Kdybychom měli sestavit seznam nejvýraznějších jmen přelomu filmového století, bude tam jistě figurovat Tarantino, von Trier a podobní režijní auteuři. Kdybychom si ale měli vybavit nejvýraznější tváře, bude mezi ně patřit Uma Thurman. Herečka, jež svůj nepřístupný a přitom lákavý pohled předváděla z plakátů Pulp Fiction či Kill Bill, dnes slaví 55. narozeniny.
Bohyně světla a krásy
Otec Umy, Robert Thurman, začal svou kariéru jako univerzitní profesor věnující se indotibetskému buddhismu. Východní náboženská filosofie mu konvenovala natolik, že se nakonec (podle některých zdrojů jako vůbec první člověk ze západu) stal tibetským mnichem. Není divu, že svou dceru pojmenoval po indické bohyni světla a krásy Umě. Matka, Nena von Schlebrügge, pak byla dcerou německého šlechtice a švédské modelky.
Dívka tedy zdaleka nevyrůstala v podmínkách, které v našich končinách považujeme za standardní. Otec ji vychovával podle buddhistických ideálů, a přestože většinu dětství strávila ve Spojených státech, dva formativní roky prožila v Indii. Mezi americkými dětmi vystupovala introvertně a často čelila šikaně už jen za své podivné jméno Uma Karuna Thurman. A také za svůj vzhled, především výrazný nos, což vedlo k její velmi nízké sebedůvěře.
Jako mnoho dětí zahnaných do ulity, i Uma našla časem svobodu v herectví, které začala objevovat od deseti let. Ve čtrnácti už byl její talent natolik zřejmý, že se místo na běžnou střední školu vydala za svým novým snem. Po matce zdědila také zájem o módu, kde se profesně uplatnila nejdříve – už v patnácti ji zapsala módní agentura a začala se objevovat na titulních stranách magazínů jako Glamour a Vogue.
Všude samá Uma
Záhy debutovala i herecky, v roce 1987 v thrilleru Dobrou Chuť, Mami. Bylo jí sedmnáct. Na rozdíl od mnoha jiných budoucích star nestřádala po drobných, už tento debut byl hlavní rolí a někdejší ošklivé káčátko ztvárňovalo femme fatale, která svádí a okrádá starší muže. 80s byly holt ještě doba, kdy žila popkultura v přesvědčení, že mladé ženy představují nebezpečí pro muže, nikoliv naopak. Dnes na snímek vskutku vzpomínáme jako na poněkud oplzlý produkt své epochy.
Talent samotné Thurman však nezůstal bez povšimnutí a nic jí nebránilo rychle vystřelit k vrcholu. Přijala hned tři nabídky naráz. Z nich nejvýraznější se stala vedlejší role v Nebezpečných známostech, kde tentokrát s trochou smyslu pro realismus ztvárnila naivní dívku, která je svedena a zneužita. Přestože tentokrát nešlo o velkou roli co do přítomnosti na plátně, mnozí shledali, že Thurman představuje emocionální jádro vyprávění.
Následovala další úspěšná pětiletka, během níž se Uma stvrzovala jako jedna z vůdčích hereckých tváří své generace. A jen tak mimochodem si prošla krátkým, ale tím turbulentnějším manželstvím s Gary Oldmanem, o jehož přesné dynamice od té doby oba zarytě mlčí.
Pak nastal další velký zlom, když ji oslovil začínající režisér Quentin Tarantino. Ten měl za sebou zatím jediný film Gauneři, ale už ho provázela pověst „příští velké věci“. Jak velkou událostí se Pulp Fiction stalo, však rozhodně nemohl nikdo předvídat. Postmoderní pastiš dokonale zapadla do dobové poptávky a byla prohlášena za zachránce kinematografie jak opatrnými americkými akademiky na Oscarech, tak i francouzskými snoby v Cannes.
Z Tarantina se stala filmová superstar a z Pulp Fiction kult nové éry. Thurman přitom prominentně vystupovala na ikonickém plakátu, stala se tedy v mnoha ohledech tváří snímku. V tu dobu už rozhodně nešlo o neznámou herečku, takže její výrazná černá paruka budila pozdvižení – tohle byla Uma tak, jak ji doposud nikdo neznal! Quentin pak Thurman přijal jako svou oficiální múzu.
Jedovatá múza
Populární herečka se však nedala zavřít do škatulky. Ještě než se dala opět dohromady se šílencem z videopůjčovny, si střihla tak rozdílné role, jakými je hlavní ženská postava ve sci-fi Gattaca, Fantine v barrandovských Bídnících a v neposlední řadě šťavnatá campová královna Poison Ivy v nechvalném Batmanu a Robinovi – filmu, jehož vyšinuté charisma docenila až další generace. V té době si také odbyla druhé hvězdné manželství s Ethanem Hawkem, jež tentokrát vydrželo o kus déle, i ono však skončilo nepříjemným rozvodem.
Pulp Fiction pověstně znovuzažehlo skomírající kariéru Johna Travolty. Thurman tehdy podobný boost nepotřebovala. O deset let později byla situace trochu jiná. Jakkoliv dnes Poison Ivy považujeme za vyšperkovaně zábavnou performance, v době premiéry šlo o černou kariérní skvrnu. Nic výraznějšího pak v tu chvíli v portfoliu neměla. Nové století začínala Uma poprvé v nejistotě, jak to s ní dopadne. Proto se zdálo být darem z nebe, když jí její tou dobou skvělý kamarád nabídl roli v dvojfilmu Kill Bill.
Role vražedné Černé mamby na základní rovině splnila svůj účel. Thurman byla opět na vrcholu veřejného zájmu, opět nás sledovala s každého filmového plakátu. A jen tak mimochodem jde o skvělé filmy. Na place šlo však o peklo. Během let vzrostly Tarantinovy egocentrické sklony a jeho bezohlednost, což vedlo k nepříliš příjemné komunikaci. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy protestující herečku přiměl bezohledně řídit kabriolet pro úvodní scény druhého dílu, což vedlo k ošklivé autonehodě, v jejímž důsledku Thurman utrpěla vážné zranění krku a dodnes trpí chronickými bolestmi. Přestože před veřejností se jejich spor tutlal ještě dalších deset let, Tarantinova múza opustila natáčení zcela bez iluzí a s režisérem odmítala dlouhá léta promluvit. Relativně nedávno se prý přeci jen udobřili, přesto nejde přehlédnout absenci Thurman v novějších tarantinovkách.
Od té doby přesto Thurman nezahálí. Dokonce se stala múzou dalšího filmového génia, když si střihla si roli ve filmech Larse von Triera Nymfomanka a Jack staví dům. Aktivní je na plátnech i obrazovkách, ve filmové i seriálové tvorbě. Přesto se zdá v tuhle chvíli pravděpodobné, že Pulp Fiction a Kill Bill budou nejspíš už navždy jejími nejikoničtějšími počiny – už proto, že nejde jen o dobré filmy, v nichž hrála, je přímo tváří daných projektů. Jistě by ale bylo předčasné psát nějaké finální souhrny. V pětapadesáti letech jistě Thurman neřekla poslední slovo.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Miramax, Warner Bros., Aerofilms 2025
