Recenze: Režisér nej akčňáků století zlanařil Toma Hardyho. Totální rozklad hledá cestu k západnímu publiku

Původem britský režisér Gareth Evans a jeho indonéský tým v letech 2011 a 2014 strhli svět svými Zátahy, z nichž především druhý díl považuje nemálo cinefilů za nejlepší akci nového století. Od té doby uvedl Evans jen horor Apostle, který se ani nepokoušel vkročit do stejné řeky. Až po více než deseti letech přichází s novým nářezem. Kde jinde než na Netflixu, který se stal v dobrém a častěji zlém současným domovem žánru. Může Totální rozklad s Tomem Hardym v čele rozčeřit zatuchlé vody západní akce?

Přepíšeme dějiny?

Walker (Tom Hardy) je unavený zkorumpovaný polda, který má za úkol najít mafiánského synka, po jehož krku jde konkurenční kriminální organizace kvůli podezření ze zabití dědice jejich impéria. Práci bere výměnou za slib, že půjde o poslední úkol a po něm mu dají všichni zločinci konečně pokoj.

Zní to jako jednoduchá zápletka, nicméně obzvlášť ze začátku je trochu těžké se zorientovat v tom, kdo je přesně na čí straně, kdo koho podráží a kdo před kým utíká. Lepší než srovnávat si všechny aliance v hlavě je přijmout to jako ilustraci nejistoty a nemožnosti v tomhle světě komukoliv věřit. Prostě se nalepte na záda Toma Hardyho a nalaďte se na jeho vysílenou urputnost. Nebojte, nakonec se všichni sejdou v jedné místnosti, takže se jejich vztahy vyjasní nejpozději ve chvíli, kdy na sebe budou všichni mířit pistolí.

Totální rozklad není typ filmu, při němž ulpíváme na dějových detailech. Řítí se kupředu a servíruje jeden akční set piece za druhým. A tady Evans rozhodně předvádí nadstandard – právě tak, jak u něj můžeme očekávat. Problém samozřejmě je, že od režiséra, kterého mnozí považují za strůjce nejlepší akce za poslední dekády, se čeká víc. Možná nemožné. A Hardyho dovádění v tomto ohledu rozděluje publikum. Mnozí snímku vytýkají méně strhující a méně přesvědčivou akci, která ztratila punc autenticity a intenzity Zátahů. Najdeme tu ostatně nemálo okamžiků, kdy na hrdiny střílí deset padouchů z dvou metrů automatickými zbraněmi a nemůžou se trefit. Co s tím pak máme dělat?

Chtěl bych věřit vaším lžím

Prakticky v každém akčním filmu platí, že protagonista zvládne a přežije mnohem víc, než kolik by dokázala sebelépe vytrénovaná lidská bytost. Ani Bruce Lee by ve skutečném světě nevyhrál potyčku tři na jednoho, ale naše očekávání ohledně šlamastiky, z níž se jde dostat, jsou ve světě filmu automaticky posunutá. Byť samozřejmě u různých titulů na různé rovině.

Když se tedy bavíme o tom, jak moc působily Zátahy autenticky, tak tím, chraň bůh, nemyslíme, že jejich akce by byla replikovatelná mimo fikční svět. Neznamená to nic víc a nic míň, než že choreografie soubojů dávala dobrý kauzální smysl, akce vyznívala kineticky a „hmotně“ a mohli jsme skoro cítit vynakládanou námahu herců. Samozřejmě je to vše do značné míry iluze, byli jsme ošáleni. Ale pokud jsme ošáleni úspěšně, znamená to, že snímek plní svůj úkol.

V Totálním rozkladu přistupuje Evans k akci trochu jinak. Zlí jazykové říkají, že „američtěji“, což je obzvlášť v porovnání s „asijskými“ Zátahy míněno jako jasná urážka. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že Tom Hardy, jakkoliv schopný náročného fyzického výkonu, stále nemá kompetenci předvádět v plné míře „tanec“ bojových uměních. Jeho akční scény se tedy mnohem víc spoléhají na střelné zbraně a pár surových přetahovaček. Absentují vyšperkované souboje jeden na jednoho, které byly korunovačním klenotem obou Zátahů. Jakkoliv je snímek přeplněný promyšlenými a brutálními detaily, nenajdeme v něm stejné „wow“ okamžiky vyplývající prostě z toho, že vidíme hlavního hrdinu předvádět něco neuvěřitelného, ale přitom ukotveného.

