém, že by se k němu dnes už neuchýlili ani samotní Američani. Je to v mnoha ohledech umělý konstrukt, který nikdy nebude působit na 100 % přirozeně. Dříve položená otázka „Je tohle důvod, proč mají filmy existovat?“ však nebyla návodná a nemá mít jasnou odpověď. Film nemusí za každou cenu “o něčem být“, nemusí být ani zlomový a objevný. Může existovat jen pro žánrovou potěchu ze sebe sama. A to je i případ Černáka. Tedy pardon, ČERNÁKA. Možná mu v tomto ohledu chybí trocha odvahy dělat věci jinak než prvním nabízejícím se způsobem (už jen ubrat na návodné hudbě by byl krok dobrým směrem), ale pro Kronera to po dvou dílech LOVE může být další základní kámen k žánrovým filmům, které najdou odvahu pátrat nejen po adekvátnosti, ale i vlastní identitě. A rozhodně není špatně strávený čas u tohohle hledání být.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Hudba
-
Kamera
ČERNÁK (2025)
ČERNÁK plní zadání na slovenskou gangsterku s profesionalitou řemeslníka, který neudělá o pohyb méně, ale ani víc, než musí. Jedná se o funkční žánrovou zábavu, která představuje nemilosrdný svět, v němž dříve nebo později každý každému zakroutí krkem.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © 2025 PubRes, CinemArt, Europeana Production
Černák
Thriller / Drama / Akční / Krimi
Slovensko / Česko, 2025, 109 min
Premiéra: 30. 1. 2025 CinemArt
Režie: Jakub Kroner
Scénář: Miro Šifra
Kamera: Mário Ondriš
Hudba: Dávid Kollár
Hrají: Milan Ondrík, Dušan Cinkota, Gregor Hološka, Rebeka Poláková, Ivo Krešić, Anna Javorková, Miroslav Hanuš, Jozef Vajda, Matěj Hádek, Marek Fučík, Juraj Loj, Marek Geišberg, Ivan Vojtek, Michael Vrzala, Ondrej Kovaľ, Miroslav Beňuš, Juraj Predmerský, Daniel Fischer, Jozef Greguš, Jakub Kuka, Petra Vajdová, Norman Šáro, Ľuboš Kostelný, Marián Miezga, Stano Vitáloš, Gabriela Marcinková, Hana Rapantová, Gusztáv Dietz, Niko Primarodz, Ľuboš Kovačech, Jakub Rybárik, Dominik Teleky, Alena Pajtinková, Peter Martinček, Jevgenij Libezňuk, Moloch Vlavo, Michal Nemtuda, Igor Toth, Miloš Čejchan, Peter Batthyány, Matej Struhár, Timea Rolníková, Nikol Richterová, Mária Ölvedyová, Branislav Bystriansky, Juraj Gál, Zulf Hyatt – Khan, František Ferdži Haar, Vladimir Margolien