Srovnejte si očekávání

Akce v Totálním rozkladu není méně realistická než v Zátahu, nicméně její nerealismus je snáz rozpoznatelný. Vyhýbat se kulkám je intuitivně větší prohřešek než ignorovat deset smrtelných ran do hlavy tyčí. To pro kritiky přibližuje Havoc k rutinním americkým akčňákům a nedovoluje Evansovi plně rozvinout svůj jedinečný talent.

S touto kritikou jde částečně souhlasit. Od Totálního rozkladu rozhodně nemůžeme očekávat, že se stane žánrovým milníkem, s nímž se bude následující dekády srovnávat každý akční film. Ale to je přece jenom poněkud nerozumný standard. Evans je stále v nedohledu šedivých, zaměnitelných a nudných akčních filmů, které okupují streamovací služby a likvidují pověst i lukrativnost celého žánru.

Každá ze 105 svižných minut (v reálu něco málo přes 95, když nepočítáme titulky) je skvěle režijně ošetřená, pořád se je na co dívat a čím bavit. A jakkoliv nemůže výsledek ani pomyslet na dorovnání Evansových vrcholů, ve skutečnosti je příjemnější ho sledovat od začátku do konce. Když mluvíme o Zátazích, vzpomínáme na jejich geniální akční scény, ale ruku na srdce – kdo běžně rekapituluje dvě a půl hodiny dvojky od začátku do konce?

Kde Hardy nedorovnává indonéský ansámbl ve fyzické zdatnosti, tam ho hravě strká do kapsy v oblasti charismatu. Abychom byli fér, Iko Uwais neměl ani příležitost strhnout podobným způsobem, jeho postava byla z principu mračící se mlčenlivý mstitel. Jistě koncipovaná tak, aby pasovala jeho v té době omezené herecké zkušenosti. Hardy tu má coby zkorumpovaný policajt v pohybu příležitost plně propadat své brumlavé excentričnosti a můžete se vsadit, že ji využije na 150 %. Film se tedy nestává irelevantním pokaždé, když se v něm chlápci nemlátí.

Něco za něco

Je to zkrátka něco za něco. V Zátahu se do popředí dostali profesionální bojovníci, kteří vykouzlili některé z nejlepších akčních scén všech dob. Proto půjde vždy o důležitější projekt, který se napevno zaryje do paměti nehledě na jeho prázdné okamžiky. Hardy jako populární herec ale může táhnout film jako celek. A Evans se rozhodl tu cenu zaplatit.

Dává dokonalý smysl, pokud to někdo bude považovat za propadnutí mainstreamu, protože to je vlastně pravda. Na druhou stranu ale potřebujeme, aby Evans přestal sedět na zadku a točil – a aby to dělal, potřebuje najít svoje místo v současném akčním žánru. Tomu vévodí nijaké filmy s nulovým zájmem o formu, jejichž jedinou devizou jsou slavní herci v čele.

Totální rozpad vyznívá jako snaha o kompromis. Viditelné kompromisy pak málokdy přepisují dějiny umění. Ale to neznamená, že taková práce je automaticky na odpis. Evans do čela nahnal Toma Hardyho, což ho sice částečně limituje co do choreografie, otevírá mu to ale dveře k publiku. A pořád nabízí akci, která je na hony vzdálená západní konkurenci. Můžeme se bavit o specifikách, jako že by mohl méně třást kamerou a vystřílet méně kulek, díky čemuž by mohl nabídnout čistší podívanou. I v současném filmu je ale radost sledovat tu brutální, ale stále hranou řežbu. I slabší Evansův výkon může být pořád nejlepším akčňákem roku.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Netflix 2025

Totální rozklad
Havoc
Akční / Krimi / Thriller
Velká Británie / USA, 2025, 105 min
VOD premiéra: 25. 4. 2025
Režie: Gareth Evans
Scénář: Gareth Evans
Kamera: Matt Flannery
Hudba: Tyler Bates
Hrají: Tom Hardy, Timothy Olyphant, Forest Whitaker, Jessie Mei Li, Luis Guzmán, Richard Harrington, Justin Cornwell, Gordon Alexander, Quelin Sepulveda
Produkce: Gareth Evans, Tom Hardy, Ed Talfan, Aram Tertzakian
Střih: Sara Jones, Matt Platts-Mills
Scénografie: Tom Pearce
Kostýmy: Sian Jenkins